Ken Robinson: Zabíjejí školy kreativitu?
Následující přednášky obsahují všechno, co jste kdy tušili o školním systému, ale báli jste se domyslet.
Jejich autor - sir Ken Robinson - je britský spisovatel, pedagog a poradce pro vzdělávání. Připouštím, že to nezní jako někdo, s kým byste se rádi zasekli ve výtahu. Sir Ken ovšem klame tělem, protože je v prvé řadě skvělým vypravěčem. A jeho příběhy - jak už to u dobrých příběhů bývá - v sobě skrývají pěknou dávku moudrosti.
Kdyby vám čas, nálada, zánět slepého střeva, déšť žab nebo cokoliv jiného zabránily ve shlédnutí prvního videa, přeskočte alespoň do patnácté minuty a poslechněte si příběh o tanečnici. Jen opatrně! Jakmile ho jednou dostanete do hlavy, už nepůjde ven a začne tam - jak už to dobré příběhy dělají - měnit pohled na svět.
Myšlenky, které mi zůstaly rezonovat v hlavě:
Děti zkusí štěstí. Když nevědí, tak to zkusí. Nebojí se chybovat. Tím samozřejmě nechci říci, že chybovat je to samé jako být kreativní. Co však víme je, že když nejste připraveni chybovat, nikdy nepřijdete s ničím originálním. V době, kdy se z dětí stanou dospělí, už většina o tuhle schopnost přišla. Naučí se děsit se chyb. Takhle vedeme naše podniky. Stigmatizujeme chyby. A v dnešní době provozujeme i národní vzdělávací systémy, ve kterých chyby jsou tím nejhorším, čeho se můžete dopustit. A výsledkem je, že vzděláním zbavujeme lidi jejich tvůrčích schopností.
Picasso jednou řekl, že všechny děti jsou rození umělci. Problémem je, jak zůstat umělcem, i když vyrosteme. A tomuto věřím z celého srdce: Ke kreativitě věkem nedospíváme, my kreativitě odrůstáme. Nebo přesněji - vzdělání nás postupně zbavuje kreativity.
Všechny vzdělávací systémy na Zemi mají stejnou hierarchii předmětů. Všechny. Je jedno, kam půjdete. Mysleli byste, že tomu bude jinak, ale není. Na vrcholu je matematika a jazyky, pak humanitní vědy a úplně dole umění. Všude na Zemi. Na celé planetě není jediný vzdělávací systém, který by učil děti každý den tancovat stejně jako je každý den učí matematiku.
Druhá přednáška Kena Robinsona se na TEDu uskutečnila o čtyři roky později, ale co se proudu myšlenek týká, dělí ji od té první snad jen jeden nádech.
Myšlenky, které mě zaujaly:
Každý vzdělávací systém na světě prochází v současnosti přeměnou. Ale to nestačí. Reforma je zbytečná, protože jen vylepšuje porouchaný model. Co potřebujeme není evoluce, ale revoluce ve vzdělávání.
Spousta našich myšlenek nebyla zformována, aby splňovala podmínky tohoto století, ale aby vyhovovala okolnostem předchozích staletí. Jenže naše mysl je jimi stále hypnotizována. A my se musíme od některých z nich osvobodit. A to se lépe řekne, než udělá. Je vlastně velmi obtížné poznat, co bereme jako dané. Důvodem je, že to bereme jako dané.
Lidská společenství jsou závislá na různorodosti nadání - ne na jednolité představě o dovednostech.
Musíme připustit, že rozkvět lidstva není mechanickým procesem, ale procesem organickým. Nelze předvídat výsledek lidského rozvoje - vše, co můžete, je stejně jako zemědělec vytvořit podmínky, ve kterých začnou lidé vzkvétat.
Každý den rozprostírají děti své sny pod naše nohy. Měli bychom našlapovat opatrně.
TED 2013 a Sir Ken Robinson míří na pódium potřetí. Tentokrát nastíní tři principy, na jejichž základech dokáže lidská bytost vzkvétat. Asi už vás moc nepřekvapí, když prozradím, že současný vzdělávací systém aplikuje jejich přesné opaky.
Myšlenky, které bych jen nerad zapomněl:
Děti netrpí, alespoň většinou, netrpí nějakou psychologickou poruchou. Jsou nemocné dětstvím.
Dětem se daří nejlépe v pestrém prostředí, které dává vyniknout různým talentům, ne jen úzkému okruhu. Mimochodem, umění není důležité jen proto, že zlepšuje výsledky v matematice. Je důležité proto, že hovoří k částem dětského bytí, ke kterému jinak neproniknete.
Když v dítěti podnítíte jiskřičku zvědavosti, budou se často učit samy, aniž by k tomu někoho potřebovaly. Děti se učí přirozeně. Zvědavost je hnacím motorem výsledků. (...) Namísto zvědavosti tu máme kulturu dodržování. Vybízíme děti a učitele k tomu, aby dodržovali rutinní postupy, než aby těžili ze síly představivosti a zvědavosti.
Vzdělávání není mechanický systém. Je to lidský systém, je založený na lidech.
Údolí vzdělávací smrti je široké a vyprahlé na troud. Sám jsem po něm šel a odnesl si pěkných pár škrábanců od ostrých, holých skal. Byl bych vážně nerad, kdyby mé děti musely jít stejnou cestou. Takže je načase chopit se hypotetické konve a začít kropit.
Budu jen rád, když se při tom potkáme.
