Stále žiju v propadech, žádná změna. Sáro! Občas si přijdu jako spotřební zboží – použít a zahodit. Zmuchlat ten kousíček lásky, který ve mně ještě zbyl. A možná si za to můžu sama. Zoufalství. Takový to hrozně těžký, který nutí objímat podlahu a lapat po dechu. Ani nevím, co mě vždy přinutí se zvednout a prostě jít dál. Prostě žít dál a přestat se divit probouzením na zemi v koutě.












