Discover Top Posts Tagged with #10 minut

10 věcí, které mi dal kurz coachování

Minulý týden jsem dokončil kurz s honosným názvem Akreditovaný profesionální kouč pořádaný Koučink Centrem. Stálo mě to něco peněz a času. Konkrétně 11 dnů strávených na školení a 17 hodin, které jsem vedl jako coach mimo tyto hodiny. Kila, která jsem přibral spořádáním asi milionu sušenek v průběhu školení, nepočítám:)

Stálo to za to? Rozhodně ano. Doporučil bych to i Vám? Těžko říct.

Záleží jaké máte očekávání a cíle. Nicméně jestli se rozhodujete, zda si kurz také udělat, nebo jste zvědaví, co se na kurzu coachingu naučíte, tady je 10 nejdůležitějších věcí, které mi školení dalo.

1. Pochopil jsem rozdíl mezi couchingem, mentoringem a dalšími metodami.

Při dřívějších agile školeních a “coachování lidí”, které jsem vedl v růzých firmách, jsem míchal mentoring, coaching, poradenství, všechno dohromady. Takový dort, co vaří pejsek a kočička. Upravit metodiku, promíchat dvě různé metodiky dohromady a trochu je vylepšit, nemusí ničemu vadit. Jenže!

Jak říká můj šéf: “Než začneš nějakou metodu vylepšovat, tak se ji nauč. Jinak ji tak akorát zmrvíš.”. Zkrátka je potřeba vědět, jaká metoda se na co hodí a vědomě vybrat tu pro klienta a danou chvíli nejvhodnější. V tomhle se nyní cítím mnohem jistější.

2. Potvrdil jsem si, že mezi couchem a klientem to bez chemie nejde.

Na kurzu bylo cca 11 lidí a každý přistupoval ke coachingu jinak. Někdo byl při hovoru klidný, rozvážný, a víc dával na prožitky a city coachovaného. Jiný byl rychlý, dynamický a zaměřený na výsledek.

Jednomu klientovi může vyhovovat první přístup, jiného může ten samý přístup “vytáčet”, protože mu coach bude připadat jak zpomalený film. Navíc po otázkách typu “A jak se u toho budeš cítit? Jakou barvu ten pocit bude mít?” bude silně zvažovat, zda se coach nezbláznil.

Jinému klientovi zase může pomalejší způsob vyhovovat a rychlejší coach u něj vyvolá dojem, že ho coach nechápe, nevnímá a odbývá. Žádný z těchto coachů není horší. Každý se ale hodí pro jiného klienta.

3. Naučil jsem se lépe ptát

Vím o sobě, že nemám rád konflikty. Na kurzu jsem si uvědomil, že to občas vede k tomu, že položím otázku a rovnou ji začnu zjemňovat, vysvětlovat a ladit tak, aby byla pro tázaného co nejpříjemnější. To je sice možná příjemné pro tázaného, ale na druhou stranu to vede k tomu, že některá témata zůstávají neotevřená a tedy nevyřešená. Naučil jsem se nyní zeptat i na věci, které jsou komplikovanější, méně příjemné. To je něco, co používám i mimo coachování a je to skvělé.

4. Vyzkoušel jsem si, že mluviti stříbro, mlčeti zlato, platí

Tohle je do značné míry provázané s předcházejícím bodem. Při školení jsem se naučil, že po položení otázky je nejlepší mlčet. A mlčet. A mlčet. Protože jen tak se od druhé strany dozvíte maximum, jen tak si druhá strana může dané téma promyslet do detailu. Opět něco, co mi velmi pomáhá i mimo coachování.

5. Potkal jsem zajímavé lidi

Na kurz jsem nastupoval trochu s obavou, co tam potkám za mimoně. Představoval jsem si rozdělení zhruba půl na půl - jedna polovina esoteričtí podivíni, provádějící své éterické klienty jejich cestou k duševní spáse. Druhá polovina vyhořelí manageři, kteří si řekli, že by se peníze daly vydělat i dalším způsobem.

Výsledek byl naštěstí úplně jiný. Velmi zajímaví lidé, se kterými půjdu velmi rád na pivo. A navíc slyšet cíle, které někteří z nich mají, vidět, co dělají za práci, komu pomáhají, člověka donutí sednout na zadek a zamyslet se nad tím, zda by taky nemohl být trochu užitečnější:)

6. Naučil jsem se různé postupy a metody

Jasně, člověk si pořád může říkat, že na výše uvedené body nepotřebuje kurz. Však rozdíl mezi metodami si přečtu a ptát se umím, no ne? Jako to je samozřejmě možné, ale na kurzu si projdete i spoustu postupů, které v rozhovoru pomohou. A nejen že se s nimi seznámíte, ale rovnou si je vyzkoušíte a máte k dispozici někoho, koho se můžete zeptat, když nevíte. A že nevíte často!

Metoda GROW, kolo rovnováhy, strom stability, Disneyho model, logické úrovně... Kurz vám pomůže vybudovat repertoár metod, které pak můžete při coachovacím rozhovoru požít a klientovi v jeho situaci lépe pomoci.

7. Sám na sobě jsem si ověřil, že coaching pomáhá

Při kurzu jsme se koučovali mezi sebou navzájem. Logicky jsme to vůbec neuměli a nebylo vyjímkou narazit na dialog:

“Co bys chtěl dnes probrat?”.

“Chtěl bych se zbavit strachu při lezení.”.

“OK, tak nelez!”

Podobné dialogy byly na denním pořádku a většina účastníků kurzu si pamatuje legendární větu: “Hele, ty zapomeň, kámo, že to někdy dokážeš!”. I přes naší neznalost mi ale - k mému překvapení - začaly jednotlivé coachovací seance, kdy jsem byl v rámci tréninku v pozici coachovaného, pomáhat. Ze školení jsem si tak odnesl pro mě spoustu cenných věcí a myšlenek. Navíc jsem si ověřil, že pokud klient chce, coaching ho opravdu může hodně posunout.

8. Jako coach jsem vedl prvních 17 hodin

Zkušenost k nezaplacení. Každý klient byl jiný, každé téma jiné, při každém jsem se něco přiučil a doufám, že každému alespoň trochu pomohl.

9. Zjistil jsem, že mě to baví

Zní to banálně, ale jak řekla kamarádka (která to někde četla:)): “Bude mi 40. Nemám čas dělat věci, co mi nebaví, jenom pro peníze.”. A to je přesné. Koučování mě baví, pomáhám při tom lidem. Je skvělé, že jsem se mohl naučit něco, co mě zatím tak baví.

10. Udělal si akční plán co dál

V průběhu kurzu jsem si ujasnil kroky, co dál. Co chci dělat, nechci, čemu se chci věnovat, čemu ne a do kdy chci čeho dosáhnout. Už jen za to to stálo:)

Mimochodem, jeden z mých akčních kroků je, že bych chtěl část svého času věnovat koučování/mentorování pro bono - tedy něco jako dobrovolničení. Slibuji si od toho, že naberu další praxi a hlavně pomohu někomu, kdo by si třeba podobnou pomoc nemohl zaplatit. Napadly mě třeba dospívající děti odcházející z dětských domovů, které chtějí řešit budoucí uplatnění, ale budu rád i za jiné nápady a tipy, koho případně kontaktovat.

Nevíte o někom? Máte nějaký nápad? Díky za tipy a rady!

#coaching #koučink centrum #dobrovolnictví #10 minut #kurz #školení