– vesmír a my –
/ Od Adámka chutná nejlíp ze všech. Neznám nikoho, kdo by měl bilanci xxx vy-ni-ka-jí-cích jídel ku jednomu průměrnýmu (který bylo ale i tak dobrý). Ještě než mi jídlo naservíruje, precizně ho dochutí, že nemůžu cokoliv namítat. A jak ho umí nandat na talíř! I vobyčejnskej smaženej květák vypadá jako z alkrónu. A chutná fantasticky. Jak jinak.
/ Životní radost se někdy schovává v malých momentech všedního dne. (Kreslířka s přezdívkou Puuung by mohla vyprávět). Já jí prožívám každej den díky Adamovi. Je to kašpar. A má neuvěřitelně tolerantní manželku. Ta se totiž dokáže malovat, i když co pět vteřin vybuchne smíchy, protože její muž zahlásí něco dokonale stupidního. A přestože spěchá, nedokáže se na něj zlobit. No jo, ty jeho psí oči.
/ Překrásnej večer. Venku se smráká, ale rozpálená obloha ještě úplně nevychladla – má odlesk azůra smísenýho s červánkama. Jdu rychlým krokem na vyhlášení vítězů český exportní soutěže Czeching (pod záštitou Radia Wave), pohled na oblohu si ale nenechám ujít. A to, co uvidim nahoře, mě dostane – přes modrej obdélník nebe, co vykukuje mezi budovama, se z rohu do rohu táhne ohnivá čára. Ve skutečnosti to byly výfuky letadla ozářený krvavým sluncem. Skvostná podívaná. S dokonalým soundtrackem. Snílci The Raveonettes jsou ozvěnou letních barevných večerů.
/ Jak řekl Rusťák (parafrázovaně), když je člověk připravenej a jde svou vysněnou cestou, vesmír mu fouká do zad. Naprosto tomu rozumím. Připomíná mi to náš první společnej den, kdy nám padala na semaforu do kroku zelená.
Projevuje se to i v maličkostech, jakože někam spěcháte a všechny spoje zavřou dveře těsně potom, co do nich nastoupíte. Dneska jsem si to připomněla. Poslední dobou jsem spokojená a neskutečně mě baví žít. Někdy mám chuť zuřivě tančit, objímat a podporovat lidi, tlouct do zdi nebo řvát, jak překypuju energií.
/ „Starám se o květiny, připravuju slaninový salát, sbírám Klopkyho bobky, recitujeme si s Madůžkem a drbu Bou Bou za ouškem, je jí trošku smutno. Do toho pracuju, hraju Diablo a uvažuju, kam půjdem s Dušíkem dneska na ryby. Rodinná idylka.“ Takovou smsku jsem dostala po ohlášení, že se na akci trochu zdržím.
Vlastně jsem to ani v jednom deníčku nikdy nezmínila – jsme desetičlenná rodina. Fiktivní, ale na tom nesejde.
Máme rošťáka Iggyho (Ignáce), Adámka (celej tatínek), Emičku (zodpovědnou po… dědečkovi?) a Bianku, snílka s bohatým vnitřním životem.
Kromě toho kolem naší početný rodiny neustále poskakuje čtveřice dog v čele s černým Ma Dogem alias Madůžkem, filozofem a podnikatelem (vlastní síť řeznictví a uzenářství), který si ale velmi rád hraje a vaří. Doplňuje ho herec Mutka, flekáček-komik, kterému se občas čtyřnozí kamarádi smějou, i když neví proč. A pak tu máme Klopkyho, pískově žlutýho krasavce, který moc nemluví, zato se rád mazlí a hraje si. A zbožňuje háčkování! To nejkrásnější nakonec – žíhaná melancholička Bou Bou. To je maminčina holka. Vždycky posmutní, když za maminkou zaklapnou dveře.
To jsme my.