Osobitá svatba Lukáše Hejlíka a jeho překrásné ženy Veroniky Hejlíkové
Rozhovor: Rustikální svatba Veroniky a Lukáše Hejlíkových
Malá, intimní a bez zbytečného shonu. Květnová svatba modelky Veroniky Fašinové a herce Lukáše Hejlíka se odehrála za jejich domem na venkově v celkovém počtu 9 lidí. A navíc v utajení. Proč zvolili právě tento koncept?
Kdo vám pomáhal s přípravami svatby? Využili jste služeb profesionálů?
VH: Celá svatba byla v naší režii. Měli jsme s Lukášem jasnou představu o tom, jak by měl náš den vypadat. Musím přiznat, že hodně věcí zařídil právě Lukáš. Jediné, co bylo opravdu potřeba, bylo utajení termínu. A to i před rodinou, což nebylo tak úplně jednoduché.
LH: No to bylo úplně psycho, moje mamka nám dělá ve společném podnikání okolo projektu LiStOVáNí administrativu a vidí na hodinu do našeho programu. Musel jsem zadat do Google kalendáře na ten den nějakou nezávaznou, neplacenou a přitom pravděpodobnou činnost. Byl to risk, samozřejmě, když rodičům tajíte takovou věc, musíte počítat s tím, že se jich to osobně dotkne, v nejhorším i poznamená na celý život a ovlivní vztah s vámi. Ale vyšlo to. Bál jsem se kvůli Verunčině rodině. Ale bylo krásný, když jsme o týden později všechny nejbližší pozvali na „zásnubní“ hostinu a řekli jim, že je to vlastně už za námi. Verunky máma měla dokonce s sebou napsané blahopřání, takže i to dokonalé utajení bylo vlastně trochu zbytečné.
V čem vás zaujal koncept komorní svatby a kde jste pro svatbu čerpali inspiraci?
LH: Já už za sebou jednu pompézní mám, na mnohých jsem byl hostem. Někdy mi připadá, že se z toho stává atrakce pro hosty, exces pro rodiče, stres pro novomanžele, že se z toho vlastně vytrácí ten smysl a na TEN DEN vzpomínáme jen jako den, kdy jsme složili manažerskou zkoušku ze synchronizace tisíce věcí. Byl jsem připraven, že ta svatba bude taková, jakou si jí Verunka představuje. To, že jsme se v tomhle shodli, jasně korunovalo to, že jsme si prostě lidsky velmi sedli.
VH: Nemohu než souhlasit. Já chtěla svatbu malou, skromnou, prostě naši. Hlavně bez stresu, jelikož jsem byla v pátém měsíci těhotenství. A to se povedlo a já jsem za to velmi ráda.
Rustikální prvky ve vaší svatbě hrály velkou roli. Jaký k nim máte vztah a čí byl nápad svatbu takto stylizovat?
LH: No nevím, já ani nevyluxoval. Měli jsme to tam takové, jaké to tam máme. Martin Kaco Kacvinský, který nám svatbu natáčel a který je v tomhle oboru asi jeden z nejlepších, říkal: „Hele, bacha, uvědomujete si, že teď může být tahle vaše svatba spouštěčem nějakého nového trendu?“ To upřímně netuším, ale kdyby, proč ne. I fotograf Martin Šlechta byl nadšený a byla to pro něho pastva. Takže i přestože nás tam bylo jen 9 (my, oddávající, matrikářka, svědci a tři za kamerou a foťákem), vyřádil se víc než na stohlavé svatbě.
Nevěsta je překrásná. Minimum make-upu a jednoduchý účes se k celkovému stylu svatby velmi hodí a nevěstinu krásu jen podtrhuje. Byla to vaše vlastní volba nebo jste si nechali poradit od odborníků?
VH: Moc děkuji. Make-up i vlasy jsem si dělala sama. Asi je to i vidět :-). Chtěla jsem, aby vše bylo co nejjednodušší a nejpřirozenější.
LH: Jo, to jsem vůbec netušil. Viděl jsem to až na tom videu. Ráno nás totiž Martinové vzbudili a ještě hodinu před obřadem jsme byli v pyžamu.
Kdo navrhoval nevěstiny svatební šaty? A od koho pochází ženichův oblek?
VH: Mé šaty jsou z Manga. Uvažovali jsme o tom, že bych si nechala šaty navrhnout, ale nakonec jsem od toho, díky mému těhotenství a neustále se zvětšujícímu bříšku, upustila. Lukáš měl na sobě oblek z Le Premier, který si i sám navrhnul.
LH: Chtěl jsem domluvit v Céline, kde Verunka pracovala, aby ji ušili šaty. Domlouval jsem se taky s Ivanou Mentlovou, kterou má Veru pro změnu velmi ráda na české půdě, ale nakonec se rozhodla takhle. Slušelo jí to, stejně jako každý jiný den. Ano, já měl oblek ze své poslední kolekce LePremier. Když jsme ji fotili na kampaň, řekl jsem: „Hele, v tom bych se mohl ženit.“ A bylo to!
Jaké jste měli svatební menu? A co vám bylo inspirací?
VH: Za skvělé svatební menu vděčíme naším přátelům foodblogerům Marice a Jirkovi z Kitchen Story (http://www.kitchenstory.cz). Nechali jsme to čistě na nich. Poslali nám pak seznam chodů, ze kterých jsme si vybrali finální menu.
LH: Nene, já přece trval na šunkové rolce! To je přece svatební folklór. A tys měla chuť na rybu.
VH: No jo, vlastně. Jako předkrm jsme měli šunkovou rolku s křenem a rolku s pěnou z kozího sýra, polévka byla z mladých cuketek a na hlavní chod jsme měli pstruha s jarní zeleninou. Jako sladkou tečku upekla Marika ořechový dort, který se jí opravdu moc povedl.
LH: Jsem šťastný, že to byli oni. Jsou to naši kamarádi, které jsme poznali spolu jako pár. Líbí se nám, my se myslím líbíme jim. A vždycky, když jsme dohromady, je to sranda. Ať je to gastrokroužek nebo domácí návštěva.
Co byste vzkázali budoucím novomanželům, kteří připravují podobnou komorní svatbu v rustikálním stylu?
LH: Ať to promyslí kvůli rodině. Nám to sice vyšlo, ale to riziko tu prostě je. A bylo by na prd, kdyby vám to pak někdo nemohl odpustit. Je na druhou stranu hrozně nefér pořádat svatbu jen pro rodiče, tety a strejdy a hosty, kteří to vlastně tak trochu kazí, - musíte se o ně starat, musíte se trefit do chuti a nálady tolika lidí, že je to prostě hrozně těžké. Proč máte mít zodpovědnost za to, že tetičce nechutnalo, babičku bolely nohy a váš nejlepší kamarád pozvracel záchod hotelu. Je to přece vaše svatba a váš den, kterým chcete stvrdit tomu druhého věrnost a to, že při něm budete ideálně až do smrti stát! Tedy, ať už se rozhodnete jakkoliv, snažte se to udělat přirozeně tak, abyste na to vzpomínali v nejlepším především vy sami.
VH: Nemám k tomu co dodat a se svým manželem souhlasím :-).
Rozhovor připravila Lucie Paseková ve spolupráci s Lucií Prostřední.
FOTO: Martin Šlechta
VIDEO: www.kacovideo.com (Kaco + Ela + Tomas)
Svatební Laboratoř děkuje manželům Hejlíkovým a všem kdo se podíleli na tomto překrásném rozhovoru.