Já tak hrozně nechci, aby série Šest vran skončila! Prosím, prosím, ať autorka napíše další. Chci víc Kaze, chci víc Inej! Druhý díl byl sice o milisetinku slabší než ten první, ale to čistě jen proto, že mě moc nebavila minulost Jespera a Wylana. O kus víc mě zas zajímal Kaz s Inej, Ravčani a jak se z téhle kaše vůbec dokážou všichni vyhrabat. I když vím, že není Leigh Bardugo takový vrahoun hlavních postav jako ehm, ehm… (koukáte na GoT, že jo?), stejně jsem se při každém zaškobrtnutí bála, že tohle je konec toho či onoho. (A možná, že fakt je!) A teď malé upozornění: neměli byste číst Prohnilé město, pokud plánujete dočíst Grišu, je v něm totiž vyspoilerovaný konec. Mně osobně to teda nevadí, protože Alinu moc nemusím, takže ji asi dočtu jen proto, že se mi nechce opouštět tohle univerzum, ale smutná z toho, že vím, jak skončí, teda nejsem.
Hráč, odsouzenec, vzpurný synek, zbloudilá griša, sulijka, ze které se stal zabiják, a kluk z Barrelu, ze kterého se stalo ještě něco horšího… Chvíli jsem si doopravdy myslela, že dám stovku. Tak moc mě Šest vran od Leigh Bardugo pohltilo. Jenomže ten otevřený konec, to lechtání na další pokračování mě nakonec přimělo to jedno procento stáhnout a pošetřit si na jindy. Ale vězte, že na trůně ultimátních book boyfriendů teď vedle Rhysanda sedí i jeden nováček. Jmenuje se Kaz Brekker.
Nemůžete vycvičit sokola a čekat, že nebude lovit.
Šest vran se odehrává ve stejném univerzu jako Griša. A to je tak asi všechno, co s ní má společného. Oproti Griše je totiž tenhle román asi bambilionkrát lepší čtení. Za skvělým názvem a nádhernou obálkou se skrývá šest psanců pod vedením Kaze Brekkera, zloděje a vůdce jednoho z gangů, které lezou z kanálů přístavního města Ketterdamu. Po boku mu stojí Inej/Mora, špionka, neslyšná jako stín, ostrostřelec Jesper, krásná Nina, korporálčice z vykřičeného domu, Matthias, toho času hnijící v Morně, a Wylan, naivní synek bohatého obchodníka, který to umí s výbušninami. Tahle nesourodá parta si jde většinu času po krku. Na chvíli si ale dají pokoj. Proč? Kvůli prachům. Jenomže do Ledového paláce, nejostřeji střežené pevnosti na světě, se ještě nikdo nevloupal, a pokud ano, nikomu o tom nestačil říct. A přesně to mají teď v plánu.
Nejjednodušší způsob, jak člověku ukrást peněženku, je říct, že mu chcete sebrat hodinky.
Šest vran je špinavé a kruté čtení, Leigh Bardugo si umazala ruce zločinci a neschovává je za vyšívané rukavičky. I když jde z akce do akce a místa na oddych moc nenechává, umožňuje zazářit jednotlivým postavám. A páni, ty charaktery má povětšinou dotažené do poslední nitky. Alina z Griši a hlavně ten její hošík mi přišli oproti téhle partě jako plytký odvar. A zastavme se chvíli u Kaze. Je to teda ultra špatňák, lže, krade, podvádí, intrikuje, nic mu není svaté… má ale skvělou backstory, vymyšlené slabiny na těch správných místech, a i když se jeho vzhled moc nepopisuje, vsadím se, že má lícní kosti jako břitvy. A když už tu nad Kazem tak vzdychám, tak ano, i Šest vran má několik romantických linek, ani jedna však nepřekáží hlavnímu příběhu a rozhodně je nemůžete zaškatulkovat jako „a byli spolu nekomplikovaně šťastní až do smrti“.
Už od dob Kostičasu mám slabost pro pouliční šarvátky, teritorialitu různých gangů, špinavost a podlost těch nejhorších čtvrtí ve městě. Leigh Bardugo téhle atmosféře neudělala ostudu. A co víc, vymyslela zápletku kriminálního mága. Všechno se tak akorát pokazí, spousta věcí se velmi kreativně, ale logicky vyřeší, na několika stranách vám budou střípky příjemně zapadat do sebe. Já, největší hater řešení situací ve stylu Deus ex machina, dávám všechny palce za to, že v téhle knížce zásah shůry nepotřebovali ani jednou.
Doopravdy si teď lámu hlavu, čím to je, že jedna autorka napsala v jednom univerzu tak kvalitativně odlišné příběhy. I kdybyste natisíckrát prokleli Alinin příběh, Šest vran je, dámy a pánové, #mustread gigantických rozměrů. Dejte mi druhý díl!
Hodnocení: 99 %
P.S. Knížka vyjde v září v nakladatelství Fragment a má plánovanou absolutně boží úpravu, fakt se těšte.
