#seychely

[happymagcz]

10 důvodů proč navštívit Seychely

10 důvodů proč navštívit Seychely

[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text _builder_version=”3.0.85″ background_layout=”light”]

Seychelyv Africe jsou oblíbenou dovolenkovou destinací, kam vyráží nejčastěji páry i rodiny s dětmi. Potkáte tu hodně novomanželů, kteří si právě Seychely vybírají jako ideální místo pro líbánky. Pokud hledáte odpočinkovou dovolenou, kde si zarelaxujete, lehnete na pláž…

View On WordPress

[pxpx500-gif]

Enjoy the view

[seychelywebcz]

Neobývané Vnitřní ostrovy, 1.část

Autor: Fabio Calamosca

Félicité

Rozloha: 2,68 km²

Ostrov Félicité se rozkládá ve vzdálenosti 4 kilometrů od sousedního ostrova La Digue, v blízkosti ostrovů Sisters Islands, Marianne a Ile Cocos.

Rozloha ho řadí na 6. místo, co do velikosti mezi Vnitřními (žulovými) ostrovy.

Jeho velkou část tvoří Ramos National Park.

Tento idylický a malebný ostrůvek je dnes využíván jako prázdninový resort, ale až do 70. let minulého století byl jednou velkou kokosovou plantáží, na které pracovalo zhruba 50 zaměstnanců.

[seychelywebcz]

Aldabra

Autor: D-Stanley

Souostroví Aldabry se rozkládá v jižní části Indického oceánu, asi 360 km severně od Madagaskaru.

Řadí se k tzv. Vnějším Seychelám, a patří k němu stejnojmenný atol Aldabra, dále atol Cosmoledo a ostrůvky Astove a Assomption.

Od hlavních ostrovů Seychel, Mahé a Praslin (tzv. Vnitřní ostrovy), je vzdálené více než 1000 km.

[alexanderdanko-blog]

Minulý rok som šetril ako blázon a tento rok mám v úmysle ísť za našetrené peniaze na poriadnu dovolenku.

Nikdy som v exotickej krajine ešte nebol, preto neviem veľmi podľa čoho vyberať, ale naviac sa mi zatiaľ páčia Seychely, Dominikánska republika alebo Bali, kde som počul, že je celkom lacno.

[socialguyandprgirl-blog]

Seychely s Fildou a Míšou. Díl 4: La Digue – aneb rááááj, nádherný rááááj

Na ostrov La Digue, nádherný, malý, malebný ostrůvek v Indickém oceánu jsme se přepravili z Praslinu opět katamaránem. Přivítalo nás nádherné počasí. Ubytování jsme měli asi 5 min pěšky od přístavu. Asi je na místě říct, že La Digue není nijak velký – má maximálně 3 km na šířku a 5 km na délku.

Ubytovali jsme se tedy v apartmánu ve Villa Authentic. Na La Digue je nejčastějším dopravním prostředkem kolo, což pro ženskou polovičku našeho páru představovalo jisté trauma. Míša totiž neumí na kole jezdit. Po drobných dohadech co a jak, jsme si nakonec pronajali rikšu. A bylo to nejlepší. Střídali jsme se ve vedení a stali jsme se drobnou atrakcí ostrova. Když táhla Míša Filipa, Filip byl častován obdivnými pohledy mužů, když se nechala vézt Míša, vypadala spíš jako semetrika. Každopádně tolik srandy bychom si asi na obyčejným kole neužili.

Hned po příjezdu jsme zmapovali okolí, podívali se do ptačí rezervace, která má být údajně jediným místem na planetě, kde lze spatřit lejskovce seychelského (toho jsme v rezervaci neviděli, zato si evidentně oblíbil dráty a stromy hned mimo rezervaci v blízkosti obydlené části ostrova). Pak jsme objevili super takeaway a s vypůjčeným kolem objeli sever ostrova.

La Digue má úplně jinou atmosféru než oba předchozí ostrovy. Je menší, rodinnější a takový přátelštější. Pláže jsou zde pohádkovější (ano, jde to).

Večer jsme navštívili hotelovou restauraci. Not impressed.

Druhý den jsme se jali obhlédnout ty nejnádhernější pláže na světě (totéž se dočtete o plážích na Maledivách, Mauriciu, Réunionu atd.). Nejdříve jsme se vyplácli na Grand Anse. Nádherná pláž s úžasným mořem a obrovskými vlnami. 

Poté jsme si udělali krátký výlet na Patite Anse. Cestou jsme se krapek ztratili a zpotili. Ale pak jsme dorazili do ráje bez stínu, kde jsme mysleli, že chcípnem. Ano, pravděpodobně to je zdroj našich popálenin prvního stupně a bezesné noci. Na Petite Anse jsme strávili asi 10 min hledáním stínu. 

Nakonec jsme se na to vyprdli a vrátili se na Grand Anse, který měl jednu obrovskou výhodu. A pokud hádáte z drobných náznaků, že se jedná o stín, máte pravdu. Poté, co jsme se transformovali v ráčky (pamatujete ten díl The Simpsons?) jsme se rikšou přepravili zpět a vrátili nejvíc nejlepší kolo na světě.

Předposlední den naší seychelské odysey jsme vypravili naše rudé tváře do L’Union Estate. To je rozlehlá koloniální plantáž. Naleznete zde želvy, předražené suvenýry, koloniální dům a káru s volem, který toho má plný kecky (jako s opravdovým zvířetem). 

U vstupu vám odlehčí o 100 SCR, ale navíc se dostanete na další krásnou pláž Anse Source D’Argent. Byli jste někdy u Balatonu? Pokud ano, zdejší hloubka vody vám leccos připomene.

Večer jsme si dali obrovskou večeři a padli. To byl poslední den před naším návratem na Mahé a odletem do reality. Díky všem, kdo vydrželi všechny díly (opět pozdravy mamince).

Mějte se prima a snad zase brzy někam vycestujeme. Pokud byste se chtěli stát našimi sponzory, jste srdečně vítáni :)

[socialguyandprgirl-blog]

Seychely s Fildou a Míšou. Díl 3: Praslin

Cesta na Praslin začala tak, jak se na tropický ráj sluší a patří. Chcalo jak v Londýně.

Po vydatné typické anglické snídani – míchaná vajíčka, fazole, klobása, čaj s mlékem a mango – jsme vyrazili na cestu na druhý největší ostrov Seychel. Vůz jsme nechali zaparkovaný na parkovišti, klíče pod rohožkou, sehnali jsme si svědky, vše zdokumentovali a Patrickovi z carrentalu napsali jemně výhružnou SMS. Sbohem Mahé, jedeme na Praslin.

Katamarán Cat Cocos je fajn, je klimatizovaný a máte super výhled. Když si vzpomenu, na cestu trajektem do Dánska a počet pozvracených toalet, Cat Cocos rozhodně znamenal upgrade. Bohužel vinou děšťů a celkově nepříznivého počasí se dělaly obrovské vlny, tudíž po prvotním nadšení z pocitu na horské dráze mi malá černošská holčička sedící za mnou hodila na záda šavli takovou, že by se za ni nemusel stydět ani Aram Chačaturijan.

Btw. určitě se vyplatí koupit si lístky předem, ušetříte tak pár eur.

#praslin #seychelles #jetty #ferry #paradise #boat #island

A photo posted by michaela (@mieshena) on Mar 10, 2015 at 5:29am PDT

Déšť nás bohužel provázel i po příjezdu a s ohledem na to, že se náš hotel nacházel cca 6 km od přístavu, nebylo nám úplně do zpěvu. Navíc nám ujel autobus. Naštěstí se nás ale ujaly dvě úžasné dámy – Marris a Margorieu. Marris je postarší paní, která má docela nacestováno, nemá ráda Putina, má ráda turisty a Boha a také je neuvěřitelně šarmantní, když vyjednává cestu s pirátským taxikářem o cca 2/3 levněji. Duo M+M nás zavedlo prakticky rovnou do hotelu a největším díkem pro ně bude, pokud se někdy Seychely opět vypravíme. Fakt pěkný.

Ubytováni jsme byli v Rezidenci Praslinoise v oblasti Grand Anse – vyloženě low cost ubytování za cca 50 EUR pro dva za noc. Pokoje jsou hezké, čisté, paní Jaquelline velmi milá, wi-fi na prd (na stupnici možnosti sledovat biatlon od 1 do 10, zhruba stupeň přerušovaný online přenos na idnes.cz). 

Kousek od našeho útočiště byla autobusová zastávka, pláž i velmi slušný take away – a to Breeze a Sunset. Jídlo zde mají fakt dobré, jedná se o kreolskou kuchyni a zaplatíte kolem stovky korun na osobu.

Druhý den jsme se jali objíždět pamětihodnosti Praslinu. Nejdříve jsme došli na cca 2 km vzdálenou Pearl Farm. Za vstup zaplatíte krásných kulatých 100 SCR. Tato farma bohužel není zaznamenaná v Lonely Planet a je to určitě škoda. Perly patří k jedné z věcí, na které jsou Seychelané (vedle kokosů ve tvaru zadku) hrdí. Uvidíte, jak se perly kultivují, jak se s nimi pracuje a uvidíte zde i opravdu unikátní šperky, které ozdobí nejednu šperkovnici náročné dámy.

Naproti Pearl Farm se nachází místní letiště. Jestli jsme hlavní letiště na Mahé přirovnali k nádražní hale v Šumperku, tak tohle je tak na úrovni konečné zastávky šalin v Líšni. Akorát v kreolském stylu. Navíc vám tu letadla přistávají doslova nad hlavou (na silnici se rozsvítí červená na jediném semaforu na ostrově, aby náhodou pilot neštrejchl nějakou místní káru).

Poté jsme se vydali autobusem na další klenot Praslinu, a to pláž Anze Lazio. Cestu zdejším busem nejlépe asi popisují slova Šimka a Grossmanna z povídky moje jízda tramvají, kdy hlavní postava popisuje bratranci Jónovi z venkova úskalí MHD – „A na splašené krávě jsi jel? Tak to je stejný, jenže se míň mačkáš.“ Než ale stačíte dopsat závěť, jste na místě.

Ano, ten nápis na silnici je jediné označení zastávky.

K pláži samotné vede ještě poměrně náročná cesta na cca 35 min (vybrali jsme si samozřejmě zcela záměrně cestu delší a horší). Ale pak vás čeká pláž jako z pohádky. Nevím, zda jsme měli štěstí, nebo našli odlehlejší část, ale byli jsme zde prakticky sami a ten klid a mír… Nepopsatelné. Voda azurová, písek nádherně bílý.

Je tady hnusně #Seychelles

A photo posted by @fikuskrokus on Mar 9, 2015 at 7:53am PDT

Celí znavení jsme absolvovali ještě jednu jízdu přeplněným autobusem okolo celého ostrova, při níž jsme si prohlédli i známé Vallé de Mai, koupili si jídlo a mrtví padli za vlast.

Praslin je určitě fajn vidět, ale být tu týden, asi bychom se ukousali nudou. Takže hurá na poslední zastávku - malinký ostrov La Digue!

[socialguyandprgirl-blog]

Seychely s Fildou a Míšou. Díl 2: Vítejte v ráji

Jak jsme zmínili v předchozím díle, Abú Dhabí a Milán pro nás představovali (i když velmi povedenou) zastávku na Seychely. Ok, ok, je jasné, že to zní jako bychom byli přímí potomci Viktora Koženého, ale není tomu tak. Minimálně si toho ani jeden z nás není vědom.Seychely pro nás nebyly úplně tou TOP destinací, o nichž jsme dnem i nocí snili. Ale letenky, respektive jejich cena, náš žebříček TOP zemí mírně řečeno překopaly. To takhle na tiskovou konferenci pro jednoho klienta došla Míše od Fildy SMS: „Letenky na Seychely za osmičku na cestujlevne.com“. Odpověď zněla jen: „Berem“. A tak začal náš seychelský příběh.

Trocha zeměpisu…

Jako ne, že byste si následující informace nemohli najít v jakékoliv druhořadé publikaci o Africe, ale trocha opakování nikoho ještě nezabila.

Seychely jsou souostrovív Indickém oceánu. Žije zde zhruba polovina obyvatel jako v Brně. Většina z nich soustřeďuje na hlavním ostrově Mahé, kde se nachází též mezinárodní letiště. To sice vypadá jako nádražní hala někde v Šumperku (až na to horko a vlhkost vzduchu – takže spíš jako nádražní prádelna v Šumperku), ale přistát tu může třeba Airbus A330.

Hned na letišti jsme měli připravené auto z půjčovny na 3 dny. Tedy, připravené je silné slovo. Pána s autem jménem Patrick jsme museli trochu nahánět. Asi půl hodiny. Patrick byl celkově vtipný. Nejdřív nás dvakrát upozornil, ať dáváme na auto velký pozor, neparkujeme ho nikde, kde nejsou jiná auta, a nenecháváme v něm nic cenného, že se tu hodně krade. Posléze dodal, že předávku uděláme tak, že necháme auto otevřené na parkovišti u přístavu a klíčky pod koberečkem. Kupodivu to nakonec fungovalo bez problému. Tohle první velké WTF nás mělo připravit na místní mentalitu.

Osvícená britská koloniální správa tu samozřejmě zavedla řízení na špatné (levé) straně silnice, na což si zvyknout chvíli trvá. Na druhou stranu je tu většinou rychlost omezena na 40 km/h. Až pojedete po malých silničkách u pobřeží, nebo v serpentinách, ani vám to vadit nebude. Občas je někde povolena rychlost 65, na „dálnici“ z letiště do Victorie to pak můžete rozjet na 80! Velice oblíbená jsou tu mini auta asijské české produkce, nejčastěji asi potkáte Hyundai i10. Ten jsem dostali zapůjčený i my. Takže i soused z Boleslavi byl takhle malý.

Victoria

S autem jsme pak vyrazili do hlavního města – Victorie. Je to vlastně jen pár ulic, kde najdete i několik starších koloniálních staveb, a jakž takž jsou tu banky a směnárny, obchody a restaurace. Ale pozor na otevírací dobu. Ta je tak do půl šesté, do šesti. A o víkendu je město zcela mrtvé.

Hlad po daleké cestě byl velký, a tak jsme byli nuceni navštívit místní restauraci, vybrali jsme Pirates Arms, kde nás trochu zarazily ceny. Hlavní jídlo začínalo na ceně kolem 200 seychelských rupií (SCR), což je tak cca 400 Kč. Dali jsme si tedy jen snídani za 120 SCR, a nadšením jsme teda na zadek nepadli. Victoria není vyloženě místo, které vás nadchne, a budete mít chuť se sem vrátit. Nic moc krom duchovních staveb tu zajímavého není.

Jak se tu najíte…

Obecně jsou na Seychelách restaurace i obchody s potravinami prostě drahé a výběr omezený. Je to jednak kvůli turistům, a jednak kvůli tomu, že většinu potravin musí na Seychely dovážet. Později jsme zjistili, že nejvýhodnějším způsobem stravování, a vůbec ne špatným, je navštěvovat místní „hladová okýnka“, které většinou nazývají Také Away. Sice se vám může stát, že jídlo budete muset sníst přímo na ulici, ale cena je 40-60 SCR (tedy asi 80-120 Kč). Navíc ochutnáte místní kuchyni, což je prima. Jídla jsou to hodně lokální – kreolská. Jedná se o směsici asijské, africké a francouzské kuchyně. Maso v omáčce, šmrncnuté kari či na ragú s rýží. Moc dobré.

Posledni vecere na Seychelach. Jsme v pohode, brecime jen trochu #ladigue #seychelles #omg

A photo posted by michaela (@mieshena) on Mar 12, 2015 at 9:41am PDT

No nic, najezení bychom byli, Victorii jsme si taky trochu prohlédli, jedeme do našeho ubytování na druhou stranu ostrova – do Port Glaud. Jenže chybka se vloudila, místní značení není nic moc (OK moje chyba – pozn. Filda), a tak jsme skončili v Beau Vallon, krásném středisku na severu. Nevadí, zajížďka je díky malé velikosti ostrova asi jen 15 km. Navíc nás jeden z místních nasměruje správně, a ještě nám věnuje mapu.

Samotné projíždění hornatým ostrovem je zážitek. V serpentýnách se vám otevírají mnohé krásné výhledy, navíc můžete obdivovat místní nezkrocenou přírodu. 

Na západní pobřeží dorazíme za chvilku. Sice začíná pršet, ale zase nám to vynahrazuje příjemná paní správcová v našem ubytování – Villas de Jardin. Vila s výhledem na moře je prostě úžasná a můžeme ji jen doporučit. Navíc fajn wifi připojení, což na Seychelách není úplně zvykem. Takže jsme mohli dokonce podpořit naše biatlonisty na mistrovství světa (naše zapojení nakonec přineslo úspěch v podobě zlaté medaile, pozn. aut.).

Druhý den jsme vyrazili po místních zajímavostech. První zastávkou byla továrnička na čaj. Ano, přece jen se na Seychelách něco i vyrábí. Vstup do továrny nás vyšel jen na 10 SCR (za provozu je to 25). Místní čaj je opravdu chutný, oblíbená je zvláště vanilková příchuť. A po vzoru bývalé koloniální správy se do něj lije mléko.

Z čajového království je to jen kousek do místního Národního parku Morne Seychelles. Pro turisty je tu stezka vedoucí na horu Morne Blanc s úžasným výhledem na oceán. Cesta nahoru zabere necelou hodinu, ale výstup těch 300 výškových metrů v tom vedru dá docela zabrat. Trička jsme mohli ždímat.

Odpoledne jsme si za to zasloužili nedalekou pláž v Port Launay, která je zároveň Národním mořským parkem. Stejně jako spousta dalších místních pláží, je i tahle úžasná, fotogenická, a navíc zde stromy poskytují dostatek stínu. Jen se musíte trochu vyhýbat mořským řasám. Místní mladík byl velmi milý, odchytl si nás a začal si s námi povídat. Poté připravil obligátní kokos s paraplíčkem. Který nám po zjištění ceny krapek zhořkl v ústech. Za pouhých 150 SCR. No neber to.

Den jsme zakončili ve skvělé restauraci La Place. Jídlo bylo opravdu vynikající. Míša si dala kreolskou trilogii – tuňákový tatarák, salát z mořských ryb a salát z mořských plodů. Filip si z jídelního lístku vybral kreolskou klobásu na kari s pikantní omáčkou. Taktéž vynikající.

Jih a východní pobřeží

O východním pobřeží se říká, že je trochu horší, protože je tu větší zástavba. Ale i tady se dá najít skvělá pláž – my jsme dali na doporučení, a po objetí několika dalších na jihu a východě jsme vybrali pláž Fairyland, která vypadá jak vystřižená z katalogu.

#fairyland #beach #seychelles #ocean #palmtree

A photo posted by @fikuskrokus on Mar 7, 2015 at 6:31am PST

Na jihu taky můžete navštívit plantáž na koření. Vstupné je 125 SCR, a pokud nepatříte mezi velké fanoušky různých bylinek a rostlin, a navíc máte rýmu (jako Míša), tak ji klidně vynechejte.

A nesmí chybět ani  místní želvy.

Takhle nějak jsme si to tam celé objeli:

Další den už musíme balit a hurá na loď na Praslin!