Svatební focení jinak, aneb varhánkům se nevyhnete.
Se srdcem na dlani a obrázky z rodinného alba dnes přinášíme článek o našem dobrodružném svatebním focení pod hladinou.
Svatební fotografie. To je jedna z věcí, která se dá udělat buď úžasně, nebo naprosto otřesně. Něco mezi tím se dá asi jen těžko hledat. Ženich a nevěsta se většinou až do poslední chvíle o výsledek strachují, přece jen takové fotky (předpokládejme většina z nich) už nikdy nenafotí. Taková věc se jen těžko pro fotografa opakuje. A strachují se i tací, kteří si na výběru fotografa dali záležet, našli toho pravého a zainvestovali do zkušenosti a umu. Ti se, v drtivé převaze, strachují zbytečně. A pak jsou tací, kteří se nestrachují, pro něž třeba vkusné fotografie nejsou podstatné a svatební den svěří strýčkovi, bratranci, či kamarádovi. Vždyť si přeci loni koupil ten drahý foťák na dovolenou do Egypta a ty fotky rybiček a pyramid byly fajn.
Já a Lucinka jsme z těch, kdo si na kvalitní fotografický výstup, kterým se rádi pochlubíme i se na něj sami často rádi podíváme, potrpí. Proto jsme poměrně hodně času strávili nad úvahami, jak naše mexické dobrodružství a především náš den D zachováme pro budoucí generace. Asi to byla náhoda, která tomu chtěla, abychom se mohli zúčastnit svatebního veletrhu zde v Calgary a tam narazili na svatební fotografie právě z Mexika. Nevěřili jsme vlastním očím, ale ty fotky vážně byly pořízené pod vodou a to ne v plavkách. Vše vypadalo, jako by nevěsta a ženich skočili do vody rovnou od oltáře bez nutnosti ztrácení času převlékáním, jednoduše oblečeni ve svatebních šatech. Znáte ten pocit, když jste si v momentě jisti, že jste právě našli, co jste hledali?...
… tak ten jsme pocítili a naše volba stylu fotografie byla jasná. Teď jen vyzjistit všechny možnosti a vybrat toho nejlepšího z nejlepších. Několik hodin bádání a procházení webových stránek fotografů, pinterestů a podobných internetů nás dovedlo až ke jménu Diego. Proběhlo několik emailů, poté (na doporučení lidí se zkušenostmi s mexickou „spolehlivostí“) i skype hovor přímo s Diegem. O tom, kdo a jak náš den zvěční, bylo definitivně rozhodnuto.
Po příletu do Mexika jsme měli jen necelé tři dny na doladění posledních detailů. Například najít perfektní místo pro náš obřad. Původní plán byl takový, vyhledat pěkné, klidné místo na pláži, někde mezi palmami, kterých naštěstí bylo kolem nepočítaně. Takové jsme brzy objevili a spokojeni se šli zeptat na recepci, jak zajistit, aby celý tým byl do areálu resortu skrz střeženou vstupní bránu vpuštěn. A tady začalo lehké drama. Recepční přišla s informací, že pokud chceme jakoukoliv návštěvu, musíme jí koupit „vstupenky“. Po dotazu na cenu oné vstupenky nám úsměvy opadly, protože bylo jasné, že tudy cesta nevede. Pomyslnou tečkou nad úvahami, jestli na to máme, ukončila recepční větou, ve které nám sdělila, že pokud chceme pozvat i vlastního fotografa, tomu musíme pořídit speciální vstupenku a to mnohonásobně dražší, než do té chvíle drahé návštěvnické vstupenky. Dvoudenní pátrání po „veřejné“ pláži skončilo fiaskem. Taková byla v okolí několika desítek kilometrů vlastně jen jedna. O klidu, nebo kdovíjak výjimečné kráse se rozhodně mluvit nedalo. Díky této komplikaci jsme ale měli náš obřad a potažmo fotografie na tom nejlepším místě, jaké jsme si mohli přát. Situaci zachránila až 12 hodin před obřadem koordinátorka našeho týmu oddávajících. Sehnala pro nás možnost vše uspořádat uprostřed džungle u posvátného jezírka „cenote“. Co víc, přístupová cesta k tomuto jezírku byla doslova přes ulici od našeho resortu, takže na obřad jsme vyrazili pěšky s šaty přes rameno. Tato jezírka jsou zásobována podpovrchovými řekami, proto se v nich voda neustále obměňuje a zůstávají tak naprosto křišťálově čistá. Staří Mayové věřili, že jsou bránami do vesmíru a skrze ně komunikují s bohy. Do těchto jezírek pak vhazovali své oběti, lidské nevyjímaje. Teď to asi nezní jako to pravé místo pro svatbu, ale skutečnost nám byla osvětlena záhy tak, že pro Mayského člověka bylo obětování sama sebe tou nejvyšší poctou a možností přejít do další fáze života. Toto místo se pak skutečně ukázalo jako místo s velmi silnou energií a náš obřad trvající skoro hodinu jsme si společně prožili až neuvěřitelně niterně.
Tím se dostávám konečně k tomu, o čem tento článek pojednává. Fotograf Diego a jeho tvorba. Součástí balíčku, který jsme získali, bylo pochopitelně i focení samotného rituálu. Jak jsem už zmínil, prožitek byl natolik silný, že o focení během něj jsme prakticky nevěděli. Nezpozorovali jsme vlastně ani fakt, že v průběhu obřadu dorazil i Peter, slovenský fotograf, jehož jsme v Mexiku potkali a dohodli se s ním, že si náš obřad také cvičně nafotí a s ním jeho kamarád, který nám jako bonus přidal video z dronu.
Zde je nutno podotknout, že bychom po sté rádi poděkovali za možnost mít obřad pod slunečníkem džungle a ne na otevřeném prostranství a přímém slunci. I tak bylo vedro úmorné, ale v porovnání s plánem „A“ snadno snesitelné.
Zlatým hřebem našeho fotografického zážitku bylo ovšem ono „underwater shooting“, „trash the dress“, aneb podvodní focení. To jsme ale měli s Diegem naplánováno až na druhý den dopoledne, kdy časový plán byl udán směrem slunečního svitu stíněným porostem džungle, který v tu dobu Diegovi dělal dokonalou světelnou asistenci. Sešli jsme se tedy opět na okraji stezky vedoucí k „cenotes“, tam jsme se znovu převlékli do šatů a šlo se na věc.
Z mého pohledu byly první kroky do vody dosti osvěžující teploty ve svatebním oblečení poněkud opatrné, ale musím říct, že prvotní smíšené pocity vzaly velmi rychle za své a celá situace začala být čím dál tím více zajímavá a zábavná. Já ale měl celou situaci o poznání jednodušší, než Lucinka. Byl jsem v podstatě „na lehko“ a měl na sobě jen lněné kalhoty, lněnou košili a vestu. Ovšem co se stane s dlouhými, ač nijak extrémně načančanými svatebními šaty nevěsty ve chvíli, kdy se v nich dotyčná ponoří do vody, to si každý alespoň trochu fyziky znalý člověk dokáže domyslet. Šaty nasají vodu, ztěžknou, přilepí se k tělu a co je asi úplně nejhorší – začnou se neuvěřitelně zamotávat a nevěstě tak chvílemi naprosto znemožňují „šlapat vodu“. Pokud bych to chtěl hodně zdramatizovat, řekl bych, že se to celé občas mění v boj o holý život. Ale tak hrozné to zase není. Celé je to, i přes drobné útrapy a několik deci nalokané vody, ohromná zábava a skvělá zkušenost. Diego byl skvělým průvodcem a jeho asistent spolehlivým podavačem záchranných plováků, které většina z nás zná spíše z plaveckých školiček.
Protože dopolední slunce bylo neúprosně rychlé, po několika desítkách minut jsme se i s celou aparaturou přesunuli do jiného, většího a hlubšího cenote, kde jsme fotili další várku obrázků. Po několika málo minutách Diego uznal, že materiálu máme dostatek, my se konečně převlékli do plavek a strávili v jezírkách značnou část dne odpočinkem a šnorchlováním.
Celou dobu jsme měli pocit, že kvůli našim nízkým zkušenostem s podvodním modelingem jsme nemohli Diegovi nabídnout dostatek možností zachytit alespoň pár zajímavých momentů a tak i u nás došlo na fázi strachování se o výsledek. Po několika týdnech čekání přišel velký balík fotografií a my nevěřili vlastním očím. Naši potápěčskou nezkušenost naplno vynahradil Diego svou zkušeností fotografickou. Samozřejmě napodruhé už bychom byli jistější a dokázali zapózovat zajímavěji, ale výsledek, který se nám dostal do rukou, byl i tak úchvatný.
V Česku se už dá najít čím dál tím více fotografů, kteří disponují potřebným vybavením a svatební podvodní focení nabízejí. Je třeba si jen vybrat. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? U některých fotografů se nám například zdálo, že výrazy a barva nevěsty s ženichem na fotografiích připomínají spíš už utopence. Nejeden fotograf si také nedokáže tolik pohrát se světlem a možnostmi, které mu nabízejí sluneční paprsky pronikající pod hladinu. Samozřejmě zajímavější kulisou je mořská hladina, či v našem případě mexické cenotes, než dno vykachličkovaného bazénu. Ale i tam dokáže zkušený fotograf vytvořit přenádherné snímky, na které budete pyšni. A co na to šaty? Těm voda ani v nejmenším neublížila. Jen pokud by snad focení probíhalo v mořské vodě, či chlorovaném bazénu, bude určitě dobré šaty propláchnout čistou vodou.
Podvodní focení je velký zážitek, který bych rád doporučil každému, kdo má rád poznávání nezvyklého a především těm, kdo chtějí mít svatební fotografie s nápadem, který bude dlouho bavit vás i vaše přátele.
Se zprodukováním takového úžasného zážitku Vám rádi pomůžeme i v naší Svatební Laboratoři. V našem týmu jsou i skvělí fotografové, kteří se svatebním focením pod hladinou zabývají a to nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Kanadě a Mexiku.
Nesněte svůj sen - Zrealizujte ho! Prožijte ho!
Pro Svatební Laboratoř
Váš Jakub
