Jakožto od přírody nepřirozeně aktivní individuum jsem minulý týden po nabídce posledního místa na závod v Košicích skočil s odhodláním sobě vlastním (čtěte jako ”tak já nevím, mám tam jet? Zase je to dost peněz, a nemám natrénováno...”). Po veškerých peripetiích na cestě (cestovní rychlost autem na vlak cca 170km/h,ve vlaku dusno jak doma před hádkou, někteří “spartani”, kteří se na každé zastávce vyklonili z vlaku a křičeli na průvodčí ”Jak dlouho tady budeme stááát? Můžeme si zapáálííít?”) jsme v sobotu ráno, nevyspaní a polámaní, dorazili na místo činu. Aby nás to trocha probralo, domluvili pořadatelé na rozjezd lehkou bouřku, která během čtvrt hodiny zmizela, a obloha se tvářila, jako kdyby vo ničem ale faktiš nevěděla, česný skaucký. Před startem jsme se v tom cirkusu na kolečkách, kterému se říká honosně “Festival Area”, několikrát navzájem úspěšně ztratili, a ještě úspěšneji se našli. Potkali jsme taky spoustu známých, se kterýma se člověk kámoší upe nejvíc, ale vídá je jen tak jednou za dva měsíce na dvě minuty před závodem a pět minut po něm. Tradiční nervozitka tentokráte moc nebyla, protože ve více lidech jde dělat více fórků, a se SRTG Blansko jich bylo dost, a došlo i na evergreen: “To byl ale pěkně debilní nápad, lozit na takovéhle závody! - Ale to byl tvůj nápad... - Já vím, a nemusíš mi to furt předhazovat!”
Startovalo se neméně klasicky skrze neprostupnou clonu dýmovnice s buketem čerstvě vystřílených kapslíků, a i díky obutí, které někteří úplně netrefili, se hned na prvních padesáti metrech stalo pár karambolů. Přešly se povětšinou s nadhledem, na více ani nebyl čas. Překážky na roztrhání tempa na sebe nenechaly dlouho čekat, a procesí se rozkouskovalo, což se ukázalo jako největší neduh závodu. Ne všem divákům se totiž chtělo čekat pět minut, než přeběhne vlna, a snažili se přecházet trať, takže došlo i k několika srážkám. První vážná zkouška přišla v podobě plank walku, tzn. chůzi po užší hraně prkna, cca 3 metry. Kam oko dohlédlo, všichni angličákovali, i Vlasta z týmu, kterého se mi poprvé (a naposledy) podařilo doběhnout. Stylem “uaa - ufff - uaaa - ufff - ua ua uaaa - zoufalý lví skok za překážku” jsem to hravě zvládl, a běžel si vychutnat alespoň deset metrů, kdy mě nikdo nepředbíhá. Další překážky byly hlavně na ruce - šplhání přes různé zdi, triceps bar, nošení břemen - klasika, která se na rovném asfaltovém povrchu města dobře staví. Kolíky, šplh a travers wall se tentokráte nekonaly. Pikošky si pořadatelé nechali - logicky - až na samotný závěr. Začalo to ledovou koupačkou v kontejneru, který byl místo podplavání překážky. Ledové to moc nebylo, ale většina se tvářila, jako když je někdo týrá. Asi neplavci. Hned poté jsme mohli oplatit Košicím jejich vlídnost, a utřít jim asi 10-15 metrů chodníku pod ostnatým drátem. Výhoda, že jsme byli mokří, nemuseli to pak splachovat. Po pár dalších minutách ale radost přešla, a došlo na lámání chleba - oštěp. Sám sobě jsem si slíbil, že pokud to tentokrát dám, budu na poslední překážce viset třeba půlden, ale nepustím se, a dám čistý závod, tzn. bez jakéhokoli angličáku. Co čert nechtěl, oštěp z terče vypadl, a já se poroučel na prvních 30. Cvičme v rytme a další překážka - paměť. Memory test jsem si sice první dvě minuty opakoval, ale pak na něj přestal myslet, a teď si zaboha nemohl vzpomenout. LG (jako ten telefon) - 9 (nebo taky 7) - VKL (Velká K..lasická Láska). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se to nepokusím udělat á la zadychaně “LG - hmpfh - VKL” a běžet dál, ale nakonec jsem vsadil na devítku. A co myslíte? Byla tam. Před cílem pak už čekala jen jedna vážná překážka - multiring. Vydýchal jsem se, připravil, osušil ruce, a už se houpal. Tyč - v pohodě. První kruh, druhý kruh, třetí s mírným zaváháním...kus provazu...držím se...opatrně na poslední provázek...držím se...houpu se...opatrně...rozhoupnu se, vymrštím - a koukám, jak se rozhoupaný zvonek vzdaluje směrem ode mě, a ruka ho míjí o deset čísel. Posledních 30 angličáků jedu v tempu, i když vím, že pod hodinu už závod nedám. A možná by to byla i škoda, 6 hodin cesty tam, 6 zpátky, a na trati ani ne hodinu. Ale mám takový pocit, že si to vynahradím za tři týdny ve Valče, tam to bude o poznání dýl :)
yousharknotpass
dailybridgerton
kianamaiart
annaxmalina
germansingergirl
andulkaphoto
jbbartram-illu