🦋 @adelrozbitysvet - Tumblr Blog

Děkuju.

Byla to ta chvíle, kdy jsem se pro tento pocit rozhodla bojovat. Už to není můj soupeř, ale můj přítel. Budu tento pocit neustále udžovat, zdokonalovat a především o něj pečovat. Neboť je to ta jediná věc, která bude navždy spojovat tebe a mě. Jestli tě ještě někdy v životě budu mít možnost potkat, neočekávám žádnou svojí dosavadní představu, pouze se chci ujistit, že jsi to právě ty, kdo je autorem tohoto. I kdyby už pro mě v životě nic neexistovalo, vždcky ve mě bude setrvávat potřeba ti projevit jedno veliké “Děkuji” za to, že jsi mi svojí existencí ukázal(a) existenci moji.

Listopad? Ne prosinec.

Prosinec, 15. Snad nejhorší období a především den. Myslím si, že skrz tuhle fotku se dokázalo uchovat-alespoň pro mě-ten největší hnus ve formě pocitů.

Děkuji, že existuje tahle možnost. Člověk si potom uvědomí, že některý věci zmizí úplně stejně, jako ten škrábanec na čele.

Nicotine is an addictive chemical.

Love is an addictive chemical.

Pochmurný, prázdný a do stran nekončící prostor. Ticho, jediné co slyším je utlumený šum.

V dálce vidím uzavřenou místnost. Zdi místnosti objímá světlá barva, oproti tmavému prostředí téměř svítící.

Slepota, touha, sobectví, bezohlednost a najivita.

Proč jsou mezi námi tak zlí a zvrácení lidé. Lidé, kteří nemají na dlani pírko, ale střep. Jejich snaha nám podat ruku a věnovat pomoc není taková, jak se na první pohled může zdát.

Problémy

Mám tendenci před problémy utíkat a vyhýbat se jim. Pokaždé váhám a pochybuji nad svojí schopností a sílou. Problém, je pro mě ztělesněná hrůza, kterou vnímám jako nepřemožitelný cíl.

Ale vše je to o našem vnímání a představivosti.

Začala jsem problém vnímat jako sobě rovného člověka, ke kterému se chovám slušně a pokorně. Ne vždy se na všem schodneme, nemáme se rádi. Oba se pomalu, ale jistě učíme mezi sebou vycházet.

Příroda nešpiní, příroda maluje.