“.. a zjišťoval nyní, že ta léta jsou krásnější ve vzpomínce, než když je prožíval.”
Přesně proto, vzpomínkám nevěřím.
macklin celebrini has autism

pixel skylines
Alisa U Zemlji Chuda
cherry valley forever
Xuebing Du
One Nice Bug Per Day

祝日 / Permanent Vacation
tumblr dot com
Cosmic Funnies
Sade Olutola

JBB: An Artblog!
Game of Thrones Daily

if i look back, i am lost

Janaina Medeiros
No title available

oozey mess
"I'm Dorothy Gale from Kansas"
Not today Justin
Cosimo Galluzzi

Discoholic 🪩
seen from United States

seen from Greece

seen from New Zealand
seen from United States

seen from Austria

seen from Malaysia

seen from India

seen from Yemen

seen from United States

seen from Italy

seen from Malaysia
seen from United States

seen from Costa Rica
seen from Brazil
seen from Costa Rica
seen from Costa Rica
seen from Costa Rica
seen from United States
seen from United States
seen from United States
@bozedocehosidusidal
“.. a zjišťoval nyní, že ta léta jsou krásnější ve vzpomínce, než když je prožíval.”
Přesně proto, vzpomínkám nevěřím.
Já jsem tak vděčná sama sobě.
“Když se pak sejdete, emoce se vrátí naplno a člověk si uvědomí, jak moc mu to chybělo.”
Dneska na lekci jógy lektorka říkala, “ruce jsou nástrojem srdce”.
Cítím to při dotycích a tvorbě.
Nikdy se to nemělo stát. Je to výsměch zodpovědnosti, přírodě a osudu. Jak kdyby o nic nešlo a přitom šlo o dva životy.
“I like to imagine that i already died and begged the universe to send me back, so i can swim in the ocean, relax under trees, eat my favourite foods, love my friends so deeply, get heartbroken, go grocery shopping again and see 1000 more sunrises and sunsets.”
Pokud by šel každý nahradit, jaký by to mělo smysl?
Rok odvahy. Začala jsem řídit.
Tyhle pocity budu marně hledat všude a ve všem. /hédonická adaptace.
Z hlavy do těla.
Přijdu si enormně nevděčná a nemám na to nejmenší právo. všechno je vlastně naprosto v pořádku, ale nic mi není nikdy dost dobrý. vnitřní peklo ve kterým žiju.
Děti jako učitelé dospělých.
V životě by mě nenapadlo, že budu mít brigádu v dětský skupině.
Identita rutiny.
Mnoho lidí odkládá určité životní zkušenosti na pozdější období, například po dokončení studia nebo po dosažení finanční stability. Během této doby si však postupně vytvářejí stabilní rutinu a komfortní zónu, která je založená na předvídatelnosti a pravidelnosti.
Po vstupu do pracovního života sice dochází ke zvýšení finančních možností, ale zároveň bývá složitější měnit již zavedené návyky. Aktivity jako cestování, spontánní rozhodování nebo změna životního stylu vyžadují určitou míru flexibility, která se rozvíjí spíše dlouhodobě než jednorázově.
Pokud člověk tyto zkušenosti průběžně nezařazuje do svého života, může se stát, že i přes dostatek finančních prostředků zůstane u známých a pohodlných vzorců chování. Výsledkem je, že zvýšené finanční možnosti jsou využívány spíše ke zvyšování komfortu než k získávání nových zkušeností.
Změna životního stylu proto není pouze otázkou financí, ale také návyků, zkušeností a ochoty vystupovat z komfortní zóny, které se formují postupně v průběhu času.
Hodně jsem v sobě kdysi neměla zpracovaný, že mi v životě chybí vášeň. Zápal pro aktivitu, kterou budu chtít dělat zas a zas. Minulý týden mi došlo, že mě tenhle fakt už nějakou dobu nesužuje. A taky, že tuhle aktivitu provozuji už rok.
Kolik “téměř momentů” existuje každý den.
Emoce nemají pohlaví.
“Prožijete například období úzkosti a od té chvíle se začnete označovat za úzkostnou osobu. Tím si vytváříte koncept, který pak bude ovlivňovat to, jaké od sebe v budoucnu budete očekávat pocity a chování. Všechny emoce, chování a období v našem životě jsou dočasné a nemusí být nutně odrazem toho, kým trvale jsme.”
/Proč mi tohle nikdo neřekl dřív? Dr. Julie Smith