Den 7 – Hualien a národní park Taroko
Po rychlé snídani jsme se vydali vlakem do města Hualien na východním pobřeží Taiwanu. Cesta trvala 2,5 hodiny. Někteří ji prochrápali, jiní využili čas pro zkoumání moderních dějin Taiwanu a při jízdě podél Pacifiku zamačkávali slzu nad smutnou historií tak krásné země. Ne nadarmo nazvali portugalští mořeplavci Taiwan "Ilha Formosa" – nádherný ostrov.
Na nádraží jsme si chytili taxík a nechali se odvézt na proslulou Chishingtan beach. Taxikář byl velmi upovídaný. Je škoda, že komunikace probíhala pouze jednosměrně vinou naší neznalosti Mandarinské čínštiny. Jakmile si toho řidič všiml, začal pro komunikaci používat chytrý mobil s překladačem do angličtiny.
Po příjezdu na Chishingtan nás mávání rukama upozornil, že pokud vlezeme do vody, zcela jistě se utopíme. A nabídl nám za 3 000 taiwanských dolarů projížďku národním parkem Taroko. Na náš souhlas nečekal, zaparkoval na přilehlém parkovišti, aby zde počkal, až se vrátíme z pláže.
Záhy po příchodu na pláž jsme pochopili, proč taxikář tak zběsile mával rukama. Oceán byl hodně rozbouřený a koupat se nedalo. Luděk s Vojtou se alespoň prošli bosky vodou a vzápětí byli mokří až po pás, zatímco Martin div neutopil svůj iPhone při snaze pořídit tu nejlepší živou fotku.
Na slunci bylo opravdu nesnesitelně – pocitová teplota 47 °C – a tak jsme zvolili ústup na parkoviště k našemu řidiči. Cena za projížďku parkem se nám zdála dost vysoká, proto jsme se rozhodnuli smlouvat a díky Luďkovým komunikačním schopnostem nakonec vyjednali odvoz na kraj parku Taroko za mnohem výhodnějších podmínek.
Posilněni místními klobásami jsme se od brány parku vydali přes řeku k informačnímu centru, abychom si vyzvedli mapku a mohli se vydat na cestu parkem. Podařilo se nám ujít zhruba půl kilometru, po kterých jsme byli celí zpocení a poštípaní od místní havěti.
Během strategického ústupu zpět k informačnímu centru nám došlo, že vzhledem k rozloze parku nemáme šanci během našeho omezeného času pěšky cokoliv projít. Plánem B bylo nasednou na místní autobus, který nás vyveze do vrcholů národního parku.
Po zhruba půl hodině jízdy autobusem do “města” Tienxiang nás řidič vyklopil ve stanici Buluowan. Protože cesta byla klikatá a místy připomínala alpské serpentiny, mysleli jsme si, že zastávka je zde kvůli odpočinku, který potřebuje autobus. Nikoliv. Řidič evidentně jen potřeboval nachytat pokemony :)
Z Huluowanu se nám naskytl úžasný pohled na místní scenérii hor doplněnou o soutěsku, kterou zde vymlela řeka tekoucí z okolních hor. Po hodinové pauze řidiče autobusu jsme konečně vyrazili na Tienxiang, kde jsme si naplánovali prohlídku vodopádů.
Po vystoupení v Tienxiangu jsme zjistili, že za necelých 10 minut nám jede poslední autobus zpátky do Hualienu. Po zvážení alternativních variant v podobě přespání v horách nebo noční cesty dolů pěsky zvítězil zdravý rozum. Nadýchali jsme se horského vzduchu a nastoupili jsme na autobus zpět dolů.
Vědět předem, co náš čeká za projížďku, asi bychom zvolili přespání v horách. Řidič nám ukázal, jak se jezdí tady na Taiwanu. Za poslechu místních popových pecek jsme zažívali doslova Rally Taroko. Snad to bude patrné z videa, které přiložíme později.
Po návratu do Taipeie jsme nedaleko našeho hotelu objevili bistro se smaženými kuřecími stripsy a olihněmi.
Ponaučení pro příště: poslouchejte Taiwanské taxikáře, myslí to s vámi dobře.
