“Mám tě rád”
Jako dobře běžící software.
Nese výsledky, ke službě, zapnout, vypnout.
Automatický restart. Bug, chyba.
Odinstalovat.
Není prostor na chybu.
Není prostor na individualitu.
Takhle naprogramovaný nebyl.
Monterey Bay Aquarium

gracie abrams

if i look back, i am lost
No title available
Keni
Cosimo Galluzzi

Origami Around

bliss lane
TMBGareOK. The Official They Might Be Giants tumblr

No title available
RMH
Sade Olutola
Sweet Seals For You, Always
macklin celebrini has autism
Color Me Curious
Game of Thrones Daily
Cosmic Funnies

Love Begins
NASA
Not today Justin
seen from Iraq
seen from Malaysia

seen from United Kingdom
seen from Venezuela

seen from Germany

seen from United Kingdom
seen from United States

seen from New Zealand
seen from Philippines

seen from United States

seen from Türkiye
seen from United States
seen from United Kingdom
seen from Germany
seen from United States
seen from Türkiye

seen from Hungary
seen from Lithuania
seen from Indonesia
seen from Argentina
@emocionalniprostitutka
“Mám tě rád”
Jako dobře běžící software.
Nese výsledky, ke službě, zapnout, vypnout.
Automatický restart. Bug, chyba.
Odinstalovat.
Není prostor na chybu.
Není prostor na individualitu.
Takhle naprogramovaný nebyl.
Mhmmm !!! You and I....
“Jsem tvá?” skloním se k tobě a zeptám se tě jemně potom, co jsem tě v prostřed noci vzbudila a měla hravou.
“Jsi má. Jsi jen má?”
“Jsem jen tvá.”
As a feminist I don’t think about anything when I jerk off I kinda just piece togther conceptual abstracts
Odpovědi na jazyku
Lehký jazz
Pivní pěna na rtu
Šipky v terči
Pondělí
Láska.
To jsme takhle začli randíčkovat.
O půl rok později koukám s tvou dcerkou na svou oblíbenou pohádku a sharujem zmrzku, zatímco ty vaříš večeři.
Láska je.
#6
“Víš, asi dostaneš punc ‘přítelkyně’, ale nechci, aby to byl na tebe tlak”, říkáš mi, když jsem kývla. Jedem na Silvestra za tvým bráchou a kamarádama. Na skok.
Odjíždíme a ty jsi rád, že jsem zvládla místnost plnou cizích lidí, protože chápeš, jak lidi nezvládám. Střízlivá. Protože zpátky řídím já.
Dojedeme k tobě a dáme si lajničku.
Zalije mě klid. Povídáme si a ve vzduchu je laskovost. Nebo methylendioxymethamfetamin.
Gin. Lajna. Sex. Křížovky.
“Jsem zadanej?”
“Ehm… hm?”
“Ptám se tě, prostě odpověz. Jsem zadanej?”
“No tak asi jo”
Od ucha k uchu se usměješ.
Ve vzduchu je laskavost.
Česká kultura je mít v podvědomí Kytici do toho bodu že i když jste to od základky nečetli, pořád se občas ve 2 ráno díváte do stropu a mumláte "zemřela matka do hrobu dána, siroty po ní zůstaly"
#5
Další randíčko. Už od začátku vidím tvůj pohled a vím, že mě svlíkáš. K tobě spěcháme.
Když přijdeme, začneš mě, už ne pouze očima, svlíkat už v kuchyni. Až na chcíle odběhneš do ložnice. Neseš pásky od kalhot.
Ohneš mě přes stůl. Něžně. Ale rázně. Ani mě nenapadne namítat. Ptáš se, jestli to není moc, nebo nepohodlný. Není.
Zjišťuješ, jak vysoká jsem, jak dlouhé mám nohy, až mi je pásky připoutáš k jídelnímu stolu. Stejně tak ruce. Věřím ti a naprosto se ti odevzdávám.
Ty nezanedbáváš žádný kousek ze mě. Zavázal jsi mi i oči, ale najednou tě cítím na rtech, otvírám pusu, za chvíli jdeš zase mezi mé nohy a mě se klepou kolena. Jsem ráda, jak pevně jsem přivázaná, protože jinak bych to neustála.
Znova slyším, jak obcházíš stůl, až tě nakonec i vidím. Využíváš jakou pozici máš, vypláznu jen jazyk a uděláš se mi na obličej.
Něha. Odvážeš mě a já padám na zem. Jsi u mě. Jsi tu pro mě. A já tvá.
#4
Vídáme se, spíme spolu. Až jdeme jednou na randíčko. Proper randíčko. Jdeme na večeři a ty děláš všechny “ty věci”. Pomůžeš mi s kabátem, přisuneš židli, vybereš víno.
A jdeme bruslit. Je to sranda a je to sladký a já nevím, kdy jsem se naposled takhle bavila. A nevím, jestli mě kdy kdo vzal na takovýhle randíčko.
Tohle jsem já dva roky zpět.
Trošku troska.
Toxický vztah, barový život, nic, o co se opřít.
Potom stabilní práce, ale barový život neustal.
To, že jsem schopna, docela pravidelně, dojít ve čtyři ráno domů a v sedm vstávat do práce ještě neznamená, že je to takhle okay. Na což jsem došla docela nedávno.
Vyhoření, rozchod. Půl roku hledání se.
Našla. A teď, po tom všem a trochu s odstupem, mi dochází, jak ten život můžu a umím žít.
Byla to cesta. Asi jsem do teď moc nechápala celou tuhle otřepanou frázi a nevěřila, že by se mohl svět otočit, i když ne naráz.
Hm. Není to, jaký jsem to někdy v patnácti plánovala. Najít si na vejšce kluka, vzít si ho a do třiceti porodit syna a zasadit strom. Neříkám, že je to lepší. Neříkám, že to je horší.
Je to.
A já to miluju.
Tohle jsem já teď.
#01
“Můžu tě políbit?” zeptal ses uprostřed rozhovoru. Už mi úplně nešlo schovat nadšení a já s úsměvem přikyvovala.
Byla jsem nervózní a tobě vadilo, že se rýpu za nehty. Vyprosila jsem si na baru papír a skládala jednu lodičku za druhou.
Jednu sis vzal a dal za obal na mobilu.
Perfektní první rande.
I s celým jeho zakončením u tebe doma.
Lodička, kamarádi 🖤
Protože i víly rády virginku
Crazy who makes me the happiest
Can make me the saddest
Můj pravicovej kluk, kterej se pořád srovnává s faktem, že chodí s levičačkou.
Můj pravicovej kluk, co mě podporuje jak jen může, i když sám chodí z práce ztrhaný.
Můj pravicovej kluk, kterej je sám o sobě můj comfort place.
mám pocit, že součást české kultury je mít doma aspoň jeden kus nádobí, který někdo někde ukradl/zapomněl vrátit/našel/získal naprosto náhodným způsobem
Maličký kastrůlek od popelnic, do kterého se vejde mlíka přesně tak na jedno Granko.
#03
Jsme kamarádi. Kamarádi, co spolu hrajou deskovky, zajdou na pivko. Dovezl a postavil jsi mi gauč.
Po jednom večeru s Galaxy Truckerem a lahví vína už se mi nechce k sobě a zůstanu u tebe. Jako už jednou. Je to v pohodě.
Ale ne po láhvi vína. Před usnutím, mě chceš políbit a já uhnu, šikovná holka. Už skoro spíš a já si to rozmyslela.
To šílený napětí, co mezi náma bylo, je pryč. A já se bojím, že i to přátelství, které jsme tak pěkně zakládali. Ale ta noc za to snad i stála.