Mám ráda, když se lidi znají natolik, že není trapné vedle sebe sedět a mlčet.

izzy's playlists!
𓃗

PR's Tumblrdome

bliss lane
sheepfilms
Not today Justin
The Bowery Presents

Discoholic 🪩
RMH
taylor price
occasionally subtle
TVSTRANGERTHINGS
Misplaced Lens Cap

titsay
KIROKAZE
Game of Thrones Daily
YOU ARE THE REASON
tumblr dot com

No title available

No title available

seen from Croatia
seen from T1

seen from United States
seen from United States

seen from Germany

seen from Croatia
seen from Ecuador

seen from Croatia
seen from Türkiye
seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from France

seen from Malaysia
seen from Latvia
seen from Latvia

seen from Croatia
seen from Netherlands

seen from Latvia
seen from United States
@laclara
Mám ráda, když se lidi znají natolik, že není trapné vedle sebe sedět a mlčet.
Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in. Už nikdy nezapomenu na online check-in.
Některá lidská potkávání jsou holt kouzelná jen do prvního oslovení…
Někdy mám pocit, že dost přeceňujeme 21. století.
Našla jsem nový/další domov, kde mě dnes ráno potěšilo prosté a přitom tak všeříkající přivítání slovy:
Hi Klára, nice to see you again.
Já tě tak ráda tulím,
řekla na přivítání a spřízněněji už to nešlo
Chtěla bych, aby tady bylo tvoje rameno. Někdy lidi zažijou rozdílný věci a pořád si chtěj stoprocentně rozumět. Nechci si s tebou rozumět, chci, abys slyšel ten zvuk. Cítil tu vůni a polykal to vlhko.
láskyplná dobrodružka
Nechápu lidi ve vlacích bez zavazadel.
Jednou z pro mě opravdu fascinujících částí studia politologie jsou nabídky na post první dámy v roce 2048.
Mám svůj festivalový rubrikant, který evidentně čtu sama.
Nastoupila jsem do autobusu, do kterého se musí po schodech, a sedla si vedle pána, co měl na opasku připnutou empétrojku. Měla jsem pocit, že jedu do minulosti.
Vždycky začnu s tím, že nemám čas a napíšu to na minimální počet znaků.
Vždycky skončím s tím, že nad tím sedím a proškrtávám odstavce.
Cokoliv, čemu ohrneš rukáv, vypadá líp.
A já už konečně vím, jaké životní moudro chci předat svým dětem...
Občas dělám před zrcadlem hodně divný věci.
Má rezidence infinitivů
Odjet, vybalit a splynout / nepřemýšlet zbytečně a žít.
Rozjímat a časem se linout / hlavně nepřestávat jíst a pít.
Nechat se unášet / poslouchat a slyšet.
V mysli se vznášet / a na ničem nezáviset.
Smát se a vnímat / možná naučit se milovat.
Dávat a přijímat / už s pocity nebojovat.
Jednou ji snad vyčasuju
Chci si sem jen odložit tuhle větu, protože se mi zatím nepřestala líbit.
Dnes již nepozorujeme ostře bipolarizovanou politickou scénu, vidíme spíš roztříštěnou přehlídku nespolupracujících seskupení, mezi kterými dominuje populistické hnutí široce se rozpínající přes pomyslnou osu politického spektra.
To, co většina lidí dělá na konci a říká tomu ladění detailů, já dělám na začátku, abych se náhodou nedostala k hlavní náplni práce.