Nikdy sem si nemyslel, že se stanu tim věčnym studentem. Zatim však vypadá, že jim sem. Sedim u pc, oči mi už dou šejdrem, ale kloudnej obsah ne a ne si najít cestu do souboru, kterej se jmenuje Aktuální verze MDP. Bude stejně aktuální i později? Nezbudou mi oči pro pláč?
S prací, příležitostnou prací a vyhlídkama do budoucna člověk jaksi ani nevidí smysl v dodělávání Mgr. stupně studia, ale pak si napíšeš jeden z mnoha scénářů svýho budoucího života a Tvoje já si rve vlasy, že tehdy nezabejčilo a neudělalo tu pitomou diplomku a nestalo se tedy plnohodnotným vysokoškolákem.
Proč sem si založil blog? Tohle je hnůj, kterej si můžu kydat kamsi do texťáku, nebo třeba do levnýho sešitu s linkama, co je tak nepříjemnej na dotek, když má člověk trochu suchou kůži.
Založil sem si blog proto, abych si z něj jakýsi svůj inkubátor psaní. Abych zkusil cizelovat, či spíš najít a udržet svůj styl. Vlastně svym postojem k životu by měl každej člověk bejt tak trochu věčnej student, nemůžeš najít dobrej job a pak jen sedět na vedení a podlejvat ho levnou desítkou od vietnamců, co maj otevřeno až do deseti. Stejně tak nemůžeš bejt takovej podělanej maloměšťák, co de na osmičku do práce, v úterý s kámošema na dvě, ale jen do desíti, aby se Ti nenarušil biorytmus, ve středu po práci rychle na zahradu, vyplejt, zkontrolovat, jestli Ti někdo nenasral do boudy a hurá domu, kde si dřepneš k televizi a čekáš na osmou ranní. Když Ti to vyjde, tak jednou za čtrnáct dní vytáhneš paty z města a v kostkovanejch kalhotách si to valíš do velehor, hlavně nezapomenout foťák, páč foťák je doklad výletu. Zapomeň na něco tak podřadnýho jako je biologická paměť tvýho mozku, ty chemický procesy, co Ti způsoběj blaho, když si jentak dřepneš na šutr a posloucháš přírodu kolem. Ne, v uších nový Chinaski, foťák bere všechno, dyť pak to upravíš a fotka bude vypadat líp, jak ve skutečnosti.
A pak už Ti ani nic neni líto. A pláčeš leda, když Ti ukradnou auto, ale už neprožiješ se svejma dětma odchod jejich milovanýho džungaráka, protože džungaráka přece nahradíš jinym, zatimco to auto...
A byť chci bejt věčnej student, tak rozhodně ne magisterskýho oboru na humanitnim studiu, tudíž se jdu pokusit pohnout s počtem znaků a výzkumem, jehož validitu a přínos doufám komüse náležitě ocení.
