mar·gi·ná·lie

Samizdat oscilující mezi zítřkem a nostalgií za 20. stoletím.

[marginalie]

Autobahn Kmitající se auta. A, D, H, BG, HR... dlouhá bílá přerušovaná čára, města změněné v nápisy na cedulích. Jako poutník – anonymní řidič, odcházím na Autobahn a už nikdy nehodlám sjet z dálnice.

[marginalie]

driftwood Nastav tvář větru aneb Mistr zvaný Bosá hlava se dožívá konce čtyřicáté zimy. Oslavující dříve nejvšednější aspekty našeho světa, které se poznenáhlu ztrácejí v minulosti. Chvály venkovské hospodě nebo špačku tužky, šípkovému keři i domácí pálence.

[marginalie]

crivica, baltica, indogermanica Že předkřesťanský duchovní substrát dodnes rezonuje v Pobaltí silněji, než ve zbytku Evropy, není tajemstvím. Při nedávném cestě do Vilny jsem se při toulání po Užupise ocitnul před krámekem 'Baltic Shamans', nabízející zajímavou synkrezi tradičních motivů (slunce, labuť, meandr) aplikovaných na šperky a

Akademické texty Michaela Strmisky jsou tím nejhodnotnějším, co bylo na téma východoevropského a specificky baltského (novo-) pohanství v posledních dekádách napsáno.

V knize 'Němí svědkové minulosti' (Minsk, 1992) se geolog a etnograf Ernst Levkov zabývá studiem kultovních kamenů, coby reliktem pohanských věroučných představ.

 https://ethnoby.org/ https://vk.com/paganbelarus https://www.stigmata.name/

[marginalie]

badenmeier Černé borovice lemující cestu k Císařskému kameni. Mediterán končící na jižních svazích Vídeňského lesa. ¶ Tlumená zeleň, hnědá a modrá. Bádenský akord rozeznívající struny Beethovenova forte piána. ¶ Starý Märzweiler v podvečerním slunci poprvé od roku pětačtyřicet olejuje panty vyřezávaných dveří do sklepa.

[marginalie]

aznodulþiz Tvý slova z dálky a o dálce… moře… hmm, vyvolávají ve mně, když je čtu, stejný pocit jako když jsem včera koukal na umírajíci slunce na horizontu, který bylo… tak, tak daleko. A tolik otázek se honí hlavou, jaká zima bude letos, co přinese a vezme, co přijde po ní, jak to všechno zase začne. Je to až neskutečný, a tak poslouchám třeba Ensiferum, protože mi to připadá jako výzva, každej rok silnější a silnější. Uh, kam tohle všechno vede, kam. To slunce, to moře, ty dálky, je to jako poslední útok před jistým koncem a posléze znovuzačátkem…

[marginalie]

na výspě evropy Roste tu jen tráva větrem tvarovaná do nejroztodivnějších forem a vzejdou jen ty stromy, jejichž semena neodfoukne omniprezentní bríza do moře. Na dohled přes mořskou úžinu se červenají cihly hanzovních domů. Stralsund, město víc švédské než německé, vymezuje od středověku severní hranici kontinentální Evropy. V konečném výčtu determinují právě protestantismus, Backsteingotik a mořské kapénky unášené nikdy neutichajícím větrem charakter celého Baltu.

Za bělostnými vilami lázeňských měst, kde příboj přehluší amplifikované tóny hotelové kapely, se vrací ke slovu odvěká rytmičnost moře. Do základů kostela na náměstí Karla Marxe někdo vsadil Svantovítův kamenný reliéf s rohem hojnosti. Dlouhý dům u Putgartenu se střechou z rákosí, vkusně upravený na sezónní penzion, má stejný půdorys jako megalitický hrob opodál.

Končí se tu civilizační okruh Ravena — Jomsburg, který po minulých tisíc let plasticky zhmotňoval svoji vůli na obou zemských hemisférách.

[marginalie]

03*2018 Už teď je patrné, že únor bude pastvou pro bibliofily. Nejenže po více než roce čekání vyšel Zarathustra coby mluvené slovo, ale pokud můžeme věřit edičním plánům, měl by koncem měsíce spatřit světlo světa i sborník Jana Kozáka o Nejvyšším, který vychází částečně z univerzitního semináře Ódin v mýtu a rituálu. K tomu mě váže i osobní vztah a tak ještě přiložím úryvek z naší korespondence z doby, když jsem se coby student hlásil na seminář.

„Jediným skutečným požadavkem je vlastně nakonec ona fascinace – může to být fascinace takřka čímkoliv – folkloristikou, indoevropskou tradicí, hlubinnou psychologií, motivem labutě či labyrintu, prací s primárními prameny apod. Bohužel jen pramálo lidí zná skutečnou fascinaci – proto jsem rád, že od Vás tohle ‘heslo’ slyším.“

Fascinace jako základní kritérium pro započetí tvůrčí činnosti. I tak by se dala popsat motivace, se kterou šestnáctiletý Ernst Jünger rukoval do první světové války a jehož Válečný deník 1914–1918 v průběhu roku vyjde v nakladatelství Academia v překladu Niny Fojtů.

Překvapením tohoto týdne pro mě bylo zjištění, že Dennis Russell Davis, šéfdirigent brněnské filharmonie, je otcem Annabel Lee-Moynihan, germanistky, violoncellistky. Annabel před dvěma lety vyšel pod hlavičkou švédského nakladatelství Edda mimořádně povedený překlad Jüngerovy Návštevy na Godenholmu. Snad to bude příslibem brzkého koncertu Blood Axis ve středokotlině.