MMA RPG

Mystery magical academy je akademie, která se odehrává v dnešní moderní době. Svět Mystery se snažil přizpůsobit lidskému světu, který byl mnohem vyspělejší. Teď je to stejné mezi bytostmi. Portálem se dostávají bytosti do lidského světa a ti kteří ví o světě Mystery se k nim dostávají z lidského světa. Každá bytost, nebo člověk se dostávají do akadamie díky míru, který nastolil mezi bytostmi. Jsi bytost, která potřebuje útočiště, nebo domov kde tě budou mít rádi? Připoj se k nám a nebudeš toho litovat. Těšíme se na Tebe! Adminé - Suga, V, JK & Jimin

[mma-rpg-blog]

Nathan Black - Noblesse

Jméno: Nathan Black (Won Jong Jin) Věk: 5612 Pozice: Učitel - umění Bytost: Noblesse - Desmodus Sexuální orientace: BI Příběh:

Nikdy s nikým nemluvil o tom, jak se co stalo, o své minulosti, o své rodině. Kolem Nathana byl vždy ten černý závoj, za který se nikdo jen tak nedostal. Žil tisíce let, zažil změnu světa, lidské utrpení i radosti, sledoval změny, které se učil. Jedl s Krály, přátelil se s císaři a sváděl je. Naučil se využívat vše, co dostal do vínku. Byl krásný a okouzlující a věděl to. Jeho zábava se po stovky let stala stejnou. Pod různými pseudonymy tvořil umění. Obrazy, sochy, maloval portréty, krajiny, zátiší, dělal fresky, zdobil sochami paláce i zahrady ze všech směrů, které se kolem něj tvořily. Naučil se hrát na několik nástrojů, miloval zvuk klavíru, zvuk harfy, i to bral jak součást umění, které mu barvilo jeho šedý život do živých barev. Vše tvořil jako upomínku svého života, jako památku na vše co viděl, protože do té doby, než měl možnost fotek, žil pouze ze svých vzpomínek. A vzpomínky, ty časem bledly a právě jeho díla zůstaly věčná. Jeho díla se většinou točila kolem jedné věci, kolem mladého krále, ztvárněného v mnoha stylech i podobách. Byl jediný kdo ho okouzlil svou nesobeckostí, razancí a ohnivostí natolik, aby mu dal věčný život. Jen nečekal, že se jeho první láska, stane jeho noční můrou. Neměl o něm zprávy již dva tisíce let, netušil, zda stále ještě žije a sám nevěděl, zda to ještě vědět chce, přesto se jeho dílech objevoval dodnes. Bylo pro něj až ironické a směšné, když se procházel v muzeích a galeriích, vídal svá díla, které si lidé fotili, kupovali, obdivovali a přitom jejich tvůrce stál vedle nich. Přesto, jeho dny se stávaly delší a delší, monotonní, nudné a ohrané. měl tolik partnerů, že mu začali splývat v jedno. Miloval je, zneužíval, zabíjel, nikdy nenašel to, co u nich hledal. Možná protože jeho duše byla divoká, nezkrotná a zároveň prázdná. Jeho klan byl velký, slavný v jejich kruzích, stejně jako on. Patřil k nejstarším, k těm, co se starali o mladší, učili je, o světě, o životě, o jídle, o krmení. A aby zabavil svůj čas, strávil v hlavním sídle několik stovek let, než li se znudil i tímhle posláním, znovu se vydal do světa a skončil jako pouliční umělec. Mladý umělec, odříznutý od světa, ke kterému jednou v noci přišel muž s nabídkou, nabídkou, která ho po tolika letech zaujala. Netrvalo to dlouho a nabídku přijal a stal se učitelem. Znovu.

[mma-rpg-blog]

Lalisa Manoban - Drak

Jméno: Lalisa Manoban Věk: 329 Pozice: Student Ročník:4. Bytost: drak, vzduch Sexuální orientace: neznámá Příběh: Lisa měla nádherné dětství, nebo aspoň tak to každý říká. Neměla rodiče protože se jí zřekli, proto vyrůstala u své babičky. Na svůj pobyt tak si moc nevzpomíná, každopádně je jí velice zavázána jelikož ví že to s ní rozhodně nebylo lehké.

Lisa už od malička měla problém se svojí dračí podobou, protože jí neuměla dost dobře ovládat. Žila ve vesnici plné draků a nikdy neměla moc styk s nějakou jinou bytostí ale i tak se jí čas od času stalo že se prostě sama od sebe proměnila ve svou lidskou podobu. Netušila jak a pro celou vesnici byla něco jako vyvrhel, proto jí její babička skrývala jak jen mohla. Lisa vždy chtěla být pravým drakem ale nebylo jí to dovoleno. Jednou jí tento problém málem zabil a to byl ten zlomový bod.

Zrovna létala s babičkou když najednou cítila že padá. Snažila se mávat křídly ale nešlo to, protože zjistila že je nemá. Ano, proměnila se ve vzduchu, neměla ponětí co se stalo a s největší pravděpodobností za chvíli dopadne a zemře. Začala řvát a snažila se nějak zaujmout babičku aby jí pomohla ale marně. Už byla skoro dole, přemýšlela jaké to je po smrti, naplněna strachem když najednou dopadla na záda nějakému drakovy. Netušila kdo to byl ale zachránil jí život. počítala že jí nechá sestoupit dolu ale on letěl dál. Bránila se, řvala jako o život ale drak se spolu s ní vzdaloval její vesnice, od jejího domova. Letěli docela dlouho a Lisa kupodivu celou dobu zůstala ve své lidské podobě. Drak jí dovezl k nějaké budově, tak jí vysadil zařval na ni omluvu a odletěl pryč. Lise nezbývalo nic jiného než se porozhlédnout kolem, tak vešla dovnitř a už byla vítána jakožto studentka Akademie pro bytosti jako je ona.

[mma-rpg-blog]

Lee Felix - Fénix

  Jméno: Felix Lee Skupina: Stray Kids Věk: 110 Pozice: Student Ročník: 1. ročník Bytost: Fénix Sexuální orientace: Gay Příběh: Felix si moc na své dětství nevzpomíná. Koneckonců, je to už stodeset let, co se narodil. Ve skutečnosti si toho nepamatuje moc předtím, než se poprvé samovznítil v den svých osmdesátých narozenin. Jen nějaké útržky tu a tam. Felix nikdy nebyl typ, který by žil minulostí, neměl to v povaze. Nepodstatné vzpomínky vždy dokázal rychle vytěsnit a vytvořit tak místo pro nové, kterých bude ještě hodně vzhledem k tomu, že za sebou nemá ještě ani druhé znovuzrození. Jeho máma je velmi milující osoba, která vždycky upřednostní Felixe před sebou, i když to není jeho biologická matka. Tato žena, která ho vychovává je též fénix, což asi nebylo úplně zvyklé, jelikož zatím neslyšel o tom, že by se moc žen ujalo cizích dětí. Každopádně za to byl vděčný. Nejen, že má milující matku, ale taky má osobu, ke které mohl vzhlížet a která ho vede k správnému používání svých schopností. Netušil sice, jak ho tato žena našla a jak se ocitl v její péči. Ptal se, byl odjakživa velice zvědavý a cpal nos všude - i tam kde neměl. Avšak vždy, když nadhodil tohle téma, jeho matka zvážněla a odmítala se o tom bavit, takže to časem vzdal. Jeho nejstarší vzpomínka… To byl asi první den na základní škole. Pamatoval si to vzrušení a nadšení z tohoto dne. Avšak nic moc dalšího. Dalšími vzpomínkami nejčastěji byly ty, když používal svoje schopnosti. Vzpomínal si na léčení zranění svých kamarádů, když se rozbrečel. Ne že by brečel schválně, býval velmi citlivý kluk. Také si vzpomínal na několik málo příležitostí, kdy využil svoje schopnosti ovládat oheň. K jeho zklamání to ale většinou bylo zapalování táboráku, cigaret kamarádů, nebo kahanů na hodinách chemie. Řekněme, že to byly jediné chvíle kdy ho měla učitelka chemie ráda. Taky si ale vzpomínal na to, jak začali jeho kamarádi později jeho schopností zneužívat. Hlavně co se týče jeho léčivých schopností. Třeba jednou se jeden z jeho kamarádů dostal do problémů a dostal… no, do držky. První za kým šel, byl Felix. To by celkem chápal, kdo by chtěl chodit zmlácený několik týdnů, když mohl být hned jako nový, že jo. Jenže pak se to stupňovalo a stupňovalo. A časem ho to přestalo bavit. Proto se rozhodl, i z těchto matných vzpomínek, že už nikdy nebude pro nikoho brečet jenom tak. Pokud to bude nutné a pro dobrou věc, tak ano. Například by nenechal krvácet starou paní. Jeho matka ho vždycky vedla k tomu, že je nutno dělat dobré skutky a mít laskavé srdce. Mladší Felix nad tím vždycky protočil očima a snažil se dostat pryč dřív, než dostal pusu na tvář. Ale svůj smysl to mělo a nějak se to ve Felixovi zakořenilo. To ale neznamenalo, že neměl i špatné stránky. Ne že by to někdy přiznal nahlas, dojem svými špatnými vlastnostmi neudělá. Každý, kdo ho ale znal by dokázal vyprávět, jak dokáže být výbušný, náladový, tvrdohlavý, neschopný se omlouvat - i když to, když se stalo, tak to bylo skutečně upřímné a od srdce. Jeho posledních třicet let nebylo nijak extra zajímavých. S matkou se často stěhovali a tak nikdy neměl nějaké stále kamarády, ale z toho si nic nedělal. Nebyl osoba, která by se snadno k někomu připoutala. Své pocity držel v ústraní, i když byl všeobecně velmi veselý a milý kluk. Byla ale pravda, že se začínal pomalu nudit. V každém městě to samé pořád dokola, ale tak nějak věděl, že si musí zvyknout. Dokud bydlel pod matčinou střechou, byly to její pravidla. A dokud se Felix nenaučí všechno dokonale ovládat, tak se mu moc odcházet nechtělo. Připadalo mu to nezodpovědné. Jeho matka měla ale očividně jiný názor. Když jednoho dne přišel domů, čekala na něj v kuchyni u stolu s propletenými prsty a zamyšleným pohledem. Felix v ten moment věděl, že se něco děje. Měl už pár let na to poznat její zvyky. Sedl si k ní a čekal co z ní vyleze. To, co se ale nakonec dozvěděl, nečekal. Jeho máma se rozhodla poslat ho na nějakou akademii. O Mystery Magical academy už cosi zaslechl. Prý je to akademie, která se snaží obnovit mír mezi dobrem a zlem, ale nikdy se o to více nezajímal. Nemyslel si, že by někdy měl s touto akademií něco společného. Nejdříve se mu tam moc nechtělo, ale pak si řekl, že je to něco nového. Určitě tam zažije spoustu zajímavých věcí, potká mnoho zajímavých lidí a něčemu se přiučí. Neměl co ztratit, jeho život už nudnější být totiž nemohl. A tak se Felix ocitl v prvním ročníku na této akademii.

[mma-rpg-blog]

Nam Woohyun - Vlkodlak

Jméno: Nam Woohyun Věk: 27 Pozice: Student Ročník: 4.ročník Bytost: Vlkodlak Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Své dětství prožil v normálním lidském světě a pamatuje si ho jen v krátkých útržcích. Jeho pravá matka jej opustila, když byl ještě malé dítě a tak později skončil v pěstounské péči. S jeho novými “rodiči” moc nevycházel a dělal vše proto, aby jej vrátili mezi ostatní opuštěné děti. Tak se i několikrát stalo, ale nikdy si ani se svými dalšími pěstouny moc nerozuměl. V dospívání zpozoroval určité změny jak na své povaze, tak i po fyzické stránce. Byl mnohem citlivější takže každá hádka s pěstouny končila tím, že zdemoloval svůj pokoj nebo prostě vylezl oknem a utíkal pryč. Nikdo z těch chudáků jej neměl šanci dohonit. Netušil, kde se v něm může brát takové rychlosti a citlivým smyslům, ale užíval si to. Kdykoli takhle utekl, tak se hned uvolnil a cítil se mezi svými. To ovšem ještě netušil, co je zač. Mezi ostatní puberťáky nezapadal, přišel jim směšný a dobírali si i jeho pěstounskou rodinu. Jemu nedělalo problém jim ušít několik ran a pak prostě zdrhnout, občas ty rány byly dost silné a pro ostatní nevysvětlitelné. Jakoby snad byl nějaké monstrum. Všechna tahle podezření se jemu samotnému potvrdila, když při jednom úplňku prodělal svou první přeměnu ve vlkodlaka. Byl to šok, hlavně ani nevěděl, jak tenhle podivný stav zvládnout. Nedokázal v té podobě mluvit ani pořádně manipulovat s jeho tělem. Nedokázal zůstat v klidu zavřený v pokoji, do toho nepříčetní pěstouni. Byl snad ještě naštvanější než běžně. Opět zdemoloval pokoj, zpoza dveří byly slyšet hrozivé zvuky. Pěstouni na něj přiběhli s kázáním, ale místo jejich milovaného chlapce objevili zrůdu s nažloutlýma očima, obrovskými pažemi, vystouplými žilami a obrovskými zuby. Nebylo divu, že byli zděšení, vystrašení, Woohyun jejich strach velmi dobře cítil. Ovládly ho vlčí smysly a bez zaváhání oba pěstouny sežral. Lidské maso, krev, to pro něj bylo něco zcela úplně nového, lepšího. Následující ráno se probudil někde venku v příkopu. Neměl tušení jakto, že skončil zrovna tam, moc si toho nepamatoval. Hučelo mu v uších a děsně jej bolela hlava, celkově se cítil slabý, mlžilo se mu vidění. Dopotácel se domů, kde teprve zřel tu katastrofu. Ne že zdemoloval svůj pokoj, ale i celý zbytek domu… a pěstouni? Zakručelo mu podezřele v břiše, vyděšeně vletěl do koupelny a podíval se do popraskaného zrcadla. Ani známka po vlkodlačí podobě. Mohlo být tohle zbláznění se důvodem, proč jej jeho pravá matka opustila? Nic mu nedávalo smysl, ale věděl, že nemůže jen tak zůstat. Pěstounské péče mívaly pravidelné kontroly z úřadu, jak by dopadl, kdyby ho tu nalezli jako tu zrůdu? Zavřeli by jej do laboratoří a dělali na něm pokusy, přesně to by se stalo. Vrátil se do pokoje, kde v tom nepořádku vyhledal batoh a naházel do něj několik věcí, rozhodl se odejít. Jak jen bylo možné, že všechny mýty o kterých se kdy mluvilo v knihách byly v rámci jeho samotného skutečností? Z města utekl jak nejrychleji mohl a nějakou dobu se potloukal po lesích, loukách, horách… Bylo to jako by ztratil pojem o čase, až na jednu maličkost. Nemohl být na cestě dýl než měsíc, protože to by znamenalo další úplněk a další proměnu? Chodilo to tak, ne? Putoval do následujícího úplňku, který byl snad ještě šílenější než ten úplně první. Pamatoval si, že se proměnil, pak měl okno, a nakonec se probral ve spárech několika dalších lidí, kteří byli stejně silní jako on. “Vycítili jsme tvoji první proměnu, jsi členem naší smečky, Name.” to byla slova, která mu z té noci utkvěla v paměti. V následujících dnech se ukázalo, kdo jsou jeho únosci a že je úplně stejný, jako oni. Pořád mu to celé přišlo nějak na palici, hlavně když mu vysvětlovali přechod do jiného světa jakýmsi portálem a podobně. Řád smečky, zásady chování a také to, že by měl nastoupit na místní Akademii. Nebyl tohle všechno jen zlý sen? Kéž by… Často nad tím všem uvažoval a za těch okolností jej napadlo, že asi ví, kde se schovávají jeho praví rodiče. Nikdy se však neodvážil po nich pátrat nebo se vůbec zeptat jestli o nich náhodou neví. Jediné co věděl bylo, že vlkodlaci mezi sebou komunikují a kryjou si navzájem záda, smečka si byla jako rodina, i když si i mezi nimi přišel svým způsobem cizí.Náhlá zlost ani tvrdohlavost v něm nikdy nevymřela, to ale ani špatné svědomí z toho, že zabil ty pěstouny, bude si to vyčítat až do smrti? ¨Pokud si někdy někoho opravdu oblíbí, tak je neodbytným ochráncem a je s ním kopa srandy, dokud se mu příliš nešťouráte v rodině a jeho soukromí, či nezačnete dohadování o to, zda potřebuje nebo nepotřebuje pomoc. Přesto, že má být součástí smečky, tak je to spíše samotář.

[mma-rpg-blog]

Lu Han - Čaroděj

Jméno: Luhan Věk: 19 let Pozice: Student Ročník: Třetí Bytost: Čaroděj Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Domov byl jakousi základnou všech Luhanových fascinací, počínaje knížkami. Zbožňoval čtení knih různých žánrů. Dalo by se říci, že jeho pokoj byl pohlcen knihami, avšak něco ho stále táhlo k čarodějnictví. Již od dětství vyhledával spíše samotu. Utíkal před pohledy druhých, kontakty jej znejišťovaly. Byl plachý, ale i přes to měl milující rodinu, která by jej podržela v každé situaci. Rodina byla jedna z hodně mála výjimek, na kterou si Lu dokázal udělat čas. Stejně staré sestře důvěřoval však ze všech nejvíce. Ona, jako jediná mu dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Byla pro Luhana jakousi kamarádkou, se kterou trávil spoustu času, když pomineme knížky. Bez ní by byl ve škole neoblíbený, jelikož jeho sociální zkušenosti byly na bodu mrazu. Ona byla jeho úplným opakem. Byla přátelská, což jí Luhan záviděl ze všeho nejvíce. On to neuměl, bál se toho. Jako každý z mnoha večerů proseděl u knížky, čekajíc, než mu sestra přijde ohlásit, že je večeře připravená. Byl to den jeho narozenin, proto to mělo být něco speciálního. Narozeniny pokaždé nechávali na večerní hodiny, aby tak oslavence napínali co nejdéle. Začaly se mu klížit oči. Pomalu přehlížel jednotlivá písmenka, slova, věty, než se ozvala rána knížky, která v sekundě dopadla na zem. Lua rána, rozléhajíc se po celém pokoji probudila. Postavil se a natáhl ruku, snažíc se tak knížku sebrat, avšak z jeho ruky vyšla podivná energie, umožňujíc knížkou pohybovat. Neúmyslně s ní pohnul o necelý centimetr, než si vlastně uvědomil, co se to děje. Vylekal se a natočil hlavu směrem ke dveřím, kde stála jeho sestra. Spatřil její momentálně děsivě bledý obličej s vykulenýma očima, vykřikujíc na něj slova, která se snažil vnímat. Plaché oříškové oči se v těch jejích úplně ztrácely. Udivoval ho fakt, že těm slovům nerozuměl. Možná jen špatně slyšel… Sestřička mu odběhla pryč a on se posadil zpět a díval se na knížku, se kterou pohnul. Celou situaci si několikrát zrekapituloval, než upadl do bezvědomí. Dny se před ním táhly prázdné, neboť nebylo čím je naplnit. Pozdě večer se většinou procházel jeho oblíbenou cestou. Někdy se mu podařilo na okamžik staré znamé čáry máry zase objevit. Nikdo z rodiny takové vlohy neměl, nebo o tom alespoň nevěděl. Každopádně jej nesnášeli, včetně jeho sestry. Bylo možné, že mu to záviděli. Na druhou stranu si na nově objevené schopnosti začal zvykat. Využíval je ve svůj prospěch. Občas si vyčaroval subjekt, se kterým vedl konverzaci. Udělal si z toho svého přítele. Chyběl mu někdo, s kým by se mohl bavit, proto přistoupil k tomuhle. Někdo by si myslel, že je blázen. Pár dnu na to, když se opět procházel, snažíc si tak vyčistit hlavu, narazil na slečnu o něco starší, než je on. Nabídla mu pomoc, kterou by své schopnosti zdokonalil. Získával tak nejen informace o svém talentu, ale i o dalších bytostech. Naučil se tak i základy sociální interakce, což mu v minulosti dělalo největší problém. Teď již neměl takové problémy se vyjadřovat, nebo navázat nová přátelství. Jeho rodina se ho chtěla co nejefektivněji zbavit. Měli jej plné zuby a nemohli se vyrovnat s tím, že jejich syn je něco víc, než oni. Nehledal u nich žádnou podporu, tu mu totiž dávala jeho ‘učitelka’. Po nekonečném přemlouvání jej poslala na Mystery magical academy, což nakonec hrálo v jeho prospěch.

[mma-rpg-blog]

Kim Kibum - Inkubus

Jméno: Kim “Key” Kibum Věk: 269 Pozice: Student Ročník. třetí Bytost: Inkubus Sexuální orientace: preferuje chlapce Příběh: Vyprávět celý příběh za stovky let života, by bylo na dlouhé povídání. Není vlastně důležité jen to co se stalo nedávno? Tak nedávno na to, aby to ovlivňovalo nejbližší budoucnost. Nikoho vlastně nezajímá jak jste se narodili a vyrůstali, i když to nejvíce tvoji vaší osobnost. Jenže k čemu to je takovým, co žili polovinu let než vy a ani si neumí představit život před svým narozením? Přeskočíme tedy vyprávění z dob, kdy Kibum vyrůstal se zlatou lžící v ústech, v jeho případě ještě vykládanou drahým kamením. Protože narodit se jako syn nejmocnějšího inkubuse své doby, přináší jisté výhody. Necháme v minulosti jeho mladické eskapády, výchovu a přesuneme se do dob ne tak zcela minulých. Život ve zlaté kleci začne po nějaké době člověka nudit. A o to víc to platilo v případě inkubího “princátka”. Bylo jasné že díky svému původu na něj budou doma dávat pozor. Ale tak moc, aby mu i potravu vodili přímo dómů? Vždyť muselo být každém, kdo byl stejného druhu jako on, jasné že tohle ho dlouho bavit nebude. Taky že nebavilo. Mohli mu přivést sebekrásnější krmení, jenže bez zábavy z toho jak jej získá, to nebylo vůbec ono a neuspokojovalo to jeho hlad.

Začal se proto tedy jen co na jejich domov padla tma, vytrácet tajně z domu. Nevěřil tomu jak snadné to bylo, když mělo jejich služebnictvo za úkol ho hlídat a nedopustit aby se mu cokoliv stalo, nebo aby se někdo dostal dovnitř jeho pokoje. Ven už cestu však nikdo nehlídal. Napřed se jen zkrátka potuloval venku, v místech kam jej nikdy rodiče i před jeho věk nechtěli pouštět, než začal potkávat další stvoření a lidi, o kterých doposud jen četl a nikdy se s nimi nesetkal. Až ted mohl plně využívat svůj potenciál, svoji sílu a trénovat svoje dovednosti.

Bylo to už nějakou dobu, kdy zaslechl jak se někdo baví o “živé vodě” v nedalekém lese. Když slyšel tohle vyprávění už po několikáté, spojené vždy s informací o tom, jak je takhle bytost obdařená vzhledem, nedalo mu to a musel se jít sám podívat. Našel si tak novou zábavu. Chodil za ním často. Nejdříve jej jen pozoroval, později se dostali až ke komunikaci. Milý potůček neměl nejmenší tušení jakou zábavu s ním Kibum jako inkubus zamýšlel a to dotyčného démona bavilo ještě více. Jenže takové hrátky nikdy nekončí dobře, alespoň ne pro jednu stranu.

V tu noc, kdy se Kibum vracel domů s myšlenkou na to, že nejspíš jeho zábava v lese skončila, ještě nevěděl jak moc měl pravdu. Už před dveřmi domu ho čekala soptící matka a několik lidí ze služebnictva. Dozvěděla se o tom, že jí syn za zády utíká z domu a když tolik nechtěl být doma, kde se měl dobře, pak tady jak si přeje. Proto byl Kibum poslán na akademii. Částečně za trest, částečně jako příslib vytoužené svobody, kterou tak moc chtěl.

[mma-rpg-blog]

Lee Jennie - Noblesse

Jméno: Lee Jennie (Kim Jennie) Věk: 118 Pozice: Student Ročník: 2.ročník Bytost: Noblesse Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Jennie od malička byla vychována k mravům své rodiny. Čistokrevný upír s rodem? Myslela si, že je to pouhá hloupost, ale byla to pravda, protože se musela doopravdy vše naučit. Poté pochopila čím vlastně je. Bylo to však vůbec dobré? Nikdo nevěděl a Jennie na to musela přijít postupem času, ale v jejím životě se stalo něco čemuž děkuje do teď. 

Jednou v noci se rodiče vrátili pozdě domů a malá Jennie byla strachy bez sebe. Nebyla doma sama, jelikož jí hlídala chůva, ale rodiče byli rodiče. Jakmile se ptala chůvy znovu kde jsou její rodiče, uslyšela odemykání dveří. Se svojí panenkou v ruce běžela dolů po schodech přivítat své rodiče, kteří se konečně vrátili domů, ale něco bylo jinak. Zastavila se u nich a podívala za svého otce, kde se schovával malý chlapec v jejím věku. Nejdříve nechápala co tam dělal, ale bylo jí to jedno. Pomalu k němu přišla natahujíc k němu ruku. Vypadal vystrašeně, ale Jennie se na něj mile usmála. Neztrácela naději, něco jí říkalo, že to co dělala bylo dobře. Chlapec se nejdříve na ní díval zvláštně, ale poté jí chytl za ruku a Jennie celá nadšená jej řekla své jméno, ale on byl natolik vyděšený, že jí neřekl nic. Rodiče jej pojmenovali Taeyong. Od té doby věděla, že se brášky nikdy nechtěla pustit, i přesto že byl adoptovaný, brala jej jako vlastního. Chtěla ho chránit. 

Taeyong byl zvláštní, ale Jennie měla ráda obě dvě jeho stránky a i ona vycítila, že to měl její bratr stejně s ní. Byla sice starší jen o tři roky, ale on byl pro ní vším. Vždy bude rodičům děkovat, že jej vzali k sobě. Postupem času se Jennie začala bouřit. Byla drzá, odsekávala..no jasná puberta, která s ní opravdu mávala. K bratrovi se, ale nikdy nechovala špatně, což bylo divné i pro jejich rodiče. Někdy si rodiče mysleli, že jej Jennie milovala. Ano milovala, ale jen jako svého bratra. Byla to čistá sourozenecká láska. Ovšem když Jennie začala být horší a horší. Myslela si, že jí rodiče jen křivdili a ona chtěla tak na školu, kde se nacházeli všechny bytosti. Mohla se tak naučit daleko víc. Nakonec na to rodiče kývli a ona mohla vyrazit na cestu do Mystery magical academy. 

[mma-rpg-blog]

Choi Junhong - Noblesse

Jméno: Zelo Věk: 234 let Pozice: Student Ročník: První Bytost: Noblesse (rod Imperare) Sexuální orientace: Asexuál Příběh:

Zelus, bůh soupeření, byl inspirací pro zvolení jména nejmladšího syna jednoho z vážených rodů noblesse - Imperare. Tento rod byl znám nejen ve světě Mystery, ale taktéž v tom lidském, kde se pohyboval nejvíce. Přesně jak latinský název napovídal, Imperare byl rod rozených vládců, pohybujících se v orgánech veřejné moci. A to ať už soudní, zákonodárné, tak i výkonné.

Již při Korejské válce proti komunistům bylo do boje poskytnuto početné vojsko, právě této krve, která si za staletí vybudovala skvělou pověst po celém světě. A proto i v dnešní době jsou Imperare rozmíštěni po všech zemích, z nichž rodina oného nejmladšího syna Zela sídlí v Seoulu, kde provozují firmu pod jménem rodu. Jenže Zelo je jediný, kdo v tomto městě nežije.

Narodil se v osmnáctém století, přesněji 15. října roku 1784. Zažil nespočet válek, místních i cizokrajných, poznal přes miliardu tváří a cestoval do všech kontinentů.

Vždy patřil mezi inteligentní, nekomunikativní a uzavřené jedince, avšak tichá voda břehy mele, obzvláště v jeho případě. Od dětství byl považován za způsobilého nástupce, někoho, kdo přeběhne své bratry a chopí se moci dříve, než toho budou schopni oni.

Jenže nadějný mladík, jemuž bylo zakazováno “sčuchnout” se s jinými bytostmi, a přísná pravidla ho diskriminovala od ostatních, se změnil na vzbouřence proti veřejné moci, v níž se musel angažovat, a tím taktéž proti vlastní rodině.

Nechtěl se stát soudcem, ani právníkem, natož jakýmkoliv úředníkem, jako jeho zbylých šest sourozenců. Táhlo ho to… k lidem. Bohužel málokdo z nich si uměl představit, že chlapci z bohaté rodiny, jako byl on, něco scházelo. Samozřejmě peníze to nebyly, ovšem přáteli, vřelými city či skutečným životem, neoplýval nikdy.

Silnou nenávist ke svému původu pocítil převážně později, v době čtyřicátých let, kdy se odstěhovali do Londýna, aby zabránili odhalení pravdy stojící za nestárnoucím vzhledem všech členů rodiny. Protože i Zelo se rozhodl zastavit svůj věk a stát se tak navždy devatenáctiletým.

Právě Anglie byla místem, kde poznal důvod, proč měl svou existenci náhle rád. Jmenovala se Lesslie, její veselá povaha dokázala rozesmát i největšího protivu, zlaté prstýnky vlasů ji sahaly pod lopatky, smaragdově zelené oči zářily štěstím a plné rty Zela nepřestávaly hypnotizovat více, než by dokázal kdejaký noblesse jiného rodu. Byla první a poslední dívkou, do které se zamiloval. Jediným problémem byla její lidskost. Doslova. Nevěděla nic o nadpřirozeném světě, o tajemstvích, která se v něm skrývala, nevěděla ani o upířím kousnutí, nad kterým Zelo tolikrát uvažoval, aby ji získal pro sebe.

Jeho rodina zůstala v nevědomí ohledně lásky k živé, stále ho považujíc za vyspělého, vyrovnaného a chladného, a i když jim odporoval, počítali s faktem, že o tuto dívku jeví zájem pouze proto, aby se z ní mohl napít, popřípadě ji zabít, kdyby dělala problémy. Proto nebránili v jejich setkávání.

Jenže Zelo z Lesslie nedokázal vysát kapku krve, natož jí ublížit. Dokázal číst myšlenky v její hlavě, a díky tomu věděl, že on není zlodějem jejího srdce. Byl pro ni jako starší bratr, tudíž se tak choval, přestože v sobě držel neúnosnou touhu a chtíč.

Bylo mu jasné, že jejich vztah nemá šanci, proto, když po deseti letech nastal čas se znovu odstěhovat, Zelo bez jediné odezvy zmizel.

Přesto nedokázal zabránit nutkání svou milou nadále ochraňovat, takže za ní, skrývaje se ve stínech, pravidelně jezdil a na vlastní oči se ujišťoval, že je v pořádku. Díval se, jak stárne. Jak jí na tváři přibývají vrásky. Jak se jí na dlani třpytí snubní prsten. Jak vede své dcery do školy. Jak vypráví svým vnoučatům historky z mládí, ve kterých Zela zmiňovala,… sledoval ji i na nemocničním lůžku, kde naposledy vydechla.

Pohřeb byl něčím, s čím se Zelo smířit nedokázal. Neplakal, ale prázdnota, kterou cítil, mu brala všechnu energii. Bolelo to. Všechno tak zatraceně bolelo. Nejen láska, samota nebo pocit selhání, ale taktéž nesmrtelnost. Nesnášel to. Nesnášel sebe za to, čím byl.

Od této chvíle se uzavřel ještě více, a zároveň zdivočel. Jednou ubližoval lidem, pohrával si s nimi, bavě se, čeho všeho jsou schopni pro bohatství a uznání, a podruhé odmítal vše, co souviselo s faktem, za jakou havěť se narodil.

Takové chování samozřejmě nebylo pro významnou rodinu adekvátní, a tak se svým nejmladším synem uzavřeli dohodu. On odejde z lidského světa studovat na školu, kde se naučí smířit se svým osudem, a oni mu dají volnost. Žádné orgány veřejné moci, žádné vládnutí světu, žádné zákazy, které od raného věku slýchával.

Co jiného mohl Zelo ztratit, když to nejcennější již dávno neměl?

Tímto způsobem se vyskytl v prvním ročníku na MMA, kde se snažil neprokazovat žádné výkyvy agresivity, a naopak zachovávat chladnou hlavu.

Zelova osobnost se znatelně změnila na dvě; jednou byl plný humoru, schopný zapojit se do konverzací a špatností, končících napomenutím, skoro jako pubertální chlapec, a po druhé byl ironický, sadistický s neustálou potřebou někoho ranit svými slovy, nutě je pociťovat to, co on cítil po celý svůj “život”.

Odmítnutí. Bolest. Nenávist.

[mma-rpg-blog]

Lee Taeyong - Broken demon

Jméno: Lee Taeyong Věk: 115 Pozice: Student Ročník: Druhý Bytost: Broken demon Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Foukal silný vítr, rozvířejíc prach přítomný na polní cestě, u níž chlapec stál se slzami v očích, bez sebemenšího náznaku vzpomínek na to, co se stalo a jak se vlastně k opuštěné cestě dostal. Jediné, co věděl bylo to, že byl jisto jistě ztracený. Kde byla jeho rodina, kde byl jeho domov a kde byl on sám? Taeyong, starý sotva pár let, neznal pořádně ani sám sebe, natož okolní svět. Znal svou pravou totožnost, to bylo však vše. Bůh ví, co by s ním bylo, kdyby ho v ten den nenašla rodina velmi vřelých noblesse, nevzala ho k sobě a nepostarala se o něj jako o jejich vlastní, o tři roky starší, dceru Jennie. Dali mu domov, lásku, vychovali z něj počestného mladého muže. Avšak úplně normální taky nebyl. To, že je jejich adoptovaný chlapec zvláštní si rodina začala všímat poměrně brzy. Stávalo se, že se chvíli choval příšerně. Oči tmavé, plné zlosti, hlas o něco hlubší, slova napuštěná jedem a druhý den, hodinu, klidně i minutu to byl zase ten starý Tae s úsměvem širokým, zářivým a hláskem zabarveným medem. Zpočátku jim to nepřišlo divné, chlapec procházel pubertou, hormony s ním házely, bylo to v jeho věku normální. Co je ovšem vyvedlo z této naivní představy byl ten fakt, že si Taeyong nic ze svého špatného chování nepamatoval. A to nikdy. Jednou, když už se tyto nálady jejich nevlastního syna nedaly snést, zjistili pravdu, jenž před nimi několik let úspěšně skrýval. A to takovou, že Taeyong vlastně nebyl člověk, ale tak zvaný “broken demon”. Bytost balancující na hraně dobra a zla, zmatená z vlastních chtíčů, myšlenek, většinou trpící existenciální krizí, protože nemá nejmenší zdání o tom, kam vlastně patří. Po tomto zjištění, díky němuž samozřejmě nezměnili pohled na jejich druhé dítě, však přibylo další - možná mnohem děsivější než bylo to původní. Taeyong sice nebyl první “broken demon” se schizofrenií na světě, ale i tak to nebylo nic příjemného. Celých dlouhých 70 let sváděl chlapec se svou druhou polovinou, jenž si říkala Yong, boj. Válčili spolu o jeho tělo, vzpomínky. Hádali se, předháněli a přitom oba dva trpěli. Celých dlouhých 70 let, než si jak Tae tak Yong uvědomili, že to jde i jinak, že se musí začít tolerovat, aby mohli dál v klidu žít, že musí jeden druhého pouštět pravidelně ke kormidlu, že si musí naslouchat, sdílet zážitky ze chvilek, kdy byl druhý jen podvědomím - a ono to fungovalo. Obě stránky spolu nakonec začaly vycházet. Přesto však docházelo k menším zradám Yonga, který odstrčil druhého pokaždé, když se blížila potencionální hrozba, nebo když byl klučina vystaven náhlé, rychlé změně emocí. Až na jednu výjimku se však vždy omluvil a vysvětlil své hodné polovině, co se stalo a proč musel zakročit on. O tom večeru, té výjimce se Yong ovšem odmítá bavit a Tae dodnes nezná důvod. Mimo tyto problémy si Taeyong ale žil hezky. Nemusel mít strach o to, že by mu snad někdy něco scházelo, postaráno o něj bylo přece jenom dobře. Měl domov, milující rodinu, vzdělání hodné vysokých škol a přesto se nemohl zbavit touhy po něčem novém - přesněji řečeno po škole pro bytosti, jako byl on, o níž zaslechl. Zjistil, že tam chtěla i jeho starší sestřička… A rodiče přece nemohou říct svým miláčkům “ne”.

[mma-rpg-blog]

Masahito Yamazaki - Vyšší démon

Jméno: Masahito Yamazaki Věk: 188 Pozice: Študent Ročník: 3. Bytost: Vyšší démon Sexuální orientace: bisexuál Příběh: Nejedna bytosť by si priala žiť životom, akým si žije tento mladý šľachtic. Narodený do bohatej a v spoločnosti vysokopostavenej rodiny mu prinieslo do života mnoho výhod a možností, o tom niet pochýb. Masahito – prezývaný Maya – pochádza z významného démonského rodu, ktorý si za celé generácie prísne udržiava v žilách len čistú krv. Hoci v minulosti bola jeho rodina jednou z najmocnejších a najobávanejších, za posledné stáročia sa stihli trochu viac stiahnuť do úzadia. Dôvodom pritom nebolo takzvané „prímerie“ medzi obomi stranami, ale fakt, že väčšinu svojich cieľov už dávno dosiahli. O financie či prestíž si teda nebudú musieť robiť starosť hneď niekoľko generácií napred. Maya si teda mohol odmalička vychutnávať luxus v pravom zmysle slova. Akožto jedinému synáčikovi a dedičovi mu bolo nadelené skutočne všetko, na čo si kedy zmyslel. Čo sa pravdaže aj veľmi rýchlo odzrkadlilo aj na jeho povahe. Pomerne detinský. Veci ho vždy po chvíli prestanú baviť a cíti sa znudený, každú chvíľu premýšľajúc, akú škodu by mohol narobiť. Ak si niečo zaumieni alebo po niečom zatúži, nakoniec to aj tak dostane. Doslova si vyžaduje pozornosť. A hoci vám toho nakecá veľa, ani napriek tomu nemôžete s istotou usúdiť, čo je poriadne zač. Na druhú stranu, jeho rodina brala veľký ohľad aj na jeho vzdelanie a výchovu, aby sa priblížil ich ideálu. Aby z neho v budúcnosti bola hlava rodiny, ktorá reprezentuje meno ich rodu rovnako, ako tomu bolo doteraz po celé tisícročia. Vedieť využívať svoju moc a postavenie vo vlastný prospech, dokázať si získať ostatných na svoju stranu, byť nekompromisný a ísť si za svojím cieľom za cenu čohokoľvek – aj cez mŕtvoly. Doslova. A hoci je od neho už teraz očakávané veľa,  v najbližšej dobe sa zasadnúť na trón skutočne nechystá. Síce si je plne vedomý, aká moc mu bola pridelená do rúk, no pred nasadením koruny a vážnej masky si chce ešte stále čo-to užiť. Konieckoncov, žiť nesmrteľným životom začne byť skôr či neskôr nuda. A treba sa predsa občas aj zabaviť, minimálne kým sa dá. Čo je možno práve jeden z dôvodov, prečo sa tento šarmantný démon práve teraz nachádza na akadémii.

[mma-rpg-blog]

Jung Jaehyun - Inkubus

Jméno: Jung Jaehyun (Jung Yoonoh) Věk: 187 let Pozice: Student Ročník: 4. ročník Bytost: Inkubus Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Jaehyun byl vždy tak trochu zvláštní. Nikdy nebyl, jako ostatní lidské děti. Neviděl důvod v tom si hrát s hračkami, hrát hloupé dětské hry, on si rád hrál s lidmi. Vždy tak nějak dokázal vycítit z druhých, co chtějí, co očekávají, jakoby chápal druhé až moc dobře a to byl teprve dítě. Vyrůstal pouze s matkou, co bylo s jeho otcem mu nikdy neřekla. Brzo se přestal dokola vyptávat. Nebyl problémové dítě, za to byl velmi chytrý a poněkud uzavřený sám v sobě. Nikdy moc kontakt s druhými nevyhledával a když už, tak jen tak nějak pro jeho vlastní zábavu a pobavení nad tím, jak jsou druzí hloupí, naivní a neschopní. Jak rostl, jeho povaha se vůbec neměnila, jen ta potřeba si hrát s druhými byla silnější a silnější až jednou, když se jedna dívka, jež byla do něj prý zamilovaná, ho snažila políbit, pocítil zvláštní pocit. Byl skvělý, tak moc intenzivní. Chtěl ho víc a víc. Tu dívku v ten den téměř zabil. Byl vystrašený, nevěděl, o co šlo. Když se svěřil své matce, nechtěla tomu věřit, nemohla. Dostal z ní vše, co mohl. To, že jeho otec byl inkubus, který s ní udržoval “vztah”, ale poté, co se dozvěděl, že je těhotná, utekl. Také to, že právě touhle bytostí je i on. Nebyl naštvaný, ale ani své matce nemohl odpustit to, že mu to tajila celý život.. Následovaly roky, kdy se jen tak potloukal životem, objevujíce, co všechno dokáže. Občas svedl nějakou bohatou holčičku, jež koncem večera obral o nějakou nepotřebnou hotovost. A takhle to bylo dokola a dokola. Svůj čas investoval i v to zjistit o sobě víc, víc o světě, o kterém nic moc nevěděl. Potkal i bytosti jako byl on, zjistil, že není jen on, že jich je celá řada. Našel si v jejich řadách něco, co by se dalo nazvat “přáteli”, ale svůj styl života neměnil. Za ušetřené peníze si pořídil byt, stále se čas od času vydal na “lov”. Jednou, když se vydal opět do ulic, potkal po cestě jednoho klučinu. Byl hezký, až moc. Menší postava, půvabný obličej a sladký kukuč, přesně jeho typ. Od toho dne tudy chodil častěji, někdy ho i sledujíce, kam míří dokud nezjistil, kde druhý bydlí. V jednu obzvlášť dlouhou noc se vybral ze svého bytu. Ani ne nijak těžce se dostal do domu, kde bydlel právě on. Pokoj, kde druhý spí, našel lehce, cítil ho. Na tu noc velmi rád vzpomíná. Jeden z nejlepších. Tak moc se tomu všemu bránil, ale podlehl, stejně, jako všichni. Poté, co dosáhl toho, co chtěl, i když na chvíli zauvažoval jinak, přenesl se dál už více nevyhledávajíce přítomnost druhého. Jeho život se zase na chvíli stal stereotypním, až do chvíle, než zjistil o škole. Škole pro bytosti, jako jsou on. Možná by to do něj nikdo netipoval, ale rád vzal možnost se dostat z tohohle stereotypu. Navíc to byl způsob, jak se dozvědět ještě více a tak to přijal.

[mma-rpg-blog]

Lucas Wong - Zvěromág

Jméno: Lucas Wong (Wong Yuk-hei) Věk: 19 Pozice: Student Ročník: Třetí Bytost: Zvěromág (Vlk) Sexuální orientace: Bisexuál Příběh: Tak nějak podvědomě Lucas vždycky cítil určité pouto mezi ním a zvířaty. Především, co se psů týkalo. Už od raného dětství, kdy mu rodiče pořídili do domácnosti psa, se začali pomalu jeho schopnosti vyvíjet. Ve škole vynikal hlavně v tělocviku: Byl rychlý, měl dobré reflexy díky jeho výbornému zraku a sluchu, měl hlavně i citlivý a výborný čich, takže dokázal ucítít hodně věcí na velkou vzdálenost. Též dokázal poznat vůni lidí, takže i se zavřenýma očima by dokázal každého rozeznat. Vždy věděl, proč byl jiný než ostatní děti, nebo alespoň většina z nich. Nebyl to obyčejný člověk, byl to zvěromág. Zvěromág, co se dokázal proměnit na vlka. Rodiče už ho na to od narození připravovali. Jediný kdo to o něm věděl, byl jeho nejlepší kamarád Hyunjin, se kterým se znal už od narození. Strávil s ním celé své dětství. Byli spolu ve školce a dokoncei i na stejné střední škole. Nebral ho jen jako kamaráda, bral ho spíš jako mladšího bráchu.

Lucas byl spíš něco na typ drsňáka, ale v přítomnosti Hyunjina se dokázal bavit a byl spíš jako někdo, kdo právě utekl z blázince. Vztahy též párkrát měl, ale většina z nich byla jen na týden, či měsíc. Sem tam si vyšel i s nějakým klukem, ale též to nebyl nějaký dlouhodobý zázrak. Lucas byl vždy nerozhodný, nikdy nevěděl, co chtěl, a proto vždy vztahy ukončoval spíše on. Někdy prostě přemýšlel jen nad tím, že bude dělat jen takové jednorázovky, ale to by bylo už moc.

Bez přítomnosti Hyunjina či jejich party nebo rodiny, byl jiný. Někdo by si ho snad mohl splést i s jiným člověkem. Smál se jen někdy, na lidi koukal, jako kdyby ho vůbec nezajímalo, co říkají a nejradši by si zase šel dělat svou práci. Na lidi, co se nedokázali chovat slušně a s respektem, byl alergický. Sice též nebyl nejvychovanější, ale nebyl to člověk, který by třeba ponižoval lidi bez důvodu. Když někoho takového uviděl, byl problém. Čím dál tím víc byl starší, tak tím víc dokázal být i agresivní. Když mu bylo 18 let, dostal se s jedním takovým klukem ve škole do sporu. Nechtěl, ale jinak to nešlo. Nejdřív se to snažil udržet jen na úrovni, kde po sobě štěkali nadávky, ale neudržel se a jednoduše to skončilo i u rvačky, což vedlo ještě k horšímu závěru. Během této rvačky se málem přede všemi proměnil ve vlka, což byl malér. Jeho rodiče se to dozvěděli hned poté a od té doby měl Lucas čím dál tím větší problémy udržet svou lidskou podobu. Právě kvůli tomu byl nucen opustit střední školu, na které byl právě Hyunjin. Bohužel nebyl způsob, jak si na něj udržet kontakt vzhledem k tomu, že musel studovat na MMA v jiném světě. Ale ještě než Lucas odešel, stihl si dát s Hyunjinem slib, že se ještě jednou rozhodně uvidí, i kdyby to mělo být naposledy.

[mma-rpg-blog]

Hwang Hyunjin - Vzdušný elementál

Jméno: Hwang Hyunjin Věk: 18 Pozice: Student Ročník: 1. ročník Bytost: Vzdušný elementál Sexuální orientace: Bisexuál (pozdější uvědomění až na škole) Příběh: Na první pohled byste řekli, že byl Hyunjin zcela obyčejný kluk. Jakožto jedináček žil jen se svými rodiči a babičkou na předměstí v poměrně útulném domku, kde mu nikdy nic nechybělo. Jeho rodina nikdy neměla finanční problémy a díky dobře vynášející práci jeho rodičů si žili v podstatě „za vodou“. O přátele také neměl nikdy nouzi. Ale jen pár z nich důvěřoval natolik, že jim dovolil nahlédnout do jeho osobního života, aby o něm věděli všechno a nemusel před nimi nic skrývat. Jenže takových přátel měl hodně málo. Tak málo, že za takového přítele mohl považovat jen svého nynějšího nejlepšího kamaráda Lucase, kluka od vedle a také svého souseda, se kterým se bavil v podstatě už od narození. Právě díky němu vedl svůj „normální“ život člověka už od školky až po střední, třebaže byl Lucas o rok starší, a tak byl vždy ve škole „o rok napřed“. Ale to je nezastavilo v tom, aby spolu trávili v podstatě veškerý svůj čas, vyváděli lumpárny a bavili se stejně jako jejich vrstevníci. Právě jen u Lucase dokázal projevit Hyunjin své „pravé já“, kdy se plně odvázal a nemálo lidí by je mohlo označit za čerstvé utečence z blázince. Pokud byl Hyunjin v přítomnosti svých ostatních přátel, většinou lidí z jejich party, také se dokázal dobře bavit, často navštěvovali bary či už různě blbnuli s děvčaty. Pár vztahů s holkama už měl, ale že by byly nějak vážné, to říct nemohl. Na druhou stranu byl v přítomnosti cizích lidí zamlklejší a ne příliš často dával nějak najevo, jak se zrovna cítí. Po většinu času měl nasazený neutrální výraz, ze kterého šlo sotva něco vyčíst, což jemu osobně dost vyhovovalo. A tak to pokračovalo až do jeho osmnácti.

  Hyunjin a jeho rodina měla tajemství. Zdály se jako obyčejná rodina, žijící svůj obyčejný život, ale v tom byl ten háček. Jen se tak zdály. Ve skutečnosti pocházely Hyunjinovi předci ze světa Mystery, ve kterém už nějakou dobu nežili. Začalo to vlastně už jeho babičkou a následně i jeho otcem, který se jednou vypravil do světa lidí, aby tak ukojil svou zvědavost, jak to v něm funguje. Na rozdíl od Hyunjinovi babičky, matky jeho otce, udělal tu „chybu“, že se zamiloval. Docela cliché, že? Ale je to tak. Kvůli své pozdější manželce byl ochotný zahodit svůj rodný svět za hlavu a usadit se v tomto, kde spolu s ní založil později i rodinu. A tak přišel na svět Hyunjin.

  Ukázalo se však, že Hyunjinova matka nežila v takové nevědomosti, jak si původně jeho otec myslel. Sama už byla obeznámena o historii světa Mystery a bytostech, jež v ní přežívaly. Vděčila tomu svým blízkým přátelům, shodou okolností pozdějším rodičům Lucase. A tak se vlastně stalo, že se ti dva spolu bavili už od dětství a jak Lucas, tak i on, věděli o Mystery světě i schopnostech, kterými jejich rodiny oplývaly. Až na Hyunjinovu matku… A Hyunjina samotného. Jeho otec věděl, že děti ke svým schopnostem přicházely už v raném věku, proto bylo pro něj překvapením, že od Hyunjinova narození už několik let uběhlo a on stále žádné schopnosti nezdědil. I když s jeho matkou neztráceli naději, postupem času začali méně a méně doufat, že se vůbec někdy jeho schopnosti probudí. Hyunjin na tom byl stejně. Přestože ho zajímalo, jakou schopnost by zdědil, i když pravděpodobně stejnou jako jeho otec – schopnost vzdušného elementála – žil svůj život jako obyčejný člověk, v čemž mu jeho rodiče pomáhali, aby se nemusel cítit „jiný“.

  A tak svůj život žil v rámci možností spokojeně dál, dokud jednoho dne nemusel Lucas opustit svět lidí, aby odešel studovat na Mystery Magical Academy, kvůli jeho nekontrolovatelným proměnám ve vlka. Kvůli tomu Hyunjin osaměl a uzavřel se do sebe. Ačkoliv se snažil pokračovat dál, jakoby se nic nestalo, byl si moc jasně vědom té propasti, která se mezi těmi dvěma utvořila. Lucas měl schopnosti a on ne. Lucas odešel studovat do jiného světa, zatímco Hyunjin musel tvrdnout v tom svém. Jaká byla pravděpodobnost, že se někdy v blízké budoucnosti vůbec znovu uvidí? To všechno začalo postupně na Hyunjina upadat, což vedlo i k nočním můrám, jež ho začaly po nocích pronásledovat, a kvůli kterým nejednou nemohl usnout. Jenže jedna noc byla jiná. Doteď si nemohl vzpomenout, co přesně se v tom snu odehrálo, avšak matně si vybavoval, že tam s ním někdo byl. A čím, že se ta noc vlastně odlišovala? Pravděpodobně velkým překvapením všech hned druhý den ráno, když se Hyunjin probudil ve vzduchu, sotva metr nad postelí a se zářivě nazelenalou barvou očí, třebaže měl přírodně hnědé. I to stačilo jeho otci k tomu, aby pochopil, že se jeho schopnosti přeci jen probudily. Sice nikdo netušil, jak bylo možné, že se Hyunjinovi oči s každým použitím jeho schopnosti proměnily, či jak se vůbec jeho schopnosti probudily, ale nikdo si nemohl stěžovat, když konečně jejich syn a vnuk, po osmnácti letech svého života, získal moc, která mu náležela.

  Po pár dnech bylo rozhodnuto. Otec se Hyunjinovi snažil vysvětlit všechno, co se o jeho moci vysvětlit dalo, a jakmile si byli jistí, že se třeba čirou náhodou nepromění ve svou „pravou podobu“, poslali i jeho na Mystery Magical Academy, která ho mohla mnohem lépe na všechno připravit a naučit ho více zacházet se svou schopností. Kvůli tomu se také ocitl v prvním ročníku, protože bylo pro něj lepší, aby začal „od začátku“. Kvůli čemu tak měl Lucas dva roky náskok.  

 A tak už stál během následujících dnů před bránou školy, kde měl začít jeho nový život. Hlavou mu ještě proběhla vzpomínka na loučení s jeho přáteli z party, kteří žili nyní v domnění, že odjel studovat do zahraničí kvůli rodičům. To ale krátkým zavrtěním hlavy vyhnal pryč a udělal krok k místu, který měl změnit jeho život.

  Už teď se nemohl dočkat, až uvidí Lucasův překvapený výraz, až mu o tom všem řekne a opět to budou ti „best buddies“, stejně jako předtím.

[mma-rpg-blog]

Park Jiyeon - Vyšší démon

Jméno: Park Jiyeon Věk: 333 Pozice: Pečovatelka ve stájích Bytost: Vyšší démon Sexuální orientace: Homosexuální Příběh: V pekle bylo Jiyeon fajn. Měla tam vše, co potřebovala a ještě mnohem víc. Přes hřísné duše, které mohla trestat do haleluja, po ostatní démony a jiné pekelné bytosti, se kterými mohla trávit čas a hlavně, své milované pekelné koně. Měla to štěstí, že byla z dostatečně vysokého rodu, aby se před ní téměř všichni krčili strachem, zároveň ale neměla tak blízko k Archdémonovi, aby si musela dávat pozor na všechno. Jenže po nějaké době jí to přestalo stačit. V mučení již mrtvých a odsouzených přestala vidět potěšení. Čím dál tím častěji se tedy vydávala na Zemi, mezi smrtelníky a tam si pohrávala s jejich osudy. Bavilo ji kompletně obracet naruby lidské životy a nikdy příliš nehleděla na následky. Po nějaké době si však oblíbila jeden bar v Japonsku. Ráda se v něm opíjela a zničila životy. Obzvlášť jedné barmance ráda dělala naschvály, ale nikdy ne takové, že by už nepřišla do práce. Naopak ji to spíše přinutilo tam chodit ještě víc. Mávnutím ruky, ovlivněním myšlenek nebo někdy i přímo ovládnutím pomocí černé magie ovládala lidi kolem ní. Užívala si to emocionální trauma, které v ní vyvolávala. Přesto nikdy nezapomněla jakoukoli vzpomínku na sebe z její hlavy vymazat. Až dokud nenastal ten osudný den, kdy “její” servírka narazila na ghoula. Stála celou dobu za rohem a kypěl v ní vztek, který si nakonec vylila na útočícím ghoulovi. Vzala mrtvé tělo, které nejspíše teprve čekalo na přeměnu, a odnesla ho k místní skupince ghoulů, kteří nebyli tak úplmě militantní. Po tomhle všem už nejspíše nemohla domů. Přeci jen, zachránila život. Nehodlala to tedy ani zkoušet. Odešla natrvalo do světa lidí a usadila se v něm. Nějakou krátkou dobu strávila ve stájích u koní, kteří jí připomínali ty, o které se starala doma, snad jen bez toho ohně a síry. Začínal jí chybět domov, nebo aslepoň jistá jeho forma. Celou tu dobu sledovala komunitu ghoulů, kterým přivedla nového člena. Když se dozvěděla o Akademii, neváhala ani vteřinu. Tím spíše, když zjistila, že tam mají stáje plné magických tvorů, o které se nikdo nestaral.

[mma-rpg-blog]

Kim Raven - Zvěromág

Jméno: Kim Raven (Kim Yongsun) Věk: 24 Pozice: Učitel přeměňování Ročník: Bytost: Zvěromág havran Sexuální orientace: Hetero Příběh: když se to vezme kolem a kolem, tak měla Raven nádherné dětství. Její rodiče zabili lovci a ona zůstala sama s její tetou která se jí ujala. Teta jí učila vše co mohla, jen aby se Raven v životě dařilo. Uměla vše co potřebovala a co jí stačilo k přežití. Většinu času strávila ve své lidské podobě, která se velice nápadně podobala elfovy i když po nějaké chvíli zjistíte že s elfem nemá nic společného.Odmalička byla velice obětavá, hodná ale strašně rychle střídala nálady. Přesněji, podle toho jak na ní daný člověk působil tak se k němu chovala. S tím měla už pár problémů, ani nikdy to nebylo tak vážné. Jednoho dne jí teta oznámila že už se o ní starat nemůže a z domu jí prakticky vyhnala. Raven si tedy musela najít jiné útočiště než vymyslí co dál a proto se zabydlela u lidí. Se svou lidskou podobou obcházela dům po domu dokud jí jedna milá stařenka neposkytla svůj domov na jak dlouho bude chtít. Raven jí byla neskutečně vděčná a zůstala tak popravdě déle než původně plánovala. Asi po půl roce se rozhodla že se musí vydat na cestu, rozloučila se tedy se stařenkou a odešla. Hledala dost dlouho než se jí konečně podařilo najít něco dalšího, tentokrát Akademii pro bytosti temné i světlé, díky které by konečně mohla otočit na další stránku svého života a posunout se dál, proto zde zůstala aby předávala své nasbírané zkušenosti dalším.

[mma-rpg-blog]

Park Hyomin - Ghoul

Jméno: Hyomin Park Věk: 26 Pozice: Knihovnice Bytost: Ghoul Sexuální orientace: Homosexuál Příběh: Bylo už pozdě v noci, pár minut po druhé hodině, bar zel prázdnotou a Hyomin už nedočkavě odpočítavala minuty, kdy jí skončí její šichta. Pracovala v Tokyu jako barmanka už několik let. Nebyla to nijak světoborná práce, ale ji bavila a na spokojený život jí to stačilo. Její přátelé jí často vyčítali, že si nechce najít něco jiného, protože není bezpečné chodit ve tři ráno sama opuštěnými zapadlými ulicemi. Jí to nijak nevadilo, přes den měla volno a tím pádem se mohla věnovat schůzkám s děvčaty u kterých po práci často přespávala, jen zřídka kdy se stalo, že by nějaká spala u ní. Ne že by je tam nechtěla vzít, ale přišlo jí to jednodušší než ty chuděry tahat z postele ve tři ráno, a ještě je nechat plahočit přes celé město.

Vyleštila jednu z posledních sklenek a pousmála se na pěknou brunetu před sebou. Mohla být asi tak o pár let starší než ona a Hyomin okouzlila na první pohled. Objednala jí na svůj účet další Cosmopolitan a zasněně sledovala obtisk její rtěnky na skle. Jak ráda by ochutnala její rty. Ta dívka nejspíš poznala, jakým stylem se na ni dívá, přišlo jí to rozkošné, jak napsala na papírek své jméno a telefon. „Naoko..“ pousmála se a potřásla si s ní rukou. Tenhle večer budde nejspíš ještě zajímavý. Druhý barman pokýval jejím směrem a poslal ji domů, bar měl stejně za chvíli zavírat.

Hyomin se s Naoko začala scházet. Jejich vztah byl intenzivní plný vášně. Jediné, co Hyomin nehrálo bylo, že ji Naoko nikdy nepozvala k sobě domů. Jednou jí to přeci jen nedalo a zeptala se z jakého důvodu ji nechce dovést k sobě domů. Neodpověděla jí. To Hyomin popravdě celkem zamrzelo. Ještě ten den se setkala s jedním z těch děvčat se kterými se scházela před Naoko a přespala u něj. Cítila se jako by ji její přítelkyně nebrala vážně. Byla to vlastně její přítelkyně? Nikdy se o tom nebavily. Shodou náhod ta dívka Naoko znala a věděla, že má manžela.

Nemohla tam zůstat, potřebovala teď být chvíli sama. Celou noc se převalovala, nemohla za boha usnout. Stále myslela na tu zradu, kterou jí ta zlá ženská udělala. Jedinou přítelkyní té noci jí byly lahve alkoholu, které mizely rychlostí světla. Nebylo divu, že byla během chvíle úplně na mol. Celou noc se snažila Naoko dovolat, ona jí to ani jednou nezvedla. Až když jí volala snad po sto dvacáté, ozval se na druhé straně mobilu mužský hlas. Hyomin zavěsila. Něvěděla, co si počít. Nenáviděla Naoko a nenáviděla toho muže. Její vlastní myšlenky ji užíraly. Musela na vzduch. Klopýtavě se vypotácela ven, venku mnoho lidí nebylo. Většinou se jednalo o opilce vracející se z barů nebo prostitutky se svými kumčafty. Bylo jí z toho zle, chtěla se vrátit zpátky do Koreji odkud pocházela.

Nahnula se do jedné ze slepých uliček, aby se vyzvracela, když zaslechla hlasitou ránu. Zvedla hlavu a spatřila chlapecké tělo, které narazilo do stěný poté, co ho tam vymrštilo to děvče. Nevěděla, zda to vůbec může nazývat děvčetem, protože mělo černé oční bělmo a krvavě zbarvené duhovky. Z těla jí trčelo něco, co vzdáleně mohlo připomínat chapadla. Chtěla tomu chlapci pomoct, ale bylo už pozdě. Ta příšera rozdrásala jeho tělo a nakrmila se jím. Hyomin ani nedutala. Rozeběhla se pryč, s tímhle nechtěla mít nic společného. Náhle se ta nestvůra objevila před ní a hladově se olízla. To doopravdy sežere i ji? To doopravdy takhle skončí její život? Odevzdaně se jí zadívala do očí a pronesla: „Udělej to. Udělej, co musíš. Stejně už tu nechci zůstat.“ a nestvůra se překvapeně usmála. Poté už si Hyomin nepamatuje nic, jen šílenou bolest.

Celá rozlámaná se probudila v cizím domě. Kolem ní sedělo několik lidí. Všichni si oddechli, když zjistili, že „žije“. Nerozuměla tomu, proč by teď měla žít s nimi až do chvíle, kdy jí podali tác plný jídla. Měla hlad, takže to radostně uvítala. Jakmile se však zakousla do waffle zjistila, že je hořká, nechutná. Stejně tak i jablko a sushi. Myslela si, že ji chtěji otrávit, že naschvál udělali tohle nechutné jídlo, až poté jí vysvětlili, že Ghoul jíst lidské maso nemůže, neboť je pro něj nepoživatelné. Byla neskutečně zmatená, úplně ztracená jako malé štěně. Zprvu lovila pouze zvířata, ze kterých se bohužel nikdy pořádně nenajedla. Celou dobu žila s tou partou dalších Ghoulů a pracovala v tom stejném baru. Jednou v noci ji pozval muž na skleničku a ona odmítla. Počkal si na ni, až skončí a za rohem po ní skočil. Ona ho z toho hrozného šoku rozdrásala a sežrala. Bylo to poprvé, kdy ochutnala lidské maso a věděla, že ho nejí naposledy. Nikdy nelovila ženy, vždy jen muže, kteří se potulovali pozdě v noci ulicemi.

Netrvalo dlouho a už na ni mělo poměrně dost lidí spadeno, musela nutně odejít a tím pádem opustit i své přátele, kteří ji zachránili. Jeden z těch Ghoulů jí prozradil jedno kouzelné místo – Mystery Magical Academy, kam sháněli nové zaměstnance. Neváhala a hned se přihlásila na místo knihovnice. Čas od času se však vrací do lidského světa, aby ukojila svůj hlad po lidském mase.

[mma-rpg-blog]

Na Jaemin - Ghoul

Jméno: Na Jaemin Věk: 19 Pozice: Študent Ročník: 2. ročník Bytost: Ghoul Sexuální orientace: Homosexuál Příběh: Obyčajný chlapec ktorého život sa stočil celkom neobyčajným smerom. Popravde nebol tak obyčajný, hlavne jeho pôvod nie. Bol synom čarodejníka. A onen čarodejník mal v rodokmeni plno čarodejníkov. Skoro by sa o ňom dalo povedať že bol čistokrvný, od istého času. Preto keď sa Jaemin narodil ihneď bol vychovávaný ako budúci čarodej aj keď schopnosť mohol zdediť hocijakú. Ako malého ho mágia fascinovala. Otec mu ukazoval všetky krásy magického umenia no vynechal všetko to zlo ktoré sa pomocou mágie dalo vykonať. No jeho magické schopnosti sa neprejavovali. Bol z toho celkom zdrtený. Aspoň sprvu. Keďže bol malé dieťa mágia mu prišla zábavná a neskutočne úžasná vo všetkých ohľadoch. No musel sa zmieriť s tým že bol obyčajný, ako jeho mama. Jeho otec si nikdy nemyslel že sa ožení s obyčajnou smrteľníčkou pretože jeho predkovia boli čistý čarodejníci a chcel túto čistú líniu udržať. No láske sa nedá poručiť. Aj keď jeho mama a otec nesúhlasili s ich sňatkom on si to napokon dovolil keďže bol neskutočne silným čarodejom a nikto sa mu neopovážil skočiť do cesty a ani mu v tom zabrániť. Jaemin vždy obdivoval svojich rodičov. Páčilo sa mu ako spolu žili aj keď vedel že svet vonku neni taký tolerantný. Ľudská rasa a bytosti ktoré sa od ľudskej rasy nejak líšili spolu bojovali. Ani jeden druh nechcel byť podradený. Jaemin ale vždy veril v to že si všetci môžu byť rovní, tak ako jeho mama a otec. To ešte netušil na akú cestu sa jeho otec vybral. Vedel že kvôli tomu akú silnú mágiu ovládal robil veľa rôznych vecí a mal aj niekoľko nepriateľov. No to v tomto odpornom svete takmer každý. Preto Jaemin otca po čase prestával vídať. Bol doma len s mamou. No on bol slušné dieťa. Ako každý si prešiel trochou rebélie v puberte a nakoniec skončil pri tom že aj tak sa snažil privtrieť do jeho otca rodiny. Chcel byť v niečom výnimočný. Keďže ale nedokázal využívať mágiu naučil sa aspoň využívať zmysli a v otcovej pracovni miešal rôzne elixíry ktoré ho naučil. Pri tom mu nebola potrebná žiadna mágia, len troška inteligencie. A tak bol šťastný, našiel si kúsok z oboch rodov a bol spokojný. Až kým sa nestala tá osudná tragédia. Uniesli jeho matku. A všetko to bola vina jeho otca. Do niečoho sa zaplietol no nechcel mu prezradiť do čoho. Znenávidel ho kvôli tomu, bol mocným čarodejníkom a aj tak nedokázal ochrániť jeho matku. Sľúbil mu že ju nájde a že ju privedie naspäť no on netušil či mu má dôverovať. Stratil dôveru k svojmu vlastnému otcovi. Pretože si bol istý že mu môže veriť, a on ho oklamal. Preto ho jedného dňa nenápadne sledoval pretože mu v ten večer prišiel čudný. Odišiel z domu v celkom obyčajnom oblečení ako obyčajný človek. Došlo mu že musí byť v prestrojení lebo takto nikdy z domu nevychádzal a väčšinou používal portály. Podarilo sa mu nečujne ho následovať s pomocou pár šikovných elixírov ktoré si potajme urobil. Dostali sa do opustenej budovy. Bolo v ňom niekoľko mužov, ktorých nepoznal a za nimi jeho matka. Jej chabé telo sedelo pripútané na stoličke. Vyhladovali ju a dávali jej len minimum vody aby prežila. Očividne jeho otec prišiel vyjednávať. No on sám svojou hlúposťou mu to prekazil pretože v tej najnevhodnejšej chvíli mu vyprchal elixír neviditeľnosti a kopa iných ktoré použil na to aby bol tichší ako vánok. Netušil kto zrušil všetky jeho kúzla no skôr ako stihol niečo spraviť, meč mu prešiel priamo cez srdce. Jeho telo spadol na zem no už nič necítil. Jediný pocit v ňom bola previnilosť. Čo ak otec mohol matku naozaj zachrániť a on mu v tom zabránil. Čo ak? A potom bola len tma. Tma v ktorej bol celú večnosť. Až kým sa neprebudil. Prišlo mu to ako keby sa zobúdzal z tej najhoršej nočnej mory. Celý upotený a triasol sa. Uvedomil si že je doma. Bol zmätený a bola mu zima. Všimol si pred sebou otca, ktorý bol celý od krvi a oblečenie mal dotrhané. Všimol si že aj svoje oblečenie mal roztrhnuté a telo poliate krvou preto sa zľakol. Všetko mu prišlo také divné a iné. Jeho otec od vyčerpanosti odpadol. Nevedel čo má prv robiť ale zoskočil z postele aby svojho otca zdvihol zo zeme. Ruky sa mu klepali. Posledné čo si pamätal bolo ako mu prepichli srdce, mal byť mŕtvy no nebol. No na hrudi mu ostala nepekná rana. Keď sa otec prebral vysvetlil mu že všetko to čo sa v jeho rodine stalo bolo kvôli tomu že sa zamotal v nekromancii. Nechcel sa moc dostávať do detailov pretože bol zarmútený z toho že nedokázal zachrániť svoju manželku. Jaemin nevedel ako sa má cítiť, prakticky zomrel a znova ožil. Nevedel či sa má na otca hnevať, no v kúsku duše chcel aby radšej zachránil matku pretože zomrela kvôli nemu. Bol v depresiách a nič nebolo horšie ako zistenie že nedokázal jesť to čo predtým. Živil sa mŕtvolami, hnusilo sa mu to no zároveň mu to mäso chutilo. Bolo mu zle zo samého seba. Otec sa o neho nedokázal starať a ešte stále bežal v nevyriešených problémoch a preto Jaemina prihlásil na školu o ktorej vedel že mu budú vedieť pomôcť. Jaemin súhlasil s odchodom na školu, potreboval sa dostať do iného prostredia aj keď si nevedel predstaviť ako bude žiť s kopou ľudí a po večeroch bude nejakého človeka jesť. Dalo by sa povedať že s jeho smrťou zomrel aj starý Jaemin a teraz bol z neho niekto iný no netušil kým je.