SVATBU? TO DĚLÁ KDEKDO...ALE NIKDO VÁM NENAFOTÍ ROZVOD NEBO POHŘEB JAKO JÁ!
Milí kolegové fotografové....a samozřejmě i fotografky :-)
Nikdy za těch 17 let, co se focením živím, mě ani na vteřinu nenapadlo udělat kurs nebo workshop. Ne snad, že bych neměl co říct... ale sám jsem jich spíš pár navštívil, abych se sám zdokonalil. Vedle toho 15 let dělám castingy reklam a filmů ve vlastní agentuře CORP Production, což je praxe, která vůbec není k zahození!
Moje první placená zakázka byl katalog bot pro Italskou firmu Munari - a to mi dalo naivní víru, že jako fotograf už navždy budu spojovat příjemné s příjemným. Upřímně - byla to tak super práce, že bych ji tenkrát uělal i zadarmo:
Když ty fotky dnes potkám někde v džungli svého archívu, říkám si, jestli nebyla drzost vzít si za to focení 20.000 - což v roce 1999 nebylo úplně málo! Ale taková byla doba - hitem mobilů tehdy byly zmenšující se antény a barevné displeje byly úplně sci-fi... natož, aby to fotilo! Takže za prachy jsme mohli fotit jen my hrdinové, kteří měli na filmy - digitální foťáky stály buď nesmysl, nebo nic neuměly. Nebo obojí...
Nikdy jsem také nechtěl fotit svatby - ta kombinace reportáže, očekávaného hnusu komunální fotografie z pravěku minulého století a nemožnosti vybrat si dobře vypadající svatebčany (samozřejmě především nevěsty a družičky) a k tomu si je režírovat na place tak dlouho, dokud nebudu spokojený se záběrem, mě totálně odrazovala. Pár výjimek pro přátele jsem samozřejmě udělal - a to mě utvrdilo v přesvědčení, že svatby nejou pro mě. Před pár lety jsem objevil ruského fotografa Sergeje Ivanova a jeho práce mě okamžitě fascinovala. Přihlásil jsem se i na jeho víkendový workshop v Drážďanech - ale klient mi dost na poslední chvíli změnil datum křtu (fakt křtu - ne křestu!) kalendáře a já místo do Reizdorfu jel do Radotína. A to mě mrzelo - protože Ivanov dělá super fotky:
Jeho fotky mají vtip, nápad a vypadají skvěle! OK, je to taky trochu kýč a každému se líbit nemusí - ale rozhodně k nim mám mnohem blíž, než k tomu reportážnímu prastylu, co se tady teď razí jako největší progres a vypadá jako nafocený mobilem.
Zpět k věci - nedávno mě oslovil letitý přítel, že se bude v létě ženit a chtěl by fotky ode mě, protože nechce nic průměrného. Zná styl mé práce a když jsem mu prezentoval Ivanova, okamžitě souhlasil! Protože jsem pečlivý a do práce chodím připravený (ona ta svatba bude už za 10 měsíců!), šel jsem se podívat na besedu se svatebním fotografem Vojtou Hurychem, kterou pořádal FotoŠkoda, abych se dozvěděl víc o branži, které jsem se dosud vyděšeně vyhýbal. Odnesl jsem si několik důležitých poznatků:
VH fotí už 4 roky (když to řekl, nadpoloviční většina publika obdivně vzdychla) a letos dokonce vyhořel! Tedy profesně a umělecky. Když to zaznělo potřetí, začal jsem pochybovat, že jsem na správném místě ve správnou dobu.
VH má mentora (skoro půlka přednášky byla o něm) - ten fotí déle, ale ještě asi nevyhořel.
V Česku máme prý takový trend - sotva někdo začne fotit, hned dělá svatby (protože to nese), pořádá workshopy, online kurzy a webináře (asi to taky nese). To mi připadalo trochu jako vlastňák...ale budiž. Přece jen - 4 roky jsou čtyřikrát víc, než rok.
V Česku prý také chybí kvalitní blog o focení - a VH se do toho pustí hned, jak ho někdo naučí natáčet video. Takže vlastně vlog, sorry. To už je výzva - já náhodou vím docela přesně, kde mám správný čudlík na kameře a nasvítit to už umím taky. Takže díky Vojto, jdu do toho!
VH si svatebčany tak trochu režíruje - to mi dalo sílu věřit, že když něco na svatbě proseru (kromě ANO-ANO), nějak se to zopakuje.
VH fotí na bezzrcadlovky Fuji - což k těmhle foťákům už poněkolikáté obrátilo moji pozornost. Tím spíše, že moje první digitální zrcadlovka byla Fujifilm Finepix S2 Pro, na kterou pro její podání barev pořád ještě občas vzpomenu se slzou v oku:
Poslední tři body byly nakonec uspokojující odměnou za tu hoďku a půl - a s touhle bombou (taky milujete původní TopGear?) se pro dnešek loučím.
P.S.: aby nevznikl mylný dojem, že se chci nějak povyšovat - Vojta Hurych má hodně krásných fotek a je to sympatický mladík...jen mě trochu rozhodilo, že jsem se přišel naučit něco od člověka, který vyhořel už po 4 letech focení - a ještě to hrdě hlásá. V listopadu bude mít ve FotoŠkoda workshop - tak jestli tam někdo půjdete, spočítejte, kolikrát to zmíní - a kolikrát zmíní svého mentora (jméno jsem už zapomněl). Já si totiž myslím, že někoho něco učit může až ten tvůrce, který se už díky vlastnímu rozpoznatelnému stylu odstřihl od cecíku inspirace svými vzory. Ale třeba se pletu :-)
A o čem to bude příště? Nechte se překvapit!
