Poslední den Artsemestru vycházím pomalu vstupní schody sundávajíc si sluchátka z uší, když v tom někde přede mnou slabým hláskem, začne na mě někdo mluvit. Možná se proti ní spikly stěny prostoru nebo už byla unavená říkat ty stejné věty pořád dokola, ale i přes mé velké úsilí, nenašla jsem v těch zvukových vlnách jediný záchytný bod. Seděla na vyvýšeném podstavci se založenými prsty v listech Hemingwaye a za sebou několik nabíjejících se přístrojů. Světlé vlasy jí padaly do tváře a ústa mluvila o jejím projektu, i když slova ve větách byla zpřeházená a pauzy se staly nepřáteli, snažila jsem se je posbírat a poskládat tak, jak byla určitě napsaná na vysvětlujícím štítku vedle jejího ramene.
S přístrojem v ruce, který mi slečna s Hemingwayem půjčila, procházím kolem projektů a přístroj se střídavě hýbe v a proti rytmu mé chůze, což mi narušuje mé fyzické a myšlenkové spojení, a tak ho uklidím do batohu. Než mu dám šanci mi cokoli říct, uběhne pár ateliérů, kdy mi dojde před 302, kterou do něj vyťukávám, že použít ho dřív, ušetřila bych si následující čas s jejich opětovnými návštěvami.
Nevím, jak se její projekt jmenoval, nevím ani, jak se jmenovala ona. Jediné co vím je, že byla na stáži v ateliéru sochařství, původně z architektury, a dostala jedničku.
S přehrávačem u ucha, procházím mezi vystavenými projekty studentů a poslouchám útržky z ateliérových konzultací, poskládané náhodně ale vlastně záměrně s vybranými slovy či větami, vykreslující atmosféru vzniku objektů. Je to vlastně docela prostý nápad, který ale dokázal spojit dvě dříve nekomunikující věci. Tento konceptuální zvukový popisek propojil vizuální stránku s nedostupným procesem vzniku.
I přesto, že kvalita každého záznamu se liší a v některých nahrávkách má zbytečná omáčka, zakrývající nedostatek materiálu, více prostoru, jako celek to funguje, neboť i v těchto slabších částech lze poslouchat mezi řádky onu původní ideu mezi-ateliérové spolupráce, o které se pořád mluví, škola ji podporuje, ale ona jaksi nefunguje.
Bez Artsemestru by její práce nedávala význam, stejně tak jako by Artsemestr bez jejího projektu nenabyl významu většího. Byl to ten nejlepší projekt, co jsem na Artsemestru tento rok viděla/slyšela.
Doufám, že tam příště bude zase sedět slečna s Hemingwayem.
The Girl with Hemingway
The last day of the Artsemestr*, I was going upstairs inside the entrance hall, taking my headphones off, when somebody before me started to talk to me. Maybe the acoustics of the high walls there conspired against her or she got tired of her continual repetition of same sentences, but even though I made every effort to understand it, I didn’t find any clue to decode her sound waves. She was sitting on the high pedestal with her fingers placed between pages of Hemingway, and behind her back some devices were recharging. Her light hair was falling down on her face and her mouth talked about her project, although the words in sentences were jumbled and taking time for breathe didn’t help her to arrange them properly. Despite all that, I did my best to place them correctly, as they were written on the sign next to her arm for sure. She rounded off her speech with passing one of the recharged device to me, and I continued to go upstairs.
During my walk around the displayed projects, the hanging device moved in the opposite direction than I. The movement annoyed me and disrupted my physical and mental connection, so I put it in my bag. I passed through some departments before I gave it a chance to tell me anything and I realised my big mistake right in front of department no. 302, when I punched the number on the device. Basically, it could save my time with revisiting departments if I used it right away when I got it from the girl with Hemingway.
I don’t know the name of her project, or even her name. The only thing I know is that she studies sculpture, now is a guest at the department of architecture and got an A for her project.
I held the device close to my ear and listened to fragments from classroom talks, arranged randomly, however deliberately, and the selected words and sentences pictured the atmosphere of each department where all displayed objects around me were born. It’s a very simple idea, but it connected two unlinked worlds at once. In other words, this conceptual audio study connected the result with its process, so we as the public viewers now have a chance take a look into artistic progress.
Not all of them were high quality, of course. A too long discussion covered the lack of crucial moments, but together it worked very well, since you could hear between the lines the original idea: pointing out an interdisciplinary collaboration at the school, which sounds very attractive, but the reality is quite different.
Her project wouldn’t make sense without Artsemestr, but Artsemestr wouldn’t assume such a great importance without her project. It was the best project what I saw or heard this year at Artsemestr.
I hope she’ll be there next time sitting on the high pedestal with fingers placed between pages of Hemingway...
Enjoy the Artsemestr!
*Artsemestr is a regular exhibition of term and end-of-term work of students of the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague.
rozpixelovaná Artsemestrová pozvánka
turnnoffyourmind
snowghoul
andulkaphoto
tangentwithtanner