Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc je pro mě důležitá sebekontrola. Že to JÁ si určuji hranice. Dokud mi někdo nedal něco do pití.
occasionally subtle

No title available
No title available
No title available
Jules of Nature

No title available
TVSTRANGERTHINGS
todays bird
Claire Keane
art blog(derogatory)
AnasAbdin
styofa doing anything
KIROKAZE
I'd rather be in outer space 🛸

PR's Tumblrdome
trying on a metaphor

titsay

JBB: An Artblog!
RMH
noise dept.

seen from Malaysia

seen from Australia

seen from Malaysia
seen from United States
seen from South Africa
seen from United States
seen from United States

seen from United States

seen from Germany
seen from Thailand

seen from United States
seen from Ireland
seen from United States

seen from United States

seen from United States

seen from United States

seen from China

seen from United States

seen from Australia

seen from United States
@ta-on-a
Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc je pro mě důležitá sebekontrola. Že to JÁ si určuji hranice. Dokud mi někdo nedal něco do pití.
Moje srdce je zase o kousek prázdnější. Stala jsi se čárkou do statistiky, i když jsme se Tě snažili od toho všeho chaosu uchránit. Už nikdy nezasedneme k nedělnímu obědu a nevytáhneš sváteční cibuláky. Už se nedozvím tajemství Tvých povidlových koláčů. Už nikdy neuslyším ty stokrát vyřčené historky z Tvého života. Díky za všechnu lásku, za moje skvělý dětství a to to, jak silná žena jsi byla. Babi.
mému budoucímu muži
Je únor 2016 a já nemám absolutní tušení o tvé existenci. Až se potkáme, naše pohledy se střetnou, pozdravíme se, ty se nervózně pousměješ, já si stydlivě prohrábnu vlasy. Ale zatím nevím kdo jsi. Nevím, kde jsi. Možná v sousedním městě, v Brně, v Praze, Londýně, Vídni, Amsterdamu, kdo ví? Nevím, jak vypadáš. Jsi modrooký obrýlený elegán? Tmavovlasý hipster s plnovousem? Nebo prostě jen obyčejný kluk s rošťáckým úsměvem? Nevím, co máš rád. Nevím, co tě naplňuje. Ale… Myslím, že budeš výjimečný. Inteligentní. Sám sebou. Nebudeš dokonalý, to ne. Budeš mít plno chyb, které tě definují. Doufám, že budeš mít nějakou životní vášeň, která tě bude popohánět dopředu. A že se budeš rád smát.
Ne teď, ale jednou se potkáme. Budem spolu vařit večeře a pak se pomilujem na kuchyňské lince. Budem si společně v posteli předčítat z knih a hádat se o to, kdo vynese smetí. Budem si pouštět desky na gramofonu a posilnění vínem se natřásat do rytmu jako největší taneční hvězdy. Budem ve společnosti ve večerních róbách zářit jako Daisy s Gatsbym a další den nazujem pohorky a utečem do divočiny.
To všechno budem. Jednou. Do té doby se opatruj a objevuj sebe, své touhy, možnosti a celý svět. Buď šťastný a miluj svůj život.
Je únor 2021 a stále věřím, že se potkáme. Mám se fajn a doufám, že ty taky.
Nečekej na AŽ. Bůh ví. Sobotní olomoucká rána. Buda fckn pest. Poslední dovolená. Právník. Lidské teplo. Covid a několikadenní komat. Brno. Kruhy pod očima, poslední koncert. I think I’m OKAY. Lockdown. Bára. Dreamteam. Příroda. Návraty. Káva. Přespávačky na divoko. První panický záchvat v životě. Audi. Překonala jsem strach z řízení. Jsem vděčná za náš vztah, tati. Sick day ve Varech. Nika a její job. Bože jak já chci její job! Prodloužení smlouvy. Výpověď. Veru, zůstaneš tu? Ne - dostala jsem její job! Koloušek. Sorry I was a bit of a bitch, can we be friends? Long story short. Svědkyně. Busy. Pavel. Zavazet? Tak vy tady na Moravě mluvíte? U nás se pouze zavazujeme. Nejstupidnější bouračka všech dob. In theese walls. Bailey. Dobrý den Veroniko. Jak se máte? Nové auto. Přestala jsem kouřit. Hřebenovka Jeseníků, koupačky na Poděbradech, sama sebou. Lukáš. Gin&tonic videokonference s Irskem. Izolace. Večery v práci. Osamocené noci s vínem. Robert umřel. Nestihla jsem mu říct díky. A vrátit zapalovač taky ne. Deprese. Nejhezčí Vánoce za dlouhou dobu. Mám Tě ráda mami. ...a snad za pár týdnů nějaké to víno v Olomouci? Veroniko, jakou si představujete mzdu? Protože já mám s Vámi velké plány. Upside down. Letos mi bude třicet. Asi se nikdy nevdám a dítě bude ze zkumavky. Vlastně mi na tom úplně nezáleží. Mám to všechno vydřený. Baví mě to a těším se, co bude dál.
Kolik lidí za svůj život musíme vdechnout?
Vyber si svou budoucnost, Veroniko. Vyber si život.
mému budoucímu muži
Je únor 2016 a já nemám absolutní tušení o tvé existenci. Až se potkáme, naše pohledy se střetnou, pozdravíme se, ty se nervózně pousměješ, já si stydlivě prohrábnu vlasy. Ale zatím nevím kdo jsi. Nevím, kde jsi. Možná v sousedním městě, v Brně, v Praze, Londýně, Vídni, Amsterdamu, kdo ví? Nevím, jak vypadáš. Jsi modrooký obrýlený elegán? Tmavovlasý hipster s plnovousem? Nebo prostě jen obyčejný kluk s rošťáckým úsměvem? Nevím, co máš rád. Nevím, co tě naplňuje. Ale... Myslím, že budeš výjimečný. Inteligentní. Sám sebou. Nebudeš dokonalý, to ne. Budeš mít plno chyb, které tě definují. Doufám, že budeš mít nějakou životní vášeň, která tě bude popohánět dopředu. A že se budeš rád smát.
Ne teď, ale jednou se potkáme. Budem spolu vařit večeře a pak se pomilujem na kuchyňské lince. Budem si společně v posteli předčítat z knih a hádat se o to, kdo vynese smetí. Budem si pouštět desky na gramofonu a posilnění vínem se natřásat do rytmu jako největší taneční hvězdy. Budem ve společnosti ve večerních róbách zářit jako Daisy s Gatsbym a další den nazujem pohorky a utečem do divočiny.
To všechno budem. Jednou. Do té doby se opatruj a objevuj sebe, své touhy, možnosti a celý svět. Buď šťastný a miluj svůj život.