#únava

[odcerta-kdablu]

Nerada někomu říkám, že mi je špatně, ale sem si to napsat můžu. Už to bude 5 týdnů, co mi hlava dává opět zabrat a tělo jakbysmet. Na kruhy pod očima jsem si zvykla i na svou bledou pokožku, ale na vypadávání vlasů a lámání nehtů vážně ne! V hlavě mám krkavce klovající si cestu ven, takže myšlení nemá velkou váhu, když slyšíte to neustálý dunění. Buď spím málo nebo moc. A buď celej den něco dělám nebo jenom ležím a dívám se do blba. A taky moc piju a málo jím. Chtěla bych na pár dnů být sama, někde na chatě, v přírodě... Myslím, že bych si utřídila myšlenky, uklidila v hlavě. Nabila se energií a vymyslela, co vlastně budu dělat do budoucna. Bože jsem tak unavená...

[dominikapise]

Ten leden trvá celou věčnost. Na tom se doma  shodneme. Nevím, jestli to tak máme jenom my s Michalem, nebo se tahle "záhada" vyskytuje na více místech, ale tenhle měsíc je TAK náročnej... 😴 

Den co den, všední nebo víkend, jen co vstanu, už si píšu seznam úkolů 📝 - a to jen těch neodkladných, a mám pocit, že celý dny jen odškrtávám a odškrtávám a večer stejně není pořád hotovo... A všechno má samozřejmě prioritu číslo jedna. Já jsem na druhý koleji, proto to jde taky se mnou pěkně z kopce a jsem unavená a rozhozená. 

Nikdy nevstanu na první budík. Každý ráno musím zjišťovat, co je za den v týdnu 📆 Mail mi už leze ušima 📧 Všechno mi už leze ušima... Aby bylo jasno, já si nestěžuju... tedy jako jo, stěžuju 😅 ale víte, jak to myslím. Já jsem za to všechno vlastně strašně moc ráda, fakt že jo, jen se s tím neumím nějak vyrovnat. Srovnat. Moje snahy o to trochu si odpočinout většinou končí pokusy typu: zapnu si na yt "relaxing sounds raindrops", vlezu do koupelny a pustím sprchu... #nonsence 👻

Zítra je posledního a ukáže se, jestli to je lednem nebo mnou 😅 Takže. Výdech, nádech. Noho moje nemocná, přestaň už bolet! A vesmíre... díky, jen prosím, můžeš mi to servírovat nějak postupně? Aby mi z toho nepřeskočilo dřív, než si to začnu konečně užívat? 😅 Jo? Díky! 🙏

[nedavam-smysl]

furt se mi chce spát, ve škole mě nic nezajímá 

a jsem taková ztracená

[zijem-z-uryvkov]

život je plný ťažkostí, to aby sme si ho mohli vážiť. možno preto mám ťažký jazyk, pretože od rána mi oči zvierajú ťažké viečka. po obede mám žalúdok plný ťažkého jedla, mám ťažké srdce na všetkých okolo seba. celý deň sa do mňa obúvajú a večer, keď sa konečne vyzujem, budem mať opäť ťažké nohy, pretože ako inak, mám ťažký chlebík- a ktovie, možno si tým všetkým robím zbytočne ťažkú hlavu.

[nedavam-smysl]

Čau, jdu si dát krátkýho šlofika.

Jenom tak na 10 let cca.

[kralovna-ne-stesti]

Level únavy: Jarek Nohavica.

vysvětlím: *celou noc nespíš, ale snažíš se uspat, a po třech hodinách spánku na dvacet jedna hodin bdění paříš se svým miminkem na hrudníku na Jarka Nohavicu*

...ďura světa v každým směru, co si myslíš na to seru... když není máslo jíme heru... chci mít čapku s bambulí nahoře... mě snad jebne!

[kralovna-ne-stesti]

Já: *zamotá se mi jazyk a omylem zašišlám*

Já: "Pojďme všude, kde je s vyslovovat š."

On: "Dobše."

Já: "...ale tam je ř."

On: "...mě je to jedno!"