#asiati

[cechvsytlu]

Fu Manchu a jiný kulturní šoky

Dneska si představíme jinou místní zvláštnost - příslušníky asijských národů, kterých je v Sýtlu víc než dost. Teda v Sýtlu, možná jen na kampusu a v U-districtu, těžko říci. Můj prvotní dojem byl jednoznačný - jsou všude. Ve třídě, v knihovně, v kavárně, na baráku kde bydlím. Šok se dostavil ve chvíli, kdy jsem přišel na workshop o stážích na univerzitě a byl jsem jediný ne-asiat mezi asi čtyřicítkou posluchačů.

Pocit ještě umocňuje relativní uzavřenost a málomluvnost těchto lidí. To si lze částečně vysvětlit neschopností něják efektivněji komunikovat v AJ (což jim teda vůbec nemám za zlý, se zkus naučit japonštinu jako rodilej mluvčí...řekneš tak "nagano" a končíš). Přimíchejte do toho dnes tolik oblíbené "odlišné kulturní návyky" a máte z toho občas docela vtipné situace. Občas. Třeba když jeden spolubydlící (asiat) přilezl za Lauren (rodilá Američanka) a začal se "nenápadně" ptát co vlastně dělá, co studuje a jestli s tím "nechce pomoci" (a pět minut předtím jsem je slyšel v kuchyni se bavit o tom, že je Lauren "hot")...

a Lauren mu hodila takovej ignorefuckoff, že by s přehledem vyhrála titul "coldest bitch of the year". Totální nezájem. A zatímco se dotyčný Datsu (jestli si ho nepletu) stále snažil otevřít konverzaci (Lauren nereagovala ani tím, že by si sundala sluchátka, jen ho dvakrát zpražila pohledem "stop or you'll die") tak chudák stále jaksi nechápal, že teď asi neni úplně nejlepší příležitost.

Někdy je to ale spíš na facepalm. Zatím mě iritují dva kulturní návyky východňárů: Prvním je výše ilutrovaná absence empatie. Neschopnost vcítit se do myšlení člověka a rozpoznání serióznosti problému je kamenem úrazu při sdílení společného bydlení a řešení konfliktů alá "housemate security". Jinak řečeno, můžete si bejt dostatečně jistý, že pokud budete chtít se spolubydlícím asiatem prodiskutovat jakoukoliv banalitu ("nemohl by sis zeleninu ve společný lednici zabalit, dávat maso spíš do mrazáku než do lednice když je tak narvaná" atd.) vezme vás smrtelně vážně a nepochopí, ani když se budete snažit situaci narychlo vylepšit nejapnými vtípky. Všechno co tak navrhnete, je pokládáno za příkaz a můžete stokrát vysvětlovat že je to "no biggish" a fakt se kvůli tomu nemusí stresovat.

Druhá vlastnost je pak problémová právě kvůli svému dokonalému spojení s první vlastností - mlaskání. Chápu, že je to naprosto přirozené. Normálně bych asi i za dotyčným zašel a jaksi mu vysvětlil, že považuji mlaskání za "very offensive", ale bojím se to udělat právě z důvodu popsaného výše. Že jaksi nepochopí jak to myslím a budou si představovat, jak mě strašně celou dobu uráželi (navíc jsem tu zdaleka nejstarší) a přestanou mlaskat úplně nebo se cítit provinile kdykoliv mě uvidí (což není úplně myšlenka vycucaná z prstu, některý to již praktikujou). A věřte, že když přijdete k snídani a tam okolo stolu sedí pět Japonců mlaskající o síle menšího vepřína, úplně nejlepší ráno to neni.

Z trochu jinšího soudku:

Dobrý je, že málokdy poznáte zemi původu dotyčné/ho (dívky převažují). Ale už jsem se možná naučil trochu rozpoznávat rozdíly mezi Čínany a Japonci. Jo a na baráku máme jednoho, kterej je úplně jak vystřiženej z lacinýho anti-communist motiváku alá zlatý McCarthyho padesátý léta.. Nikdy nikam nechodí a zůstává prakticky jenom doma. Jídlo jí zásadně asijský, nikdy jsem ho neviděl, že by si přinesl pizzu nebo něco obdobnýho (ostatní Číňani tuto americkou praktiku zvládají víc než dobře). Chodí spát pozdě v noci, obvykle po cca hodinovém rozhovoru po telefonu, vedeném ve velice vážném tónu (jak jinak než v číňštině). S oblibou sleduje "kulturní estrády", který svojí zvukovou stopou připomínají starýho Vodu.

No a protože je tajnůstkářskej jak aparátčík a nechce s nikým komunikovat (kromě svých dvou spoluobčanů), tak jsem se rozhodl pomoci americkému kapitalistickému establišmentu a jedu teď největší psyops - zůstávám dlouho vzhůru s ním a sedím v protějším gauči, předstírajíc hluboké pracovní vytížené a častujíc ho pronikavými pohledy aby si myslel, že mě na něj nasadila CIA. Plán je, že postupně znervózní, udělá chybu a pak spadla klec.

Oppa Homeland style.

[johanavzemireeses-blog]

Zamrzlá Amerika :)

Každej den ráno, když se probudim, se kouknu jako první na předpověď počasí. Vždycky doufam, že uvidim něco pozitivního. A vždycky jsem zklamaná hned od rána. Já totiž pár věcí opravdu nesnášim. Například Colu bez ledu v létě. Nebo jezdící schody v metru, který nefungujou. Svíčkovou. A v nespolední řadě ZIMU. A můžu vám říct, že ta zima, co je tady, je dost vyčerpávající. Pokud náhodou nemrzne (když je třeba kolem mínus pěti, mám chuť tančit oslavnej taneček a třikrát za sebou zvolat hurá, sláva, veselme se... bohužel to myslim vážně a ne jako trapnej pokus o vtip), tak jsou sněhový vánice. No a jakmile jsou sněhový vánice ruší se škola. Což zní dost skvěle, je mi to jasný. Jenže problém je ten, že v tu chvíli je zavřená nejen škola, ale i dost obchodů, restaurací, kino atd., protože se zkrátka nedá nikam dostat. Jediný, co můžete dělat, je sedět u okna a doufat, že třeba někdy přestane sněžit. Ale chápu, že vás to nezajímá, když máte v ČR jaro, takže s timhle tématem už skončim. Kdybych byla na vašem místě, poslala bych se do prdele, protože proč poslouchat plky o sněhu a mrazu, když venku svítí slunce a je teplo. Chápu... :) Tak teda už jen pár fotek ze dnů, kdy byla škola zavřená a pak už jiný téma než počasí.

Pomalu si začínám zvykat na jejich systém školství, ačkoliv myslim, že českej student si nikdy nemá šanci zvyknout. Jak už jsem psala v předchozim příspěvků, nemaj tady tak náročný zkouškový jako my, ale maj tu úkoly z hodiny na hodinu a různý projekty. V předmětu Digitální fotografie jsme v úterý prezentovali náš první větší projekt, můj projekt můžete vidět na následující fotce (v pravo), součástí známkování je i kritika projektů spolužáků, takže vždycky musíte vymyslet něco děsně rádobyinteligentního a pronést to s takovym tim světáckym výrazem v obličeji.

Předmět Klasická fotografie mi zabírá asi nejvíc času, každej den pár hodin denně ve fotokomoře. A neni to náročný jen na čas, ale i na peníze, haha. Když tak sečtu všechny výdaje, který jsem musela dát za všechny možný foto věci, tak jsem za to mohla mít zpáteční letenku na Floridu do teplejch krajů. :)

No a další dva předměty? Media and Society mě stojí asi nejmíň usilí ve volnym čase, takže to by snad mělo bejt během semestru v pohodě. Sice máme v brzký době nějaký skupinový prezentace, ale tak nějak mam pocit, že mam o 100% víc vědomostí z médií než moji spolužáci, takže jediněj problém je angličtina. Ale zrovna tahle vyučující jako jediná dost bere ohled na to, že jsem exchange student, takže dobrý. No a čtvrtej předmět, Film Noir, bude docela oříšek. Filosofickejm a psychologickejm textum nerozumim často ani v češtině, natož v angličtině. Psychoanalýza od nějaký feministky, kterou jsem měli minulej tejden přečíst, byla opravdu lahůdka. Myslim, že jsem z celýho textu rozuměla tak deseti slovum a pointa toho článku mě fakt minula. Sranda budou hlavně testy, kterejch má bejt asi 6 za semestr a jsou založený právě na četbě. Myslim, že za úspěch budu považovat jakoukoliv známku v rozmezí 0 % - 10 %, pokud by to náhodou bylo 10 % - 100 %, budu si připadat jako génius.

Toť vše ke škole. V pátek odjela moje spolubydlící na víkend domu, tak mě nenapadlo nic lepšího, než uspořádat party u mě na pokoji. Bylo to dost dobrý, ale to probuzení mezi vylitý lahve piva, milion(!) kelímků a chipsů na zemi, nebylo úplně nepříjemnější. Ani následná kocovina a úklid. 

No a na závěr pár klasickejch zajímavostí, čoudů a poznatků:

Že kontrolujou ID při vstupu do hospody, to už jsem si zvykla. Že má většina Američanů falešnou ID, to už mě taky nepřekvapuje. Ale že tady i při vstupu do obyčejný buranský hospody kontrolovali, jestli nemáte něco kovovýho (konkrétně nůž) ukrytýho v oblečení, to už je teda na mě moc.

Btw ty týpci, co kontrolujou ID před vstupem do klubů, maj takový speciální masky na obličej kvůli zimě. Jsou jim vidět jen oči a pusa a vypadá to dost hrozně, ale nemaj moc na vybranou vzhledem k teplotám, který tu jsou v noci. 

Jak jsem se dozvěděla z letáků, moje vejška nabízí doprovod z hospody zpátky na kolej. Teda v případě, že je dotyčnej, kterej chce doprovodit, holka + je samotná. Může pak zavolat na speciální číslo a buď pro ní někdo přijde nebo přijede autem a odveze jí zadarmo zpátky na campus. Prostě se chtěj vyhnout tomu, aby se opilejm holkám něco stalo, když jdou domu samy. No, nechci to zakřiknout, ale mam pocit, že tohle místo je dost bezpečný, takže by mě asi nikdy nenapadlo týhle možnosti využít. A navíc taxík z hospody do campusu stojí 5 dolarů, takže když jedete ve třech, vyjde to i s dýškem každýho na dva dolary, což je míň než pivo. Taxík už jsme využili, když bylo v noci mínus 21, ale vzhledem k tomu, že to je maximálně 15 minut pěšky pomalejší chůzí, nemá to jindy než v zimě smysl. 

Mam takovej pocit, že kapesníky používaj jenom Evropani. Američani a Asiati posmrkávaj a působí u toho dost jako prasata. Možná je pro ně smrkání neslušný, ale mně osobně teda přijde stokrát neslušenější  neustálý posmrkávání, zvlášť když tu má v zimě každej druhej rýmu.

To je pro dnešek všechno. Tak třeba zase příští tejden. Užívejte si jaro, závidim vám. Ale já si můžu dělat výlety do New York City.