#ceskabasnirka

[karispacek]

Neviditelný závěs

Vždycky když oči zavřu,

ucítím dotek

toho lehkého vánku

na svých tvářích.

Tvůj dech

uklidňuje mě.

Protože vím,

že jsi naživu

a se mnou neustále.

A když ke mně šeptáš,

srdce mi taje.

Protože tvá slova

plná lásky a moudra

dokončují naše myšlenky

patřící mně a tobě.

Jako naše prsty

dotýkající se jeden druhého

skrze závěs neviditelný.

[karispacek]

Bez tebe jsem nic

Bolest a plivance a lucidní sny,

bez tebe jsem zombie bez duše.

Těsný stisk propletených prstů

nikdy doopravdy nezmizel.

Kde jsi?

A kde jsem já?

Tamhle...

A tady...

Ještě jednou mi zašeptej do ucha:

Nikdy tě tu nenechám.

[karispacek]

Teorie kvantového provázání

Tajemná osobnost s hlubokýma očima,

objímá mě a dodává pocit bezpečí.

A lásky stejně jako jeho opiátový parfém.

A ten jeho svetr od Gucciho,

hřeje mě jako jeho párminutová posedlost.

Destruktivní obsese,

kterou oba žijeme,

a která dovede nás do záhuby

je ve skutečnosti to jediný, co máme.

Děti noci, milenci posedlosti krve,

tančíme mezi stoletýma knihama z antikvariátu.

V potemnělý místnosti,

přeplněnou elektrickýma kytarama a melancholií,

a citáty prokletých básníků - jsme jeden.

[karispacek]

Kde?

Potkala jsem muže,

do kterého zamilovala jsem se

a on do mě.

Byla to ta čistá láska,

o které vždy jen snila jsem.

Do doby než měsíc se objevil

a on najednou zmizel beze stopy.

Bloudila jsem a volala jsem,

kde jen mohl být?

Kam jen mohl zmizet?

Že prý zapomenout bych měla

a smířit se s tím hrozným podvodem.

Ale ta lež pravdou nebyla

a já jsem po ulicích bloudila,

abych našla muže, kterého milovala jsem.

A tak za úplňku temné noci,

do opuštěného domu jsem vstoupila.

Osamoceného jsem ho našla

a smířeného s krutým osudem,

já k němu ihned poklekla jsem.

Popadl mě za ruce,

v zoufalství mě k odchodu prosil,

abych místo okamžitě opustila

a jeho tam ponechala,

ale při té myšlence ztěžklo mi srdce.

Když v tom najednou dveře rozrazily se,

děsivý vlkodlak ve dveřích objevil se

a mému milému hrdlo začal sápat

a já na nic nečekala, nemohla jsem,

a tak na zvíře vrhla jsem se.

Aby mě vší silou odmrštil pryč,

proti zlomené okenní tabuli,

která trup můj probodla

a já na milého mého se slzami v očích pohlédla,

nemohla jsem ho zachránit a ani sebe.

Bestie pak pokoj opustila,

hroznou spásu za sebou zanechala,

aby zkrvácený milenec pomohl mi

a naposledy objal mě,

než jeden druhému v náručí zemřeli jsme.

[karispacek]

Bez tebe jsem nic

Bolest a plivance a lucidní sny,

bez tebe jsem zombie bez duše.

Těsný stisk propletených prstů

nikdy doopravdy nezmizel.

Kde jsi?

A kde jsem já?

Tamhle...

A tady...

Ještě jednou mi zašeptej do ucha:

Nikdy tě tu nenechám.

[karispacek]

Čarodějná jinakost

Slabozrakost a vada řeči,

děti báli se jí

a za čarodějnici považovali.

Sama trávila své volné dny,

zatímco ti ostatní

posmívali se a ukazovali si.

Plachost a strach jediní přítomní byly,

jako imaginace,

která přivedla jí do snů říše.

Kde ostatní dívku konejšili,

že i na ni láska čeká,

pravá, věrná a nekonečná.

A tak jednoho dne tiše v noci,

vykradla se z domu,

aby kroky zavedly ji přímo ke hřbitovu.

Tam milého našla si,

za manžela pojala

a pár přátel k tomu.

Hroby čerstvé pak zakopala,

s rodinou novou

spokojeně vrátila se domů.

O pár let však později,

lidi ukazovat si nepřestali:

„Nekrofilka a čarodějnice!“ - volali.

Bála se a strachy krčila,

a přitom chtěla jen jediné,

aby jí někdo upřímně a hluboce miloval.

[karispacek]

Červená karkulka

Pocit prázdnoty a samoty zahnán byl, když za mnou se v noci objevil

ve snu kluk ze snů.

Ten s šedýma očima zezadu objal mě, aby do ucha zašeptal

jak moc mě miluje.

Láska, nenávist, přátelství, zoufalství, čtvero nás definující

spolu být nemůžem.

Pevné objetí, oddané doteky a polibky, alespoň na moment pocit bezpečí

než zas se probudím.