Řeknu vám, že jsem už přes tři roky pořádně neseděl na trochu sportovním kole (když pominu občasné krátké vyjížďky na svém starém trekovi do obchodu). Kolo, které se mi dostalo do spárů tentokrát, by se ale bez nadsázky dalo označit za sportovce, který se terénu nebojí.
Scott Sportster X40, neelektrifikovaná verze
Šlo o přestavbu horského kola Scott Sportster X40 na elektrokolo. Motor v předním náboji od e-totem se slušně vyhlížejícím computerem na řídítkách. Dostal jsem parťáka na cestu nejen po městě, ale i po jeho okolí. Hned mi zajiskřilo v očích, protože jsem si uvědomil, že konečně budu moct vyrazit po své staré trase z Bystrce do Řečkovic ne oklikou přes Žabovřesky, ale hezky přímo přes Letiště Medlánky. Tamtudy jsem jezdíval před tím, než jsem si pořídil městské kolo, které na tamní hrbolatý terén není stavěné. Narozdíl od modrého Scotta s odpruženou přední vidlicí… Jo!
Do města, lesů, vod a strání
Takže hned na své první cestě na tomto stroji jsem si to zamířil nejen přes panelovou cestu kolem letiště, ale rovnou do lesa. A nebudu vás dlouho napínat – od benzinky Agip na Palackého třídě k bystrckému kostelu jsem se dostal za 17 minut! Tak to je bomba, v odpoledním provozu tuhle trasu nedáte rychleji ani autem. A to jsem to v další dny po lehké úpravě trasy vylepšil až na necelých 14 minut a v opačném směru jsem (kde je kopec prudší) se taky vešel do čtvrt hodiny. Průměrná rychlost první den byla 22,2 km/h (při sjezdu lesem to šlo pomalu), další den, kdy jsem jel po panelovce až do Bystrce, už to bylo 26,9 km/h!
Držte si to kolo, ať vám neujede!
Motor má pět stupňů podpory. První je takový symbolický, pátý už je hodně výrazný a musel jsem se pořádně držet, aby mi kolo neujelo zpod zadku. :) Přepínání jednotlivých stupňů je trošku "z ruky", musíte pustit levé řídítko a hmátnout na přepínač trošku blíž ke středu. Ale to stejně neděláte tak často, aby se z toho stal nějaká výraznější charakterová vada.
Při předním pohonu je jen potřeba dát pozor na to, aby vám kolo po cestě do kopce v terénu nepodklouzávalo. Když jsem vezl mladší dceru do školky na zadním nosiči, měli jsme na jednom takovém kopečku problém a ani napodruhé se nám ho nepodařilo vyjet. Ale to mohlo souviset i s tím, že mi testované kolo bylo trošičku větší (moc velký rám vzhledem k výšce postavy) a nedokázal jsem pořádně přenést váhu na přední kolo. Šlo o takový kousek, kde pěšina vede trávou po rovince a pak se vyjíždí na mez, čili tak pět metrů prudšího stoupání a po něm zase rovinka. S trochou tréninku (a bez děcka na nosiči) bych to dřív nebo později dal.
Nebojte se, není vybito
Na rozdíl od jiných elektrokol, která jsem dosud testoval, jsem si u tohoto řešení e-totem musel zvyknout na trochu jinou komunikaci baterie. Indikátor stupně nabití totiž ukazuje stav podle aktuálního výkonu. Při rozjíždění nebo jízdě do kopce svítila třeba jen dvě nebo tři políčka z celkových pěti, ale když motor při jízdě nad 25 km/h vypnul, objevil se zase plný stav nabití. Při nižším stavu nabití každý elektrocyklista začíná propadat panice, že nedojede, ale nakonec se mi to po dobu více než týdenního testování nestalo ani jednou. Vždycky, když to s baterkou začínalo vypadat bledě, snížil jsem stupeň podpory šlapání z pětky třeba na trojku a hned se to zlepšilo. Výdrž baterky je prostě potřeba si vyzkoušet, ale 40 km na jedno nabití je určitě reálné.
Při jízdě na Scottovi jsem si po delší době uvědomil, že kolo není jen dopravní prostředek (což je moje dlouhodobá filozofie), ale taky prostředek pro podporu vyplavování adrenalinu. Zaprvé se z tohohle biku dá vytáhnout výrazně víc než těch pětadvacet kilometrů za hodinu. Díky sportovně nastaveným převodům jsem to při jízdě z kopce dokázal vytáhnout až na dvojnásobek. To s městskými koly neuděláte, protože ta mají převody nastavená komfortně a při jízdě z kopce většinou šlapete naprázdno. A zadruhé jízda mimo silnici, kde musíte dávat pozor na kameny a klacky, je adrenalinovým zážitkem i bez motoru. A s motorem? Adrenalin na druhou!
