Když se tak obrací stránky naší knihy, zjišťujeme, že každé její vydání je zcela jedinečné. Někdo započal své dobrodružství již první den, někdo ten druhý a někdo začne teprve zítra nebo příští měsíc. Je to různé.
Nikdy nevíme, co nás potká. A to je na příbězích to kouzelné. Jsou nepředvídatelné.
Když se člověk dívá na filmy nebo seriály, vidí přesně a jasně, jak to vypadá a jak to chutná, a při příštím shlédnutí to bude úplně stejné. Jenže knihy jsou jiné. Nikdo vám neříká, jak co vypadá, my sami si to určíme ve své hlavě. My sami si představíme. A po každém přečtení té samé knihy, toho samého příběhu je dost možné, že bude vždy trochu jiný, trochu lepší, trochu dokonalejší.
Druhá strana našich příběhů nemusí být tak důležitá (já na svoji návštěvu zubaře jistě brzy zapomenu), ale i ona může skrývat nejednu maličkost, díky níž bude ten den jedinečným. Na ty nádherné vločky nezapomenu nikdy. Snášely se k zemi, jako kdyby se najednou všechny hvězdy na nebi rozhodly, že pro ně obloha není dost dobrá a že ji již za bílého dne raději opustí a usednou na zem jako ptáci na větve stromů.