#kickbike

[ciclopoint]

Honza co pořád jede 🚴🛴

[thomtmexploration]

Balade en trottinette non électrique à Niort 🛴

Lieu 📍🗺️ Niort

Photos et vidéos 👇📷📹👇

[ciclopoint]

ANI KOLO, ANI BĚH = KOLOBĚH

ANI KOLO, ANI BĚH = KOLOBĚH

[mapache-rabioso]

Talca , chile , kickbike

[zdenekpergl]

15. 6. 2024 Nová "pumpička"

Jak jsem se zde již několikrát zmínil, tak na svém Rejnokovi mám bezduše. A jsem s nimi spokojen a nechci se k duším vrátit.

Pro rychlé nafouknutí jsem si pořídil bombičky. Ale trochu mi vadí cena. Potřebuji 16g bombičku na nafouknutí pláště do použitelné tvrdosti. A může se stát, a už se mi to i povedlo, že knot nedrží a musí se dát druhý nebo silnější. V těch případech je jedna bombička málo. Takže jsem začal vozit dvě. Nakonec jsem vozil tři a ještě i pumpičku.

vím, že jsem tady psal o použití bezzávitových bombiček, které jsou výrazně levnější. Bohužel ta bezzávitová hlava z Aliexpressu mi dlouho nevydržela a už moc nedrží. Takže jsem se musel vrátit zpět ke klasice.

Při brouzdání na youtube jsem narazil na minikopresory. Docela je chválili. Na Aliexpressu jich je hodně, cena začíná někde kolem šesti, sedmi stovek.

Ve finále jsem narazil jsem na tohle video:

Pod videem jsou i odkazy na jednotlivé minikompresory. Vítěz mi přišel už docela drahý, ale druhý už cenově jde. Našel jsem k němu i další videa, která ho také dobře hodnotí.

Tak jsem ho objednal a včera vyzvedl.

Také jsem ho musel hned zvážit.

Dnes jsem ho vyzkoušel. Vypustil jsem si zadní plášť. Mám tam WTB Byway 47-650.

Asi po minutě už to vypadalo použitelně a dalo by se na to jet.

A za chvíli už tam byl tlak, který běžně foukám.

A dle indikace diody byla baterie v minikompresoru ještě mezi 60-80%.

Rozhodl jsem se tedy svoje stávající vybavení na dofoukání v případě defektu, které vozím, vyměnit. Pro "gramaře" jsem to i zvážil. Mělo to 340g. Ve finále jsem vozil tohle všechno:

Pro porovnání jsem si zvážil i varianty, které jsem měl předtím. Jedna bombička a hlava na ní.

Dvě bombičky a hlava.

Samotná pumpička.

Takže tohle vše teď putuje do skladu. Uvidíme jak se nová "pumpička osvědčí v čase.

#TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

4.5. 2024 Přední nosič

Nejsem moc příznivcem nosičů. Líbí se mi více bikepacking. Používám řídítkovou brašnu z alíka, i když to není často.

Jenomže teď když jsem inovoval kokpit, tak se mi prostor mezi řídítky a předním kolem zmenšil. Musel jsem o centimetr a půl dolů. Díky tomu nastal problém. Brašny už škrtala o přední kolo. Tak jsem hledal řešení. Chtěl jsem něco, čím by se ta brašna od kola oddělila. ale klasický nosič jsem nechtěl a ani ho mít na přední karbonové vidlici mít nemůžu.

Pátral jsem na internetu a narazil na Jack the Bike Rack.

Koncept se mi zamlouval, ale má to několik ale. Jednak je můj prostor nad předním kolem velký a pak také cena mi přišla přemrštěná.

V první fázi jsem si řekl. že by to neměl být problém, něco takového vyrobit, vždyť je to jen naohýbaná trubka. Výztuhy na řídítka jsem našel mezi náhradními díly na kilometrech. Zašel jsem dokonce do hobbymarketu a koupil drát za pár kaček, že to zkusím naohýbat. když to bude dobrý, tak si seženu ohýbačku a trubka také není problém koupit.

Jenomže jsem narazil na nosič RACKTIME ViewIT

Také se prodává u nás a cena je také vyšší, ale už docela snesitelná. Samozřejmě mne napadlo si to nějak vyrobit. S tou myšlenkou jsem si samozřejmě také pohrával. Nakonec jsem jí zavrhl a nosič objednal. Včera jsem ho na koloběžku nasadil a vypadá to dobře.

Zatím jsem brašnu zkusil dát jen v domácích podmínkách bez jízdního testu a myslím si, že to bude dobré.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

5. 11. 2023 Desátý megametr s Rejnokem

Zjistil jsem, že jsem v sobotu na projížďce překročil desatý megametr s Rejnokem. Je to tedy vhodný okamžik na rekapitulaci.

Rejnok je má koloběžka Kickbike Stingray, postavená v Brandýském Kickpointu. Kdo sem na ty stránky občas zavítá, tak to už asi ví.

Díval jsem se do statistik a musím říct, že je to můj největší nájezd na jedné koloběžce. Rejnok je má čtvrtá koloběžka. Jak jsem se ke koloběžce dostal jsem zde psal. Když jsem si ten článek dohledal, tak jsem si uvědomil, že se blíží další "výročí" mého koloběžkování. Na jaře uplyne 15 let od mého prvního koloběžkování. Jak to začalo a shrnutí prvních deseti let si může tady každý přečíst.

Co se ale změnilo od té doby?

Hodně a vlastně nic. Na koloběžku jsem nezanevřel a stále jezdím. Po Mibo GT jsem vyměnil za jiné Mibo, GS, abych ho po necelém roce zase reklamoval. Vždy stejná závada. Rám, respektive krk koloběžky, nevydržel.

"Holt někteří koloběžkáři jsou s Mibem nekompatibilní," jak se vyjádřil Pavel Werner z Miba.

Ale jak jsem již uvedl, na koloběžce jezdím dál. Po zkušenostech s Mibem jsem hledal a nakonec se rozhodl pořídit "prémiovku" z Brandýsa. Svoje první dojmy z ní jsem zde již psal. A stále se přesvědčuji, že to byl ten nejlepší tah, co jsem mohl udělat.

S Rejnokem jsem stále velmi spokojen, stále platí to co jsem zde uvedl. Co se hodně změnilo oproti ježděni s Mibem, je terén, respektive povrch, po kterém jezdím. S Rejnokem mým projížďkám vévodí nezpevněné cesty v okolí Mostu. Často vyrážím jen tak po práci se vyvětrat na "šotolinky" pod Hipáčem. Já tomu říkám "šotolinky", ale jsou to polní a i kamenité cesty na bývalé vnější výsypce lomu Vršany, kde byl vybudován Hipodrom, a poli v jejím okolí. Bydlím na okraji města a mám to hned za barákem. Po necelých dvou kilometrech jsem už mimo asfalt.

Na takovéto popracovní protažení po sezení v práci u počítače na hodinku nebo dvě je to ideální. V jednu chvíli jsem i na Rejnokovi jezdi do a z práce. Mám to do ní dva a půl kilometru, ale prakticky vždy jsem si tu trasu natáhl na pět až deset kilometrů ráno a dvacet odpoledne. Ale bylo to většinou městem a po asfaltu. Tak jsem ty cesty do a z práce začal praktikovat pěšmo a je to lepší. Můžu alespoň na cestě poslouchat podcasty.

Kde jsem těch deset megametrů najezdil?

Většinou to bylo stále po okolí Mostu. Jednou jsem byl v Praze, kde jsem si dal trasu na její Severní pól  a z něj ještě na Jižní.

Byla to i má zatím nejdelší trasa na Rejnokovi. Ale zatím necítím potřebu lámat rekordy nebo kila. Nějak mi vyhovuje v týdnu vyrazit na hodinku nebo dvě na těch dvacet/dvacet pět kilometrů. A o víkendu na zhruba dvojnásobek.

Také jsem s Rejnokem vloni zavítal do Třeboně. V jejím okolí jsem najezdil asi osmdesát kilometrů.

Také jsem byl dvakrát s Rejnokem v Podbořanech. Jednou jsem z Podbořan jel do Mašťova a z5.

Podruhé jsem vyrazil na Schillerovu rozhlednu do Kryr. Je tam moc hezky.

V podhůří Doupova je hodně cest, které jsou pozůstatkem vojáků, kteří tam v minulosti jezdili hodně na cvičení, třeba z nádraží v Podbořanech. Vojenský újezd je tam stále, ale v těsném jeho okolí je moc hezky.

Mám v plánu ten kraj více prozkoumat a také odtud připravit více tras pro "Průvodce koloběhem". Více tak využívat nosič na tažné, které jsem si pořídil.

Stal jsem se totiž jedním z jeho trasérů. Na stránky průvodce jsem narazil narazil někdy v zimě na přelomu roků 20 a 21. Mrzelo mi, že tam není nic z mého okolí. Tak jsem nelenil a Bohoušovi, který je jeho "otcem" a zakladatelem, napsal. Slovo dalo slovo a já se stal v půlce roku 2021 trasérem. Letos jsem byl i na našem srazu v Bechyni. Bylo to super.

K dnešnímu dni mám na průvodci zatím devátenáct tras. Většina je z okolí Mostu.

Jak jsem již uvedl, tak Rejnok je koloběžka s kterou jsem najezdil nejvíce kilometrů. Svoje trasy si zaznamenávám v Garminu. Aktuálně používám hodinky Garmin Forerunner 955.

Ten u mne nahradil aplikaci sport-tracker v telefonu, kterou jsem používal dříve ještě na symbianové nokii a pak na MDA I.

Ale pro zachování kontinuity si tam stále své trasy importuji.

Dle mých záznamů tedy vím, že s koloběžkou jsem strávil od roku 2016 celých 1 717 hodin. Během více než tísícovky  jízd jsem naodrážel přes 23 megametrů.To znamená, že jsem se více než 4 a půl milionkrát odrazil.

Jak jsem k tomu číslu dospěl?

Dostával jsem otázku kolikrát se musím odrazit. Tak jsem to jednu chvíl počítal a vycházelo mi to v průměru 200 odrazů na kilometr.

Z těch 23 megametrů bylo tedy deset na Rejnokovi (Kickbike Stingray), jedenáct na Mibu GT, respektive na třech Mibech GT (po reklamaci jsem dostal vždy nový rám), a dva na Mibu GS. Kilometry na Káčku nepočítám. Využíval jsem ho spíše jen jako přibližovadlo po městě a ty cesty jsem si nezaznamenával.

Rejnok není sériovka jako byla Miba, možná i to je příčinou, proč nevydržela. Moje výška a váha určitě není průměrná. Možná, že to nadprůměrné namáhaní prostě na ně bylo moc. Není to kroska ale gravelová koloběžka, takže na ty "šotolinky" akorát.

Osvědčil se mi můj trošku netradiční kokpit, který jsem měl už na GT. Ten mi už vyhovuje po více než patnáct megametrů.

Stupátko tedy dostává zabrat. I když je trošku výš než bylo na Mibech.

Původně tedy byla světlost stejná, ale zjistil jsem, že mi více vyhovují "větší balóny". Původní 40mm pláště jsem nahrazoval širšími. Teď mám vpředu dokonce 50mm plášť WTB. Je to na těsno, mezera mezi pláštěm a vidlicí je asi 3-4mm.

Raději jsem pro ochranu tam nalepil karbonovou pásku. Ideální je šířka 45mm.

S těmi plášti stále experimetuji. Jezdím bezdušové provedení. Vybírám tedy z nabídky"gravelových" tubeless plášťů. To znamená ale trošku vyšší cenu a nižší výdrž. O mém laborování s nimi jsem tady psal.

Moc nového se nezměnilo. Maxxis vystřídal  WTB Venture o šíři 50 mm vpředu a 47mm vzadu. Vzadu jsem tedy ještě měl Vittorku (Vittoria Terreno Zero TNT G+), která také vydržela něco přes 2000km. S WTBčkama se teď blížím první tisícovce a zatím jsem spokojen.

Co mě na těch bezduších vyhovuje?

Obecně bezduše = menší tlaky = pohodlnější a ideální na ty mé "šotolinky". A oprava je docela rychlá. Už jsem musel i v terínu použít knot a je to docela pohodlné, nemusi se sundat kolo a odpadá i hledání díry. Také vozím CO2 bombičku. Nafouknutí je pak prakticky okamžité. Není to tedy zadarmo.

Protože jsem byl z Miba "zmlsaný" stojánkem, tak jsem hledal cestu, jak ho mít i na Rejnokovi. Na Aliexpressu jsem jeden objevil, objednal a vyzkoušel.

Bohužel nevydržel a zlomil se.

Tak jsem si zvykl a jezdím bez něj.  Co se mi ale osvědčilo jsou blatníky Zefal.

Na Mibech jsem s nima stále bojoval, tedy se zadním blatníkem. přední jsem neměl, stačilo lízátko. Ony to nejsou klasické blatníky se vzpěrama, ale přidělávají se na vidlici. Nejdříve jsem měl vpředu jen lízátko a vzadu Zefal no Mud, ten byl hodně krátky, tak putoval dopředu k lízátku a dozadu jsem pořídil Zefal Deflector RS75, který jsem si ještě prodloužil. Vše drží a hlavně nedrnčí. Když je mokro, tak to ochrání, musí se tedy trošku spomalit, ale to mi nevadí.

Věřím, že to bude držet i nadále při mém koloběžkování.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

23. 9. 2023 Výlet z Podbořan na Schillerovu rozhlednu do Kryr a přes Vroutek z5

Zase po delší době jsem se podíval mimo "domácí trasy". Vyrazil jsem kolem podbořanského nádraží sídlištěm a kolem místního koupaliště ven směrem na Kryry. Cílem byla Schillerova rozhledna nad nima. Do Kryr jsem jel po místní cyklotrase, která začíná na místní silnici na Valov. Před Valovem ale cyklotrasa uhýbá na polní cestu, která se doslova vlní, jak horizonálně, tak výškově, mezi poli a remízky,

Polňačka se před Kryry změní v šotolinovou a klesá do nich. Nad nimi je v dáli vidět rozhledna.

V Kryrech jsem přejel hlavní rovně a vyrazil po stoupající asfaltce. Asfaltka se stáčela doleva a změnila se v šotolinovou cestu. Ta se asi po 300m otočila doprava a dále stoupala. Před vrcholem bylo asi 100m stoupání prudší, to se nedalo vyjet.  Posledních 100m k rozhledně už ale bylo zase pohodové a dupatelné mírné stoupání.

Od rozhledny je pěkný rozhled.

Byla otevřená, tak jsem si nemhl nechat ujít možnost vylézt nahoru. Rozhledy jsou ještě hezčí. Za tu dvacku to stojí. Kryry:

Příjezd k rozhledně:

Od rozhledny jsem se vydal stejnou cestou zpět. Dojel jsem na náměstí a vydal jsem dál po modré. Ta z hlavní ulice asi po 200m uhla doprava do kopce mezi domky. Nahoře na konci obce začíná krásná asfaltová cyklotrasa, která mě dovedla až do Vroutku.

V obci jsem trošičku zakufroval. Nenašel jsem modrou značku, která by mě provedla krajem obce na cyklostezku do Podbořan. Nakonec jsem musel jet obcí hlavními ulicemi až na její kraj, kde začíná zmíněná cyklostezka.

Po ní se dá dojet až do Podbořan. Já si cestu ještě kousek protáhl a v místě, kde cyklostezka kříží bývalou trasu, kterou používali tankáni ze Žatce, když jeli z podbořanského nádraží na Doupov cvičit, odbočil jsem na ní. Po ní jsem dojel do Buškovic. Ty jsem projel a po další cyklostezce dojel do Podbořan.

TRHNI SI NOHOU.