#narubie

[petrvyhlidka]

Nejjasnější hádanka

„Jedna z nás lže,“ prohlásila dívka pod závojem. „Já nejsem princezna,“ přidala druhá zahalená tvář. To nebylo obvinění. Zkouška. Byla tu, jak už to chodí, volná dcera královského páru. Několik nápadníků ze zemí sousedních i vzdálených. Což znamenalo vylučovací soutěž, jak si tradice žádá...

[petrvyhlidka]

[petrvyhlidka]

Žabí léto

Kvákaly. Ještě nedávno považovala Žabinka ten zvuk za celkem příjemnou připomínku vzdáleného domova. Za ujištění o tom, že svět je i přes všechno stále ono dobře známé místo. Navzdory mínění většiny ostatních považovala žáby za dobré společníky. Uměly tiše naslouchat a v pravý čas se ztratit. Nevyžadovaly pozornost. Nejen pro tohle je měla květinová víla, přelétající v bezpečné výši nad křovím a v bezpečné vzdálenosti od kolmých pískovcových stěn tohoto skalnatého kraje, ráda. Ale když tady jich bylo tolik najednou...

[petrvyhlidka]

Hlad má velké oči

Takže jsem vyhrála!“ Navzdory vítězoslavnému prohlášení přišlo divožence na ježibabě něco nepatřičně odevzdaného. Majitelka perníkové chaloupky, jinak víc než sebevědomá příslušnice své profese a druhu, vypadala tak nějak nezdravě. Hrbila se víc než obvykle, oči jí plavaly. Triumfální únava, to je ono, diagnostikovala návštěvnice. Nejspíš baba bůhvíkolik dní nespala a vyhlížela mě. Aby se mohla pochválit...

Celá povídka

[petrvyhlidka]

Někde nahoře na svahu se ozval praskot. Květinová víla, procházející se sem a tam po suché větvi v podzimních bouřích padlého stromu, se po zvuku ohlédla. Podjela jí přitom noha, protože větev byla suchá jen zevnitř. Zvenčí ji kryla tenká vrstvička ledu (před úplňkem se oteplilo, poté si Zima vzala počasí zpátky), posypaná sněhem (předvčerejší noc). Protože byla vybavena křídly a nerozpakovala se je použít, bylo pro vílu uklouznutí jen drobným, nic neznamenajícím škobrtnutím...

[petrvyhlidka]

Některé plány jsou prakticky bez chyby, ať už se vám to líbí nebo ne. Žabinka ten, jehož byla aktérkou a součástí brala mimochodem právě takhle. Ano. A ne.

[petrvyhlidka]

Přiznávám, že bylo nerozumné obtěžovat dámu v domácnosti schopného černokněžníka. Ale ten trest mi fakt přijde tak trochu, vlastně každý den víc a víc neadekvátní.

[petrvyhlidka]

Říká se, že všichni draci žerou lidi. Tak tohle je tedy bohapustá, od á do zet vylhaná, do nebe volající – tak dobře, je to pravda. Všichni lidi taky jedí kuřata, ne? Aspoň si to všechny slepice myslí. První člověk, kterého jsem sežral, měl na nohou boty z kůže mojí prababičky. Od té doby uplynulo moře času a můj jídelníček i životní styl se zvrtl poněkud jiným směrem. Může za to... ale poslechněte si to celé a od začátku.