V celém širém vesmíru, od sedmi hor po sedm řek je jedna věc, která mě fakt sere. A není to ani trošku zvláštní pusa Lany Del Rey, i když by botoxu ubrat mohla, to je pravda. Nejsou to ani omezené zásoby čokolády na světě.
Je to web Tisíc věcí, co mě serou. Je to kniha Tisíc věcí, co mě serou a je to i její druhý doplňkový vydání.
A vzhledem k tomu, že díky užitému jazyku se vám teď asi musím zdát jako Landa, ochotný dát přes ústa každému, kdo dostatečně pozitivně neovuluje, tak mi dovolte, abych to uvedl na pravou míru. A tak trošku se omluvil za bulvární titulek, protože jste všichni asi čekali, že se rozepíši o polských kakaových lahůdkách, pančovaném punči či jiném, dlouhodobě-udržitelný-rozvoj-ohrožujícím problému.
Mě totiž ani ten web, ani ta kniha, ani její druhé doplňující vydání nikterak nesere.
Mě jen mrzí, že takovou popularitu nemá nějaký web, nějaká kniha, natožpak její doplňující vydání, které by se zabývali tisícerem věcí, co jsou krásné, co mám rád, co miluji.
Můžete mi poradit, že mám něco podobného založit já sám. Nebo že mám číst pandoviny.
A já vám (při čtení, prosím, přidejte takovž ten pražský důraz na to v, ledabyle odbyjte výslovnost, ještě trochu, přesně, takové vám jsem si představoval) na to řeknu, že se tak trochu i snažím a než něco sdílím, vždycky přemýšlím, jestli to je alespoň trochu hezké a pro příjemce obohacující.
Nechci naznačovat, že bychom měli zakázat černou, svléknout se a jít všichni objímat stromy, jen by to chtělo nějakou rovnováhu, protože většinou jsou lidé sluníčkoví, nebo temnější než černá díra.
A nakonec trochu popkultury (včetně obrázků, které jsem speciálně pro vás zachytil.):
V osmém díle šesté série jednoho mého oblíbeného seriálu hlavní hrdina, Hank Moody, napíše všemi odmítnutý scénář muzikálu podle své knihy. A je tak cynický, ještě cyničtější než normálně, že mu jeho múza, Faith, řekne krásná slova: Anyone can be cynical, dare to be an optimist.
A Hank jde a své dceři, které předtím zkritizoval návrh jejího prvního románu, tyto slova opakuje. Je až zaskočena, protože v nich svého otce nepoznává.
A stejně tak předávám tato slova i vám. A nedělám to, abych Vás přesvědčil k nasazení růžových brýlí a ignoranci všeho špatného, píši tento článek, protože mi přijde, že si málo ceníme krásy. (A taky chci někomu brečet na rameni, jak málo mám čtenářů.)
PS: Tím samozřejmě nechci nijak naznačovat, že nemám svoje slabší chvilky, také se posmívám hloupým a zakomplexovaným dětem.
PS 2: A pokud máte teď náladu dělat dobrý skutky, tak v nejbližším útulku, prosím.
PS 3: A autoři 1000 věcí, co mě serou mě nikterak neserou, jsou to celkem sympaťáci, tady je rozhovor s nimi: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=UWxHNqpmFsI
PS 4: Protože jsem s vydáním článku čekal snad půl roku v marném očkávání, že vytvořím animaci s Hankem, tak už podobný krásně pozitivní blog vznikl - lovískujeme povinně - http://tisicvecikteremnedelajiradost.blogspot.cz/.
