#neistota

[healr-moved]

WHO ORDERED ALL THIS FUCKING ANIME TIDDY?!

WHO ORDERED ALL THIS FUCKING ANIME TIDDY?!

[healr-moved]

hi madam

hello my queen

i called your name every day (twice - love foolish) don’t think of anything (bts - butterfly) today’s the day, right? i’m excited (wjsn - boogie up) between people capable of knowing these things (iu - jam jam) what's the point of saying this? (sunmi - lalalay)

send ‘hi’ and i’ll make a poem from songs in my playlist for u :-)

[healr-moved]

♫ :3

slenderbodies - the one

emotional oranges - motion

red velvet - cool hot sweet love

city girl - time falls like moonlight

wednesday campanella - the bamboo princess

:* enjoy ma’am

[healr-moved]

hey bro. *pulls up with a truck full of snapple peach tea* HAPPY BIRTHDAY MY DEAR DINGUS I LOVE YOUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

now that’s epic....... I LOVE YOU BRO ✨💕😔 thANK U

[cestacloveka]

Když cítíme nejistotu a pochybnosti - SHUMAVAN

Když cítíme nejistotu a pochybnosti – SHUMAVAN

Když cítíme nejistotu a pochybnosti, začne slábnout naše vnitřní síla i vůle. Všechno, co bylo průzračné, je díky tomu zahaleno mlhou a není snadné vidět objektivně a už vůbec ne s nadhledem. Je to přesně ten stav, kdy sice toužíte po změně života, ale všechny pochybnosti Vás drží na jednom místě, protože propast před Vámi je tak ohromná a plná nejistot. (more…)

View On WordPress

[cestacloveka]

Před koncem každého cyklu stojí největší bubáci i slečna Smrt

Před koncem každého cyklu stojí největší bubáci i slečna Smrt

Byla jsem vitální a šťastná, měla jsem jasnou mysl, která věděla, a otevřené srdce, které cítilo prostřednictvím radosti a zodpovědnosti správnost každého mého kroku, … a onemocněla jsem zánětem průdušek a dutin. Divný, co? No, ne až tak docela. Světlásek by řekl – neodpočívala jsi, to máš za to! Ale na světě věci nejsou černé, nebo bílé, že? Příčina někdy splývá s následkem a někdy je běh…

View On WordPress

[st-petrichor]

pollux 1.6

Sedím o piatej ráno na cudzej posteli, prázdnej, s vyzlečenými obliečkami. Schúlená iba v deke zo 100% polyesteru , ktorá napriek svojej ružovej pastelovej farbe takmer krikľavo k ničomu neladí. Z malého rádiobudika na nočnom stolíku hrá stará pieseň. Taká, čo každý pozná, ale nikto si nedokáže spomenúť na jej názov.  S pohľadom upretým skrz okno si skryjem svoje bosé nohy pod seba a spánkovou kosťou sa opriem o stenu. Ranný vzduch mi bozkáva pokožku a na odhalených ramenách mi naskočí husia koža. Vychádza slnko. Obloha sa sfarbuje do ružova a v oblakoch sa leskne oceľ.  Hovorí sa, že na svet prichádzame sami a sami z neho aj odídeme. Preto vo mne vždy úsvit a súmrak zanechávajú pocit clivosti? Občas... len občas. V takýchto chvíľach rozmýšľam, ako by som sa cítila, keby - pritisnem dlaň na chladnú okennú tabuľu -  ma niekto držal za ruku. - po chrbte mi prebehli zimomriavky -  a na krku cítila jeho horúci dych. Aké by to bolo, keby mi to prišlo známe. Povedomé. Možno by som iba nič netušiac upadla do bezsenného spánku. Predstierajúc že začiatky a konce neexistujú a že sa ma netýkajú. Možno by všetko bolo, i keď iba zanedbateľne, jednoduchšie. A možno by všetko bolo, i keď možno príliš, krajšie.