Šla jsem takhle po kšeftě a najednou koukám, takový výborný a vtipný nůžky. Na stříhání zeleniny, zejména bylinek. Super nápad, pomyslela jsem si, nemusím rvat bazalku z kytky a pak to krájet na prkýnku, anebo pažitku!, prostě to nastříhám a ušetřím aspoň půl vteřiny času, úžasný! A koupila jsem je.
Doma jsem nůžky nadšeně uchopila do ruky, urvala pár listů bazalky, nachystala se nad misku, nastříhala to… a ty proužky samozřejmě nenapadaly do té misky, jak ukazujou všechny obrázky, ale - jak jinak - zůstaly přilepený na těch nůžkách. Takže jsem udělala to, co dělám vždycky s nůžkama nebo nožem - prostě jsem po tom přejela prstem, abych ty proužky bazalky setřela do misky… a ano. Rozřízla jsem si ukazováček pěti čistými, hlubokými řezy.
Normální člověk by smyl krev z linky a oblečení a pak ty zasraný nůžky vzal a prohodil oknem. Já ne, protože jednak stály asi sto padesát korun a jednak jsem se z neznámého důvodu domnívala, že se z této chyby poučím. Takže jsem si rozřízla ukazováček pěti čistými, hlubokými řezy ještě asi desetkrát, než mně docvaklo, že už na ty idiotský nůžky nesmím nikdy ani sáhnout… a proto dodnes visí v kuchyni na háčku. Již tři roky.