#půst

[pepomatblog]

Tajemství půstu

TAJEMSTVÍ PŮSTU 😮 👁Když je lidské tělo hladové, samo se jí, dělá čistící proces, začíná tím, že odstraní všechny nemocné buňky, rakoviny a stárnoucí buňky. Hlad udržuje tělo mladé a bojuje s nemocemi jako je cukrovka.Během hladu tělo vyrábí speciální proteiny, které vznikají jen za určitých okolností. A když jsou vyrobeny, organismus selektivně shromáždí tyto bílkoviny kolem nemocných,…

View On WordPress

[colorfulgina]

Jarní půst

1.3.2020

Rozhodla jsem se držet předvelikonoční postní dobu. Ve smyslu,že nebudu jíst maso, vejce a mléčné výrobky. :) Zároveň se chci vyhnout rafinovanému cukru a bílé mouce. :)

Mám to o něco snazší, jelikož jsem se přihlásila do kurzu jarní očista(zde) a tam je plánovaný jídelníček a spoustu videí, které poradí s detoxikací organismu a proč to máme dělat. A mimo to poradí i s jarním úklidem či seberozvojem. :)

No jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Snad se konečně zbavím ekzému(i když to bych asi musela přestat i umývat nádobí v ruce). :)

[chut-psat]

trapný půst

Nedokážu psát, protože si připadám trapná. Trapnost se mi zažrala do morku kostí, až se stala základním principem mé osobnosti. Čtu Úvod do současné trapnosti, který by mě měl přesvědčit, že jsme všichni úplně stejní trapní nýmandi, jejichž snaha o jednoduchý, spokojený život po boku milované bytosti je v zásadě směšná. V podvečerním slunci, když se konečně donutím vyjít ven, koukám na kvetoucí sněženky a uvědomuju si, že přišla zase tahle část roku a já pořád přešlapuju na místě. Fyzicky jsem se sice za poslední rok dvakrát přestěhovala, ale to je taky jediný pohyb, kterého jsem schopná.

A tak vyhlašuju osobní půst, abych se zbavila druhé brady a všech těch těžkých, tučných slov, které se mi válí na jazyku a nedaří se mi je vyplivnout. Kdybych takhle pokračovala dál, najdete mě za rok ve špinavém IKEA křesle, jak sedím pod holou žárovkou trčící ze stropu a stěžuju si, že mě nikdo nemá rád.

Do té doby budu psát třeba pohledy. Mohl by na nich být obrázek ryby a krátké vyprávění o tom, jak jsme se s mužem ze švédské firmy příliš dlouho bavili o statných severských mužích, švédských lososech a slososování. O večeru, kdy jsem si na sebe pro jednou vzala hezké šaty a boty a chvíli jsem si nepřipadala jako plastový černý pytel plný odpadků. O tom, jak se daří vyloudit u cizích lidí krátký úsměv, když převážíte tramvají osm obrovských balónů ve tvaru šampaňského nebo jednorožce. A o prázdných pohledech lidí, kterým neběží hlavou vůbec nic.