…a poté celebrant okouří rakev…
Dobře, asi je to lepší než kdyby ji „okadil“, ale stejně je to divné. Boužel čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že nevím jak to říct nějak normálně. To buď nejde, nebo nevím jak.

seen from Australia
seen from China
seen from United States

seen from Ireland

seen from United States

seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from Saudi Arabia
seen from Canada

seen from India

seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from India
seen from Netherlands

seen from Switzerland

seen from Germany

seen from United States
seen from India
…a poté celebrant okouří rakev…
Dobře, asi je to lepší než kdyby ji „okadil“, ale stejně je to divné. Boužel čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že nevím jak to říct nějak normálně. To buď nejde, nebo nevím jak.
Informace o změnách v MHD v souvislosti se smutečním obřadem Karla Gotta v paláci Žofín (11. 10. 2019) a další akce v Praze
Informace o změnách v MHD v souvislosti se smutečním obřadem Karla Gotta v paláci Žofín (11. 10. 2019) a další akce v Praze
Dopravní opatření v souvislodsti s pohřbem Karla Gotta . Signal festivalem a fotbalovým zápasem v Edenu v Praze (more…)
View On WordPress
Jarní nálada, slunce svítí, květy kvetou.
Dneska, po těch cloudy dnech, byl konečně den, který byl příjemně prosluněný a optimistický. Využil jsem toho, a udělal jsem si malou procházku, která mi dala poměrně pozitivní smýšlení. Cestou domů jsem přemýšlel o vlastním pohřbu. Každý den se stává, že někdo umře, a jeden den umřete i Vy. Jediná věc všech individualistů, gayů, leseb, hetero, věřících, veganů, normálních lidí, která je pro všechny společná. Stejnou cestou jsme všichni přišli, a stejnou cestou všichni i odejdeme, není to pěkné? Já doufám, že na mém vlastním pohřbu nebudu sám, to by mě v hloubi mé mrtvé duše mrzelo, i když by to bylo určitě svým způsobem dost poetické. Říkal jsem si (a to z více důvodů, ať už potom z následného setkání se svatým Petrem nebo i prostému současnu), že bych měl ten žít život nejvíc pořádně. Samozřejmě primárně mi jde o to, že všechny moje počínání potom budou posuzovány před bránou do Nebe, a tam je nepřípustný, aby šel do Nebe někdo nudný, ale také mi jde sekundárně o to, abych svým životem, za optimistického předpokladu, že na pohřbu nebudu sám, nenudil ostatní. Tím myslím, že až bude někdo číst, jaký jsem v životě byl, co jsem dělal, tak aby to nebyly jenom obyčejný píčoviny, který se čtou o každým, to potom umřou všichni s pověstí spolehlivých, hodných, milujících, radostných, a bůh ví jakých dalších. Docela bych si přál, aby na mém pohřbu byly nějaké zmínky o mé tvorbě, a že bude pohřeb konat v podobný den, jako byl tento, kdy svítilo slunce a kvetly květy, v takové dny si totiž přeji žít co nejvíce, a tak věřím, že bych si to přál i v ten den vlastního pohřbu. Možná, pokud mi bude přáno, a já umřu přirozenou smrtí, tak budu rád, když budu mít to štěstí, si pár dní před očekávanou smrtí nahraju vlastní proslov, který by v ten moment byl puštěný z repráků v rakvi, aby to vypadalo pocit mluvící mrtvoly. Ale pokud by to nevyšlo, tak bych si aspoň přál, abych neumřel tlustý. To by byla osobní ostuda, a země by mi lehká nebyla.
To je ten pohřební underground.
Karel o svém business plánu, kdy by se člověk mohl “ilegálně pohřbít třeba do Karlova mostu”.