ZTRACENI
Nedovedu si představit kolik ze zde přítomných čtenářů je vlastníky psa, nebo už někdy zažili kratochvíli s názvem venčení, (ano když stojíte uprostřed noci na území nikoho, kudy občas projde jakési opilé individuum, tak to je vážně úchvatné), ale i tak jsme se vás rozhodla seznámit s příhodu, která se mi stala poměrně nedávno (konkrétně minulý víkend).
Než začnu tak vás, ale nejprve musím obeznámit s faktem, že nejsme vlastníkem nějak velkých psů, jedná se o čivavu a německého špice.
Tak bylo jedno krásné sobotní odpoledne a mamuš zavelela, že je nutné naše chlupaté dětičky vyvenčit, a tak jsme šli ven.
Jako cíl naší trasy jsme si zvolily poměrně rozlehlou louku, dostatečně vzdálenou od města.
Po příchodu na louku jsme naše hafíky pustili z vodítek a s blaženým úsměvem na rtech sledovali, jak si užívají svobodu. Tato idylka však netrvala věčně, nejsem si jistá, jestli to zapříčinila nějaká vyšší moc, nebo prostě králík který unikl naší pozornosti, ale jeden z pejsánků se rozběhl kamsi pryč. Jakožto zkušené pejskařky jsme zůstaly stát na místě a čekaly až se chlupáč vrátí. V této nečinnosti jsme vydrželi přibližně čtvrt hodiny. Pak se nás začala zmocňovat panika umocněná tím, že v dálce je čtyřproudá silnice a že by bylo teoreticky možné, aby se tam chlupáč zaběhl. Rozhodly jsme se tedy jednat, a to naprosto pro dámy nevhodným způsobem. Abych byla konkrétní, tak jsme se každá rozběhla jiným směrem a začala zoufale křičet jméno psa. Tato aktivita se s mojí fyzičkou a přesvědčením, že běh je pro klouby dost nezdravý, stala dosti zvláštní, protože tahle rychle a dlouho jsme ještě nikdy neběžela. Nebudu vás unavovat popisem mého ufuňeného běhu a návaly paniky, že jsme ztratila psa a možná i mamku, která byla s druhým psem bůh ví kde…
Po nějaké té hodince, jsem uslyšela mě velmi známý štěkot, který jsem se rozhodla s nadějí následovat. A k mému velkému nadšení mě přivedl k mému chlupáčkovi, který byl díky svým dlouhým chlupům zaklesnutý v bodláčí a nemohl ven. Takže všechno dobře dopadlo a všichni jsme se vrátili spokojeně domů. Sice jsem z něj při odstraňování bodláčí udělala téměř naháče, ale na to se už historie neptá, no ne?
-Bae
Další:
