V kreativním průmyslu nejste nikdy sami. Stěny mají uši. A browser oči. Cokoli řeknete, uděláte nebo napíšete může být použito proti vám.
S tímhle vědomím píšu pozdravy z fronty. Možná se to teď nehodí. Ten název. WWIII je na spadnutí, lidi šíli a my v reklamkách? Každej den pomalu, ale jistě spějeme k nejvyššímu dobru. Bullshit.
Realita je trochu jiná. Jiná, než slibují inzeráty. Jiná, než jakou vám servírujeme v televizích. Ano, my. My sami, kreativci jsme vytvořili nějakou bublinu šťastnáho života...ve které (ne)žijeme. Ale ne, tohle nebude o kolektivní vině, obviňování davu, výkřicích tonoucího...
...spíš chci servírovat holou pravdu.
Samozřejmě takovou, jaká je z mého úhlu pohledu.
Rozhodně je zkreslená.
Rozhodně můžete mít naprosto odlišnej názor.
Začínáme.
*Postavy, situace a réalie v tomto textu mohou být fiktivní. A to nejen za účelem zachování anonymity. Text se opírá o názory a zkušenosti autora, avšak pracuje s notnou dávkou hyperboly. Disclaimer, nezapomeň na disclaimer!
Desítky různě znějících pozic, jejichž nositelé ale beztak vykonávají totožnou práci. Tak vypadá pseudostruktura agenturního světa, ve které mají problém vyznat se i sami dlouholetí zaměstnanci. Co pak mají dělat klienti, pokud se na někoho z nich potřebují obrátit s konkrétní prosbou? Přece jít za accountem! Ten se přeci neobchází…
Když jsem přišel poprvé do agentury, jeden z prvních úkolů zněl „zvol si název svojí pozice“. Bohužel, po víc jak 4 letech a několik agentur dál se situace nijak nezměnila. Pozice již zcela ztratily svůj orientační význam.
Tak například aktuálně jsou změny pozic v naší agentuře tak rychlé a bezvýznamné, že už si je ani nepíšeme na vizitky. K čemu tedy jsou? Ke dvojímu obelhávání.
Futurama v díle 6x17 krásně vystihla první z nich. Když byl Fry povýšen z funkce Delivery Boy na Executive Delivery Boy, Hermes povýšení trefně komentoval jako bezvýznamnou změnu, která ale dává nejistým lidem lepší pocit o sobě samých (volná parafráze).
Sice mi v můj první agenturní den nedovolili pověsit si pod jméno přízvisko „Super-Awesome Specialist“ a i tak jsem se hned při nástupu stal Account Executivcem, po dvou měsících Account Managerem, po půl roce Project Managerem. A tak to šlo dál a dál, až jsem to „dotáhl“ na pozici, která sice zní super trendy, ale která neříká o svém majiteli zhola nic. Každopádně když není možné člověka motivovat penězi (on by se i dal, ale účetní a Managing Director nechce pustit víc), agentura hledá jiné, ideálně bezplatné způsoby stimulace.
Druhé obelhávání má opět za cíl vytáhnout z kapes klientů nějaký ten dolar navíc. Těžko budete před klientem obhajovat, že by si měl stážista na jeho projektu přijít na 800 Kč / hodinu. Jakmile jej ale nazvete Social Media Specialistou, karta se pomalu obrací. Že je to první FB profil pod jeho správou a že by to kolikrát lépe svedla nezletilá dcera vedoucího prodeje, to už nikdo neřeší. Klient vysolí prachy agentura schrábne většinu jako výpalné a stážista, pracující po večerech aby se zavděčil, dostane svou stovku na ruku.
Svého času udělali YoungHeadi pěkný přehled: www.youngheads.cz/reklamkari . Bohužel, dnes už je realita zcela jiná a pokud se vám zvěrstvo pod odkazem zdálo nesrozumitelné, v aktuálním světě by to bylo jako porovnávat slabikář (YoungHeadi) s dílem France Kafky.
Jak z toho ven? Kdo ví, přestat se naparovat, sklopit ego do letové polohy a začít nazývat věci pravými, srozumitelnými jmény. Nic víc, nic míň.
V opačném případě budete i vy na druhé straně slýchat: „Compuglobalhypermeganet - u telefonu výkonný viceprezident Homer Simpson“.
Když jsem poprvé (a naposledy) posílal svůj životopis do agentury, zaujal mě na jejich stránkách agenturní ceník hodin jednotlivých pracovníků. Na chvíli se mi zastavilo srdce – našel jsem zlatou žílu… Brzy se ukázalo, že šlo jen o první setkání s dlouhou řadou pověstných naleštěných hoven.
Když mě potom jako úplného juniora opravdu přijali právě na jednu ze startovních pozic (vznosně nazvanou Account Executive), propočítal jsem si, že bych si měl dle ceníku a dohodnutých hodin vydělat okolo 7 000 Kč za den! Jenže…
Jenže agenturní ceníky jsou první součástí spletité hry mezi klientem a agenturou o to, kdo koho víc v bitvě nazvané „komunikační projekt“ tentokrát občůrá. Bohužel, jak to ve válkách většinou bývá, vítězem nebývá nikdo jiný, než všeobecná mrzutost a zklamání. (Já byl rád, pokud jsem z osmistovky vykázané klientovi dostal 120 Kč.)
Cílem agentury (myšleno majitele a zprostředkovaně jeho nohsledů) je ukrojit si z rozpočtu co nejvíce peněz pro sebe. No a cílem klienta je naopak získat z už tak seřezaného budgetu co nejvíce muziky. To je v pořádku, je to business jako každý jiný. Jenže místo toho, aby si ti dva spolu v pohodě sedli a probrali reálné možnosti, začnou vytahovat zbraně. A Agenturní ceník je v tomto zákeřný asi jako Yperit.
Navenek se tváří jako zasloužená odměna zaměstnanců agentury a když se na to Account managera zeptáte, rád vám bude hodiny vyprávět o již tak seřezaných platech, nebezpečí odlivu kvalitních lidí z projektu a dalších polopravd, o kterých je bohužel sám bytostně přesvědčen. Jenže vám zapomene zmínit, že zaměstnanci agentury jsou podhodnocení proto, že většinu z jejich hodinové sazby jde do kapsy agentuře - v lepším případě samotné pobočce, která na projektu pracuje, v tom horším rovnou do zahraničí do mateřské centrály.
Account by mohl hrát čistou hru, říct, že grafik místo 1 500 dostane 250 za hodinu, že zbytek zinkasuje agentura a další lidi na grafika napojení (Traffic, Arťák a další, které Account raději do výkazu ani nenapíše, protože z jejich tabulkové hodinovky by se klientovi podlomila kolena). Ale neudělá to. Buď nemá koule na to si to před klientem obhájit (obhajte to, že ze svého budgetu ukrojíte třetinu jen kvůli tomu, že kampaň zastřešuje agentura s mrtvým pánem v názvu), nebo se bojí, co by mu na to řeklo vedení, kdyby se to veřejné tajemství provalilo.
No a pak se není čemu divit, že klienti začnou rozporovat jednotlivé hodiny a půlhodiny, že ten který úkol určitě zabral jen polovinu času a podobně. A bodejť by ne, když ho každá minuta grafikova času přijde na 25 Kč.
Takže aby se vlk nažral, vykazuje se ve výsledku míň, tlačí se na nejnižší pozice, aby pracovali rychleji a hledá se, kam v rozpočtu by šlo ještě nenápadně přihodit pár tisíc navíc tak, aby to klient nemohl rozporovat.
Bohužel, nejvíc trpí zmiňovaný grafik a jemu podobní, kteří musí zvládnout práci za dva, aby měli svých 250, stějně jako Account, který místo vhodného řízení projektů hledá způsoby jako ospravedlnit nebo skrýt výpalné pro agenturu.
Tak začněte sakra hrát otevřeně, všem by nám mělo jít o dobře zvládnutou kampaň!
