O platbách po ukončení prací
Naše agentura si ráda najímá externí dodavatele. Ať už se jedná o správu PPC, grafiku, vývoj webů, produkci akcí, atd.… Prakticky cokoliv, co vyžaduje víc, než přeposílání mailů a starost o peníze, občas či pravidelně outsourcujeme.
Zaměstnanci (dělníci) to mají vesměs rádi. Ubyde jim v To Do listu trochu úkolů a můžou se zaměřit na věci, které jsou méně prudérní, případně na tendry. Accountovi je to vesměs jedno, protože beztak by ten mail s připomínkami od klienta musel přeposlat dál tak jako tak. A Managing Director je spokojený, že nemusí platit všechny náklady za svého zaměstnance. Jediné, co mu stačí, je občas proplatit pár faktur a povyhazovat lidí, které může nahradit externisty.
Některé agentury v tomto zašly dokonce tak daleko, že až na pár jednotek klíčových zaměstnanců, tradičně účetní a nejvyšší vedení, už nemají žádné „své“ zaměstnance. Vše jedou na outsourcing a švarc-systém, ale tváří se přitom jako velká a zajetá firma s desítkami a stovkami zaměstnanců (ale to ji na jiný příběh).
Až do této chvíle by se ještě pohádka mohla ubírat šťastným směrem, ale nyní na scénu vstupují platby po dokončení prací a jejich věrní druhové, doba splatnosti a sekundární platební neschopnost.
Pamatuji krásnou dobu, kdy nám klienti důvěřovali, věděli, co přibližně chtějí, chápali, že na straně agentury jsou s projekty určité fixní náklady, které se většinou pokryly zálohovou fakturou s normální splatností. Vždyť jak lépe vyjádřit důvěru, než platbou předem – alespoň částečnou.
Ta doba skončila.
Stále víc klientů odmítá platit před ukončením prací. A to neznamená například po spuštění kampaně, ale opravdu až po jejím úplném dokončení, často tedy po 4 a více měsících. Ještě před pár měsíci šlo o vnitroagenturní hru, jak všem zaplatit a získat od klienta peníze co nejdřív. Později to přešlo do stavu „jak co nejvíce prodloužit dobu splatnosti faktur pro dodavatele a přitom od klienta získat prachy co nejdřív“.
A právě před několika měsíci přišla agentura s geniálním řešením – vzdát boj o přísun peněz a rozjet akci k zamezení jejich odlivu. Tak, že jsme přestali platit externistům dřív, než sami získáme peníze. A to ještě posunutě o měsíc či dva doby splatnosti faktury.
Nyní trávím přibližně hodinu denně tím, že dodavatelům vysvětluji, že své peníze jen tak neuvidí a ať si bohužel zvykají. A druhou hodinu přesvědčováním účetního oddělení, že přeci jen nějakou tu korunu na mediální prostor by uvolnit mohlo, jinak hrozí, že se pár věcí ani nerozjede.
Několik externistů raději odešlo jinam. Nedivím se jim. Bohužel pro ně a naštěstí pro agenturu je tu stále dost čerstvých náhrad.
Když jsem to s jedním takovým dodavatelem rozebíral do hloubky, zjistil jsem, že to není vůbec výjimečná situace a že je to donutilo přistoupit na stejný systém. Taky mají své dodavatele. A své dlouhé doby splatnosti. Pustil jsem se proto do počítání a zjistil jsem, že na jedné aktuální zakázce pro obchodní řetězec dostane jeden dodavatel dodavatele dodavatele své peníze nejdřív v březnu 2014. Je to Hanka, studentka, OSVČ, moc šikovná holka, kterou bych hned vzal do našeho týmu, kdyby to jen šlo. Nejde to.
A i když chápu agenturu, že je to pro ni obrana před úplným odsátím všech prostředků, beru tohle přesouvání rizik na nejnižší články pomyslného řetězu jako zbabělost. A pokud to čteš i ty, kliente, který prosazuješ podobnou praxi, zamysli se nad důsledky. A hned potom nad možností, jak tuto situaci změnit. Jak dosáhnout toho, aby na to nedoplácela Hanka a jí podobní.
Vaše Agenturní Bytost