Cestování po Šódó.
Aby to nebylo jen o práci, naše hostitelská dvojice nás často vozila na výlety. Takže jsme tu viděli třeba Angels Road, což je cesta spojující 3 malé ostrůvky a během dne mizí pod přílivem - stejně jako ten ostrov s hradem ve Francii. Když prý pár projde ruku v ruce tuhle 'andělskou cestu', bude mít štěstí nebo tak něco. No, my jsme prošli asi třetinu, pak Honza odběhl šplhat po skalách a já fotit. Taky jsme navštívili v přístavním městě Tónóšo místní muzeum japonských příšer, duchů a strašidel. Byly tam šílený bizáry, například dvouocasý kočky, havran s mečem v brnění, strašidla, co mají plno očí, některý se objevujou jen v kuchyni, jiný lezou z klávesnice u počítače, další z bot. Občas celkem děsivý! V Tónóšo jsme taky zašli do jedné svatyně ve skále, kde dělá mnicha hrozně milej člověk, kterýmu je 96 let. Wow. A prý mnichuje jen 10 let, takže nováček. Hrozně žasnul, že jsme tak mladý, teda hlavně Honza, nabídnul nám kafe, aby z nás vyšel Buddha, ke kterýmu jsme se před tím modlili, udělal nám fotku a chtěl ještě postavit na nudle sómen, ale to už jsme odmítli a jeli zas dál. Na druhém konci ostrova jsme viděli filmovou vesničku - byla postavena v padesátých letech k filmu 24 očí. Je to prý hrozně známý japonský román a následně podle něj natočený film o mladé učitelce, co přijede učit na venkov, jak se spřátelí s dětma, jak přijde válka a tak. Celkem pěkná rádoby historická vesnice to byla. A v místním muzeu jsme našli i překlad do slovenštiny - celkem zajímavý, že existuje překlad do angličtiny, korejštiny, francouzštiny a...slovenštiny :D Krom toho tu jsou všude olivový háje (vypadá to tu vážně skoro jak středomoří), nejvyšší socha bohyně milosrdenství, největší jalovec a nejužší průplavní kanál na světě. Tak a já už musím spát, zítra zas jedem dělat tutisty. Dobrou!
