#tonosho

[rocket2uranus2]

Shodoshima, Japan - Aug 2025

[somepikminpostcards]

[teacher-reika]

I had Halloween lessons last month and went to go teach at the island school. These were taken on the ferry back the morning after lessons as I didn't have to rush or do anything the rest of the day so I didn't feel like napping on the ferry. Usually on the way I take a nap because I'll be working late later.

Apparently there's an anime that takes place in the city around where that classroom is in Tonosho called Karakai Jouzu no Takagi-san and for tourism purposes they now have it all over the gift shop, plastered onto the ferry, and a little anime tour guide thinger on the actual ferry for otaku to look at so they can visit. I'm so behind on my watching because I'm busy, so that was an interesting surprise to run into while on a business trip.

I like looking out the window though. The water of the Setouchi is so pretty. Not as pretty as like, Hawaii or something, but it's pretty nice. I think one of these days for summer I should try to take a short vaycay trip on one of the islands. Even Shodoshima has some resorts and I was thinking about it a bit when I had a week off, but it's so pricey I would have to save up in advance rather than have an emergency PV request because I was too burnt out and really needed a break. Some of the resorts though look really nice, but also some of the shuttles were down because of pandemic reasons so when this is all over I should really plan a proper vaycay.

[884yuu]

2021.07.30 Midsummer colors

[rklitratos]

Sumo training post || Tonosho Chiba || 2017 #sumo #tonosho #igersjp #sumowrestling #training #japanesetradition #japan #chiba #nikon #nikond5100 (at Sasagawa Station)

[girl-with-big-glasses]

Cestování po Šódó.

Aby to nebylo jen o práci, naše hostitelská dvojice nás často vozila na výlety. Takže jsme tu viděli třeba Angels Road, což je cesta spojující 3 malé ostrůvky a během dne mizí pod přílivem - stejně jako ten ostrov s hradem ve Francii. Když prý pár projde ruku v ruce tuhle 'andělskou cestu', bude mít štěstí nebo tak něco. No, my jsme prošli asi třetinu, pak Honza odběhl šplhat po skalách a já fotit. Taky jsme navštívili v přístavním městě Tónóšo místní muzeum japonských příšer, duchů a strašidel. Byly tam šílený bizáry, například dvouocasý kočky, havran s mečem v brnění, strašidla, co mají plno očí, některý se objevujou jen v kuchyni, jiný lezou z klávesnice u počítače, další z bot. Občas celkem děsivý! V Tónóšo jsme taky zašli do jedné svatyně ve skále, kde dělá mnicha hrozně milej člověk, kterýmu je 96 let. Wow. A prý mnichuje jen 10 let, takže nováček. Hrozně žasnul, že jsme tak mladý, teda hlavně Honza, nabídnul nám kafe, aby z nás vyšel Buddha, ke kterýmu jsme se před tím modlili, udělal nám fotku a chtěl ještě postavit na nudle sómen, ale to už jsme odmítli a jeli zas dál. Na druhém konci ostrova jsme viděli filmovou vesničku - byla postavena v padesátých letech k filmu 24 očí. Je to prý hrozně známý japonský román a následně podle něj natočený film o mladé učitelce, co přijede učit na venkov, jak se spřátelí s dětma, jak přijde válka a tak. Celkem pěkná rádoby historická vesnice to byla. A v místním muzeu jsme našli i překlad do slovenštiny - celkem zajímavý, že existuje překlad do angličtiny, korejštiny, francouzštiny a...slovenštiny :D Krom toho tu jsou všude olivový háje (vypadá to tu vážně skoro jak středomoří), nejvyšší socha bohyně milosrdenství, největší jalovec a nejužší průplavní kanál na světě. Tak a já už musím spát, zítra zas jedem dělat tutisty. Dobrou!

[girl-with-big-glasses]

Na ostrově Šódó.

Už pozítří se posuneme zas po Japonsku někam jinam. Momentálně jsme už 10 dní na ostrově Šódó, což prý v překladu znamená 'malá fazolka'. Cute. Šódó se nachází ve Vnitřním moři mezi hlavním ostrovem Honšú a menším Šikoku, na který když se zeptáte Japonců, tak vám řeknou, že tam nic není. :) Ts. Na ostrově Šódó jsou především hory. Přejedete ho autem za 20 minut a jsou na něm dvě města a plno vesniček, usedlostí a samot. A na jedné takové samotě jsme i my. Jsme na wwooferu u 'dědy' Džiróa a 'babičky' Sanae - to znamená, že se účastníme programu, který podporuje především malovýrobce a různé zemědělce a pomáhá dobrovolníkům naopak vycestovat za malé náklady do té které země. Spočívá to v tom, že za práci dostanete ubytování a jídlo. Což je fajn. Náš den vypadá asi tak, že vstaneme kolem sedmé, jdeme všem připravit snídani, pak se převlékneme do gumáků a pracovních hadrů a jdeme na 3 hodiny na pole. Například dneska jsme sklízeli sezam, pak ho čistili a vázali, a potom ještě sklidili kukuřici. Kolem 11 hodin už je většinou vedro k padnutí, dáme sprchu a pak oběd. Načež Honza usne a já píšu blog nebo tak něco. Většinou okolo páté hodiny zase holiny, dneska jsme okopávali pole, pak z něj tvořili záhony pro mrkev a salát. Ještě jsme dělali sazenice a poté se snažili z louky udělat pole na brambory. To je bezvadná činnost. Tu vám mám tak hrozně ráda, že když kolem mě nelítají motyky, tak aspoň blesky. Pak zas sprcha, večeře a na kutě. Nic náročnýho :) Taky tu nejsme ani moc sami. Krom babi, dědy, jejich 3 koz a 4 koček tu jsou návštěvy celkem častý. Když jsme přijeli, tak tu byli jejich vnoučata, kluk 8 a holka 11 let, asi trochu telecí věk, bylo vidět, že je štveme. I když kluk byl fajn a na co přišel, to snědl. Dostal od Honzy tajnou přezdívku 'Kanál'. Taky se tu konal nějaký seminář pro rodiče a děti, tak jsme taky byli zapojeni. Já měla pětiletý děti naučit anglicky pár vět a pak jsme blbli. Většinou hra spočívala v tom, že děti nekoordinovaně běhaly kolem stolu, najednou se na mě vrhly a začaly mě mlátit nafukovacímá balónkama a já jakože umřela. To jim udělalo radost, že zase chvilku běhaly kolem stolu. Honza si zas díky čtyřleté Sú-čan vylepšil své jazykové schopnosti, kdy malá Sú stálá uprostřed cibule a ukazovala na jednu cibuli po druhé a ptala se: "Tohle je cibule? A tohle taky? A tohle? A tamto?". Zkrátka máme se tu dobře. Jak prázdniny po 3 letech!