Feb 14, 2016
Oblékli jsme rukavice, nasadili šátky a vyrazili jsme.. Divokost, adrenalin, rebelství, to vše nám kolovalo v žilách a my letěli tiše nocí. Jediné, co mohlo naznačit, kde zrovna jsme, bylo cinkání v našich batozích nebo občasné tvrdší dopady, když jsme se pokoušeli o parkour. Dorazili jsme na místo a před námi smutně stála osamocená a nedoceněná, asi 40 metrů dlouhá zeď jako jediná přeživší z demolice. Ale tu noc jsme ji dali šanci zazářit a oblékli jsme ji do zářivého kabátu barev. Spreje byly naše jehly a barvy byly naší látkou. Skončili jsme až nad ránem, a tak jsme se mohli podívat, jak se naše dílo poprvé probouzí do nového dne.
