Když si říkáš, že není možné, abys neznal důvod tvého smutku nebo strachu, pocitu bezvýznamnosti, neurčitého ale špatného... Máš na to právo. Jak se cítíš, na co myslíš, jak moc špatný nebo divný pocit máš... Je to špatný pocit, ale není špatné, že ho máš. Jsi v situaci, kdy se prostě člověk cítí jak se cítí. A trápit se ještě tím nepomůže. Jsi člověk. A lidi jsou smutní. Nemusí mít mnohdy ani důvod. Napadlo mě to, protože mám šestiletou sestřičku, která za mnou přišla s pláčem. "Proč pláčeš?" ptám se jí a ona si vyleze za mnou na postel, obejme mě a opře si o mě hlavu. "Já...nevim..." vzlyká. "To přejde," říkám já a obejmu ji. Pustím první písničku, co mě napadne. A ona se kouká na video a pak na mě. "A proč má ten pes hlavu pána?"














