#unc0d3d

[unc0d3d]

Číše Od Vína

Tak nám to léto pomalu končí, malá chvilka poezie v tak překrásné sychravé ráno Pod bílým kruhem, pod modrým nebem Pod chladným pohledem, vše pokryto ledem Zrcadlo odráží však pohledy ničí Smršť se tu prohání jen člověk zas křičí Vítr foukne, a listí popadá Jen člověka, shrabat to napadá Lidská tvrdohlavost, je čímsi krásná Stále na mne hledí, číše prázdná Je od vína? Či odraz konce období? Ať každému napoví, jen to čím ji náplní

[unc0d3d]

Lidská Zrcadla

Ruce - a nohy a pod listím - hroby

z nebes - prší mdloby,

však v pouhém odrazu doby.

Kde se slina Země rozlévala,

dnes hnízdi supi hladoví.

kde kvítka zemi posévala,

tam draci z kovu pásoví.

Kam zmizelo jen teplo lidské duše?

snad vylilo se ven do ledové pouště?

hřeby v rukou, ale tasíme meče

a s modlitbou se k bohu lži ozývají tiše

Mezitím pod mraky sochy,

do stínu sedají mouchy,

jejichž křídla zakryla

i ten poslední kus plochy.

Tak pojď člověče, k zrcadlu blíž

Jsi sám sobě obrazem, o kterém sníš?

[unc0d3d]

Železná Růže

V bílé noci měsíce jež hvězdy poseté má střevíce

shlížím z oblak dolů na zem

na železnou růži mezi davem

Ať jsi ten kdo sýpá hladem

nebo právě kypíš blahem

zastav čas a přemýšlej

krásu růže v nitru přivítej

Však roste v zemi stále

a lidé jen chodí dále

podceňující moc, krásy malé

meče ostré i ženy něžné

hlavy zlaté i nohy chudé

mistři učení i snílci bláhový

všichni praví, lidé - jsou už takový

však dítě, to předsudky nezná

to osloví, jen krása němá

kráčí davem, očky hledá

usmívá se, růži zvedá

její železná vůně rozbíjí ticho

a poklesly meče v myslích lidí

motýlí třepot naplnil každé břicho

když se v čistých očích, slzy zablyští