#vzkazy

[dokonaladivka]

naivní

plánovala jsem si naše úsmíření. Byl to krásný plán... Stát naproti tobě, sklopit zrak a začít mluvit tak abys mě nemohl přerušit, mluvit zběsile, naléhavě a trochu smutně a pak v poslední minutě se ti kouknout do očí a pomalu a jasně se slzami v očích ti říct: Miluji tě, zcela upřímně, tebe by to mělo dojmout a měl by si mě v tu úžasnou chvíli políbit a obejmout. 

Bylo by to všechno fajn, kdybych ti to  nevyblila na Silvestra (totálně ožralá) do zpráv na messengeru 

[dungeons-and-gender]

Vzkazy

Blázne!

Máš srdce obehnané ostnatým drátem

a rozpolcenou duši.

Přece vykládáš mi jak mi to sluší.

Chceš-li spojit se,

dej se dohromady.

Jinak až znovu řeknu ti “ne”,

ušetři mne pocitu zrady.

Sladký princi!

Mohl by jsi prosím pochopit,

že vzdálenost těl

a vzdálenost srdcí

jsou dvě různé věci.

Potom by jsme konečně mohli

dojít k tomu, že jedna a jedna jsou dva.

Zkouška pak nebude za potřebí.

Opozdilče!

K ničemu ti není,

když se až teď začneš snažit.

Je pozdě.

Doba uplynula.

Čas utek.

Zbyl tu jenom smutek.

Zapoměnko!

Tvá slova se vytratila

tak okolo Vánoc.

Když náhodou potkali jsme se,

byli jsme jak cizí.

Zničeho nic napsal jsi.

A teď už slova zase mizí.

Nejraději bych na tebe také zapoměla.

Neznámý!

Máš krásné oči

a přívětivý úsměv.

Víc o tobě nevím.

Ale to by se mohlo ještě napravit.

Oslov mě někdy.

Buď odvážnější nežli já.

Protože jinak se nikdy nesetkáme.

[vzkazy]

Ahoj.

Já jsem Dominika (ve vzkazu podepsána jako domArt098) a tuto stránku jsem založila jako zastávku pro ty, kteří našli můj vzkaz na cestě. Nápad se vzkazy vznikl díky mé myšlence již dávno před dneškem.

Psal se rok 2013 a já nastoupila na střední školu. Cestovala jsem z domova na intr a z intru zase dom. To se pořád opakovalo. Jednou, asi v polovině prváku, jsem si řekla: Což se takhle pokusit někomu, komukoliv... momentálně TOBĚ zlepšit den? 

“Zkrátka někoho přimět k tomu, aby se na chvíli pozastavil, zamyslel se a pokud možno se i po/USMÁL a taky... aby na chvíli odložil telefon”.

Od roku 2013 jsem tyto vzkazy ukrývala ve vlacích: u stolku, mezi sedačkami, u okýnek, u záclonek... všude, kde se dalo a kde byl vzkaz alespoň trošku viditelný pro tvé oči.

Avšak zhruba po 3 letech jsem začala vzkazy ukrývat i mimo koleje, a to především na vyhlídkách a celkově na místech, kde se kupí vícero lidí... 

Vzkazy jsou nejrůznější povahy: Můžeš v nich najít citát, motivaci, úryvek z knihy, báseň, nebo ne/obyčejnou spontánní myšlenku přímo ode mě, zkrátka cokoliv, co voní pozitivitou!

Byla bych upřímně a neskutečně šťastná, kdybych v tobě vyvolala jakoukoli pozitivní reakci - dodala sebevědomí, ždibec motivace nebo ti třeba jen “řekla” vtip. 

P.S.

Pokud se ti má myšlenka líbí, PŘIDEJ SE KE MNĚ!

Stačí ti jen kousek papíru (například jízdenka kterou už nepotřebuješ) a tužka... to, co na papírek napíšeš je pouze na tobě!

Prosím tě jen o jediné, PIŠ POUZE pozitivně!

Negativních věcí je na světě až až.

DĚKUJU

Psala Dominika, co má většinu času hlavu v oblacích a co věří, že na světě je krásně a že hodní lidi stále existují.