Nathan Black - Noblesse
Jméno: Nathan Black (Won Jong Jin) Věk: 5612 Pozice: Učitel - umění Bytost: Noblesse - Desmodus Sexuální orientace: BI Příběh:
Nikdy s nikým nemluvil o tom, jak se co stalo, o své minulosti, o své rodině. Kolem Nathana byl vždy ten černý závoj, za který se nikdo jen tak nedostal. Žil tisíce let, zažil změnu světa, lidské utrpení i radosti, sledoval změny, které se učil. Jedl s Krály, přátelil se s císaři a sváděl je. Naučil se využívat vše, co dostal do vínku. Byl krásný a okouzlující a věděl to. Jeho zábava se po stovky let stala stejnou. Pod různými pseudonymy tvořil umění. Obrazy, sochy, maloval portréty, krajiny, zátiší, dělal fresky, zdobil sochami paláce i zahrady ze všech směrů, které se kolem něj tvořily. Naučil se hrát na několik nástrojů, miloval zvuk klavíru, zvuk harfy, i to bral jak součást umění, které mu barvilo jeho šedý život do živých barev. Vše tvořil jako upomínku svého života, jako památku na vše co viděl, protože do té doby, než měl možnost fotek, žil pouze ze svých vzpomínek. A vzpomínky, ty časem bledly a právě jeho díla zůstaly věčná. Jeho díla se většinou točila kolem jedné věci, kolem mladého krále, ztvárněného v mnoha stylech i podobách. Byl jediný kdo ho okouzlil svou nesobeckostí, razancí a ohnivostí natolik, aby mu dal věčný život. Jen nečekal, že se jeho první láska, stane jeho noční můrou. Neměl o něm zprávy již dva tisíce let, netušil, zda stále ještě žije a sám nevěděl, zda to ještě vědět chce, přesto se jeho dílech objevoval dodnes. Bylo pro něj až ironické a směšné, když se procházel v muzeích a galeriích, vídal svá díla, které si lidé fotili, kupovali, obdivovali a přitom jejich tvůrce stál vedle nich. Přesto, jeho dny se stávaly delší a delší, monotonní, nudné a ohrané. měl tolik partnerů, že mu začali splývat v jedno. Miloval je, zneužíval, zabíjel, nikdy nenašel to, co u nich hledal. Možná protože jeho duše byla divoká, nezkrotná a zároveň prázdná. Jeho klan byl velký, slavný v jejich kruzích, stejně jako on. Patřil k nejstarším, k těm, co se starali o mladší, učili je, o světě, o životě, o jídle, o krmení. A aby zabavil svůj čas, strávil v hlavním sídle několik stovek let, než li se znudil i tímhle posláním, znovu se vydal do světa a skončil jako pouliční umělec. Mladý umělec, odříznutý od světa, ke kterému jednou v noci přišel muž s nabídkou, nabídkou, která ho po tolika letech zaujala. Netrvalo to dlouho a nabídku přijal a stal se učitelem. Znovu.
