KOST
kad već nijesam imala način zastala sam ti u grlu popio si gutljaj stelle poslije dvosatnog mučenja kad već nijesam imala gdje izašla sam ti kroz nos nijesi znao zašto
seen from United States
seen from United States

seen from Canada
seen from China
seen from United States
seen from Italy
seen from United States

seen from Poland
seen from United States
seen from T1

seen from Canada

seen from Australia

seen from United States

seen from Poland
seen from Malaysia

seen from United States
seen from T1
seen from United States
seen from United States

seen from Netherlands
KOST
kad već nijesam imala način zastala sam ti u grlu popio si gutljaj stelle poslije dvosatnog mučenja kad već nijesam imala gdje izašla sam ti kroz nos nijesi znao zašto
A beautiful Zine-Miscellany accompanying the last week of our group show Contemporary Zine Production @ Mglc Ljubljana. Design by @iviankan -- #grupaEe #zine #miscellany #zbornik
Na ovome linku možete čitati ili skinuti zbornik posvećen ulozi žrtve u suvremenoj, osobito umjetničkoj kulturi. Knjigu je uredila Ana Peraica, a objavio ju je 2009. nizozemski Institute of Network Cultures.
Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech
Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.
Autori: Helena Kotová, Robert Hořava, Aleš Herzog; Česká republika
Tento text vznikl v nízkoprahovém klubu PVC jako metodika aplikace programů specifické prevence v nízkoprahových klubech.
Model programu specifické prevence vychází z konceptu identitní práce, metodiky kontaktní práce, modelu KAB (znalosti, postoje, dovednosti) a metodiky práce s výchovnou situací. Záměrem je poskytnout praktický návod, jak postupovat při tvorbě a realizaci programů specifické prevence.
Základní kameny realizace programu specifické prevence
Jako jednotlivé kroky se při praktickém uplatňování preventivního programu ukazují následující body:
1) Hledání vhodného tématu, nebo také zaměřování se, nasměrování programu
2) Mapování znalostí, postojů, chování cílové skupiny, čili analýza stavu
3) Stanovení cílů programu
4) Vytvoření informačních materiálů, vzdělávání pracovníků v tématu – tzn. příprava
5) Plánovité předávání tématu cílové skupině
6) Zasazování tématu do každodenního života nízkoprahového klubu aneb práce s kontaktními rámci
7) Revize úspěšnosti a přínosu pro klienty
8) Revize všech předešlých kroků pracovníky a celkové vyhodnocení
1. Volba tématu
Témata vhodná pro program identifikujeme díky kontaktu s klienty, jak v klubu, tak při terénní práci (v jejich přirozeném prostředí). Přitom se snažíme najít taková témata, u nichž znalosti našich klientů lze označit za ohrožujícím způsobem nízké, a postoje a chování za rizikové. Je přitom nutné cílené průběžné sledování, jaké téma se cílové skupiny aktuálně týká.
2. Mapování znalostí, postojů a chování
Osvědčenou formou pro takovou analýzu je dotazníkové šetření, zaměřené na znalosti a postoje, které dospívající mají ke konkrétnímu tématu. Každý dotazník by měl mít jasný cíl, který se dá „ve zkratce“ klientovi předat tak, aby pochopil jeho smysl. Jde přitom již i o první fázi předávání programu, přinášíme tím totiž do každodennosti klubu toto téma.
Mapování samo je prvním krokem k „odstranění tabu“, tedy otevření prostoru pro komunikaci s klienty nad daným tématem.
Následným krokem je analýza zjištěných znalostí, postojů a chování, a to z hlediska:
− úrovně znalostí (hledáme oblasti, v nichž mají dospívající zásadní mezery ve znalostech, hledáme příčiny tohoto stavu)
− úrovně postojů, jejich rozdílnosti (hledáme pociťovanou normu názorů, často výrazně ovlivněnou vrstevnickou konformitou)
− závažnosti rizikového chování (hledáme nejrizikovější místa a typické rizikové chování, v němž se dospívající ocitají)
3. Stanovení cílů programu
Výsledkem analýzy jsou podklady pro naše rozhodování, jak nastavíme cíle programu specifické prevence. Při jejich nastavení a řazení věnujeme největší pozornost právě těm znalostem, postojům a chování, které se jeví jako největší nedostatek (největší riziko), pokud je ovšem můžeme bezpečně otevřít a komunikovat. Zde je vhodné si pojmenovat problémy a sestavovat jejich hierarchii. Při stanovení cílů vycházíme z pragmatického přístupu.
4. Tvorba kurikula a informačních materiálů
Na základě výsledků analýzy sestavíme kurikulum, které slouží pro pracovníky programu. Obsahuje:
− obecné formulace znalostí, postojů a chování, kterých chceme u klientů dosáhnout
− konkrétní znalosti (např. zákony, postupy, další informace), které chceme klientům předat
− doporučené otázky k rozvíjení tématu
− doporučené modelové situace, které má cenu klientům předkládat
Dále připravujeme informační materiály, které zvýší atraktivitu tématu a pomohou při předávání. Jsou to různé plakáty, letáčky, kvízy, edukační brožury, komixy.
5. Jádro předávání informací – rozhovor s klientem
Efektivita předání informací má účinek na konkrétního klienta přímo úměrný jeho osobní angažovanosti. Cíl rozhovoru musí být předem jasný, jak pro pracovníka, který pokládá otázky, tak pro klienta. Jde o nasměrování jasným směrem, kdy obě strany vědí, co se děje a proč. Předpokladem úspěšného průběhu rozhovoru je, že téma a položené otázky klienta zaujmou.
6. Kontaktní rámce
U mnoha témat, týkajících se rizikového chování, se musíme vyrovnat s určitou nedůvěrou cílové skupiny. Ta je často způsobena pokrytectvím společnosti ve vztahu k určitým tématům (např. drogy berou jen feťáci, naše děti drogy neberou a nesmí brát) a tabuizováním (na rozhovory o sexu máš ještě dost času).
Dospívající jsou tak často překvapení a ostražití („chceš se se mnou bavit o tom, že hulím trávu, ale já to zatím před žádným dospělým nepřiznal“). Tuto bariéru musíme překonat kontaktní prací – budování důvěry a posilování schopnosti beze strachu se bavit o svém reálném životě.
7. Revize úspěšnosti a přínosu pro klienty
Na závěr procesu aplikace je nutná revize úspěšnosti předání a přínosu pro klienty. Nejjednodušší metodou může být další dotazníkové šetření a porovnání jeho výstupů s výsledky z úvodních dotazníků. Následně pak lze interpretovat posuny znalostí, postojů a chování klientů. Co se týká podoby dotazníku: nekopírujeme původní dotazník, nýbrž v jinak položených otázkách se ptáme na znalosti, postoje a chování. Otázky mohou být přímočařejší – směřované přímo na cíl, protože téma již není tabu.
Tento text je zkrácená verze textu, který byl publikován v knize Kontakní práce, Česká asociace streetwork, 2007
V této publikaci lze nalézt i text, který více popisuje filozofická východiska programů specifické prevence - Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží - Aleš Herzog
Kniha a celý text ke stažení.
Streetwork v Evropě
Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.
Autor: Regina Kuncová, Česká republika
V příspěvku představuje zkušenosti získané v rámci výjezdů za dobrou praxí, které Česká asociace streetwork (ČAS) organizuje v rámci projektu Zvyšování kvality nízkoprahových sociálních služeb prostřednictvím sdílení dobré praxe ve vybraných zemích EU podpořeného z OP LZZ ESF. V průběhu projektu vycestuje pět skupinek českých sociálních pracovnic a pracovníků do pěti evropských zemí – Nizozemí, Belgie, Rakouska, Finska a Velké Británie (v plánu na jaro 2015). Skupina čítá vždy pět zkušených terénních a kontaktních pracovníků a je doprovázena koordinátorem z Asociace. Zahraniční stáž trvá pět nabitých pracovních dnů.
ČAS vybírá cílové země s ohledem na již vytvořené kontakty v zahraničí, které jsou zárukou kvalitního programu stáže. Kontakty byly v minulosti navázány primárně prostřednictvím mezinárodní sítě streetworkerů Dynamo International a dále udržovány formou výměnných stáží či vzájemných pozvání na semináře a konference. Organizace stáže zahrnuje pečlivý výběr účastníků, kteří kromě životopisu zasílají i motivační dopis, jehož obsah a kvalita je pro konečný výběr často rozhodující. Neméně důležitou součástí výběru je ověření znalosti angličtiny včetně odborné terminologie. Podmínkou výjezdu do zahraničí je zkušenost pracovníka v oboru nízkoprahových nebo terénních programů v délce minimálně dvou let.
Jakmile je jasné složení skupiny, je možné zarezervovat letenky/jízdenky a ubytování, paralelně se připravuje odborný program stáže. Osvědčuje se nám jedna kontaktní osoba – koordinátor stáže v zahraničí a slaďování našich požadavků a možností zahraničních kolegů formou Skype konferencí. Při sestavování programu se řídíme těmito vodítky:
zaměření na různé cílové skupiny (nejen děti a mládež), komunitní charakter terénní práce,
stáž v různých typech služeb – komplexnost služeb pro danou CS, poznání nových inspirativních typů služeb,
rozdělení stážistů na podskupiny – poznání služeb „do hloubky“, stínování.
Nedílnou součástí odborného programu je uvedení do systému sociálních a souvisejících služeb cílové země. Průběžně probíhá reflexe a evaluace jednotlivých částí stáže vedená průvodcem z ČAS. Po ukončení stáže je povinností účastníků zpracovat zprávu ze stáže a prezentovat tak své zkušenosti, účastníci také realizují seminář pro kolegy své domovské organizace.
Kromě zkušeností s organizováním zahraničních stáží jsou v příspěvku prezentovány i naše poznatky, dojmy a zkušenosti, které jsme v zahraničí získali.
V západní a severní Evropě má streetwork delší tradici, důsledkem toho je vyšší kredit terénního pracovníka a vyšší prestiž sociální práce obecně. Terénní práce začala vzkvétat v 80. letech, veřejnost už umí ocenit práci streetworkera, který kontaktuje zranitelné osoby (osoby ohrožené sociálním vyloučením) v jejich přirozeném prostředí. Sociální pracovník je přijímán nejen lidmi v sousedství, ale i místní politickou reprezentací, což nevylučuje, že musí svou činnost vykazovat, nemusí ji však obhajovat. Je prokázána efektivita prevence jako takové a terénní práce jako její součásti. Úloha streetworkera je zachytit „problém“, kontaktovat ohroženého jedince, mít jeho důvěru a v případě potřeby mu zprostředkovat odbornou pomoc.
Terénní pracovník pracuje v době, kdy to klienti potřebují (např. v pátek večer). V Belgii pracuje streetworker „na vlastní pěst“, v Rakousku chodí do terénu dvojice muž – žena nebo muž sám. Streetworker vyhledává a kontaktuje klienty v jejich přirozeném prostředí (skatepark, tělocvična, kavárna, bar). Přímá práce tvoří většinu pracovní doby. Odměna streetworkera je výrazně nižší než průměrná mzda. Fluktuace pracovníků přitom není veliká, pracovníci v oboru zůstávají několik let. Je otázka, jaké odměny se tedy sociálním pracovníkům potažmo streetworkerům ve společnosti dostává.
V „dospělé“ Evropě je také jasný systém financování sociálních služeb, služby jsou dotovány převážně na místní úrovni. I zde jsme se však setkávali s nejistotou terénních sociálních pracovníků ohledně příjmu (škrty v sociální politice, změna politické garnitury). Více financí na sociální služby se odráží také v jejich rozmanitosti (podpora inovativních projektů). Některé služby jsou sociálními podniky, existují také komunitní služby vedené pouze dobrovolníky. Služby pro uživatele drog jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, je jasné vymezení sociální/zdravotnické/pedagogické práce. Existuje dostatek služeb pro rodinu a dítě, které jsou komunitního charakteru a postaveny na nabídce smysluplného a aktivního trávení volného času (herny, kavárny). Sociálněpedagogická práce s mládeží je samozřejmostí, volný čas jako prostředek kontaktu a přirozené prostředí mladé generace není devalvováno. Ve školách fungují psychologové, sociální pracovníci, lékař.
Při našich cestách do zahraničí jsme si kladli i konkrétní otázky a hledali směry řešení. Zásadními tématy pro nás byla anonymita uživatelů a vedení dokumentace. Obě otázky jsme si položili, protože v Čechách, s platností zákona o sociálních službách a novely zákona o sociálně právní ochraně dítěte, hledají nízkoprahové sociální služby v těchto oblastech svou dobrou praxi.
Vykazování práce probíhá v každé službě/programu kvůli financování, výsledky dostává ten, kdo platí. Vedení dokumentace bylo v navštívených službách mnohem jednodušší, než je současná česká praxe. Do osobní dokumentace se např. zapisovalo ve dvou větách, co bylo obsahem rozhovoru. Přístup k anonymitě u uživatelů sociálních služeb byl různý, podle cílových skupin, věku uživatelů atd. Drogové služby jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, ani uživatelé „nízkoprahových“ služeb nepožívají anonymity. Služby pro mládež (záleží na věkové hranici dané legislativou) mohou být „anonymní“ (pracovníci např. vědí o trestné činnosti svých uživatelů, ale tu řeší policie). O dítě (dáno věkem) se stará státní péče o mládež (child welfare/youth welfare, orgán sociálněprávní ochrany dětí a mládeže).
V zahraničí s námi byli i kolegové z nízkoprahových služeb pro uživatele drog. Na závěr alespoň pár postřehů z tohoto oboru. Novým, těžko představitelným přístupem, byl terén pro injekční uživatele drog, při kterém neprobíhá výměna materiálu. Je nutné dodat, že standardem jsou však automaty na nákup injekčních stříkaček. Naopak rakouský model substituční léčby naše drogové pracovníky překvapil jako příliš bezhraniční, nemotivující uživatele drog k abstinenci.
Zahraniční stáže jsou v profesní kariéře každého sociálního pracovníka jistě podnětnou zkušeností a příležitostí k získání inspirace. Setkání s evropskými streetworkery přinášejí zajímavá srovnání, nabízejí možné způsoby řešení a také otvírají nová témata a ještě nepoložené otázky.
Zjednodušme si evidenciu a prácu s dátami
Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.
Autor: Tomáš Konečný
Motivácia a ciele
Neoddeliteľnou súčasťou poskytovania služieb klientom je vedenie záznamov z tejto činnosti. Dobre spracované záznamy sú dôležité, jednak pre interné účely, reflexiu práce, ale aj pre iné organizácie v rámci vyhodnotenia projektov, či ako argument pre získanie ďalších grantov a dotácií. Keďže ide o nezanedbateľnú administratívnu záťaž, vznikla prirodzená potreba zjednodušiť a zefektívniť tento proces a zároveň skvalitniť bázu zozbieraných dát. A tak postupne vzniklo zadanie a projekt Program evidencie služieb PES.
Naším cieľom bolo, aby bol program relatívne ľahko použiteľný, prácu uľahčoval a zrýchľoval, nie komplikoval. Zároveň sme sa usilovali, aby bol neskôr použiteľný aj v iných organizáciách podobného typu. Bolo teda potrebné nájsť tú správnu rovnováhu medzi naozaj nutným detailom a zároveň univerzálnosťou riešenia.
Funkčnosti poskytované evidenčným programom
Medzi základné funkčnosti patrí evidovanie Kariet klientov, vytvorenie Záznamov o poskytnutých službách a Štatistiky zozbieraných dát. Postupne si predstavíme všetky 3 oblasti.
Karty klienta slúžia na zadanie, priebežné dopĺňanie a zobrazovanie údajov o klientovi. Môžeme si to predstaviť ako našu zdravotnú kartu u lekára. Najskôr sa založí, sú tam základné osobné údaje ako meno / nick (ak nie je možné uchovávať reálne meno), rok narodenia, pohlavie, základné kontaktné údaje a podobne. Dôležitou časťou z pohľadu sociálnej práce je časť anamnézy a plánu rozvoja, teda ďalších plánovaných aktivít s klientom. Plán rozvoja možno stále aktualizovať a ten minulý archivovať. Obdobne ako zdravotný stav a priebeh liečby u lekára, kde nám naša zdravotná karta v papierovej podobe stále hrubne.
V prípade, že si pozeráme kartu nejakého klienta, s ktorým už dlhšie pracujeme, môžeme sa prekliknúť aj na jednotlivé záznamy z kontaktov s klientom, defacto ako všetky naše návštevy u lekára zaznamenané chronologicky s dátum na zdravotnej karte.
Záznamy tvoria najviac dát, keďže ku každému klientovi sa viaže viac záznamov a sú dôležité aj z pohľadu reportov a štatistík. V tejto časti nám program umožní rozlíšiť, ktorá práca s klientom patrí pod aký druh/metódu práce, program či kampaň, na ktoré sú viazané napr. financie z projektov. Tieto hodnoty (kampaň, program, ..) sa preto vyberajú z preddefinovaných zoznamov, čo zaručí jednoznačnosť dát a zrýchli zadávanie. Okrem toho záznamy obsahujú informácie aj o mieste, trvaní a popis udalostí, ako aj zoznam účastníkov (tento záznam sa automaticky skopíruje do ich karty klienta).
Štatistiky sú špecifickým, no dôležitým prvkom aplikácie. Každý projekt si vyžaduje report, akým spôsobom boli peniaze využité a koľko klientov bolo danými aktivitami dotknutých. Nie je možné definovať univerzálny štatisticky šelmostroj, ktorý by vedel spočítať všetky možné alternatívy, ktoré môžu byť v projektoch definované. Preto sme definovali dve základné štatistiky a ako tretiu možnosť sme nechali export záznamov za určité obdobie do súboru, ktorý je potom možné spracovať v Exceli alebo podobnom nástroji s využitím potrebných filtrov, vzorcov, tabuliek či grafov.
Medzi požiadavkami na aplikáciu bolo, aby s ňou mohli pracovať naraz viacerí používatelia a zároveň aby bola dostupná odkiaľkoľvek (z práce, z terénu, z domu). Z toho jednoznačne vychádza online webová aplikácia s dizajnom, ktorý sa dynamicky prispôsobí veľkosti obrazovky mobilu či tabletu.
Záver
Aplikácia je na svete a beží. Nasledujúce mesiace preukážu, či bude napĺňať ciele a motiváciu, ktoré stáli za jej vznikom. Výsledkom by malo byť viac hodnotnej práce s klientmi a menej úmornej administratívy. Tak hurá do toho!
Práca s rodinou v Nízkoprahovom klube Pavlač
Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.
Autor: Michaela Píšová, Česká republika
Nízkoprahový klub Pavlač
Nízkoprahový klub Pavlač pod občianskym združením Ratolest Brno (ďalej NK Pavlač) pôsobí v sociálne vylúčenej lokalite v centre Brna už 13 rokov. Do konca roku 2013 fungoval ako oddelený klub pre deti (3-12 rokov) a klub pre mládež (12-21) rokov. V júni 2013 sa služba rozšírila o terénnu časť pre cieľovú skupinu od 12 do 26 rokov. Dnes pracujeme prevažne terénne aj s deťmi. Cieľovú skupinu určuje skôr prostredie, v ktorom sa pohybujú a žijú, ako farba pleti, aj napriek tomu, že väčšina klientov sú Rómovia. NK Pavlač je nízkoprahové zariadenie pre deti a mládež v pravom slova zmysle, aj keď má svoje špecifiká. Deti a mládež sa na pracovníkov obracajú s bežnými problémami súvisiacimi s dospievaním, vzťahmi, školou a pod.. Hlavné problémy a zákazky sa však spájajú s prostredím, v ktorom vyrastajú a kde trávia väčšinu svojho voľného času. Hlavné okruhy riešených tém sú nedostatočná úroveň a kvalita vzdelania, zlé uplatnenie na trhu práce, bývanie, „pasívne“ trávenie voľného času, patologické javy a pod.
Práca s rodinou
Pracovať s rodinou (rodičmi) nie je v nízkoprahových zariadeniach pre deti a mládež až takou samozrejmosťou. Argumentom je anonymita, bezpečný priestor a riešenie potrieb a cieľov klienta. V NK Pavlač máme protiargumenty a dôvody, prečo je táto spolupráca dobrá a kedy je potrebná. Práca s rodinou sa vyvíja od začiatku existencie NK Pavlač, kde rodičia boli väčšinou prítomní či už v klube, alebo na akciách klubu a pod. Klub bol situovaný vo vnútrobloku Pavlačového domu, kde boli kontakty s rodičmi na dennom poriadku. Pracovníci boli vždy v kontakte s rodičmi, príbuznými, často boli svedkami rôznych rodinných situácií, s ktorými chceme, alebo musíme pracovať (hádky, vysťahovanie rodín, zatýkanie rodinných príslušníkov a pod.). Časť klientov dospela a sami sa stali rodičmi. Postupne bolo pre spoluprácu nutné nastavenie pravidiel spolupráce a pravidiel pobytu rodičov priamo v klube. Ďalšie dôvody, prečo je pre nás zapojenie rodičov/rodiny prirodzené a potrebné sú:
rodičia nám dôverujú, pretože nás poznajú (často nedôverujú majorite a iným sociálnym službám)
deti a mládež často riešia problémy celej rodiny (bývanie, vysťahovanie, dlhy), kde je potreba zapojiť aj rodiča
pracujeme na vzťahu rodič/dieťa a vytvárame na to priestor (akcie a výlety pre rodičov s deťmi, program pre predškolákov)
vždy sa pýtame na názor a súhlas klienta, či chce rodiča do riešenia situácie zapojiť
skompetentňujeme a informujeme rodičov, ale aj ich deti (napr. program pre predškolákov)
fungujúci model: dieťa, rodina, ďalšia inštitúcia (škola, sociálna služba ...) a NK Pavlač
zmena je často potrebná v celom systéme (rodine), nielen u klienta/dieťaťa
Pravidlá
Na základe dlhoročných skúseností sme si stanovili nasledovné pravidlá. V zásade musia rodičia rešpektovať pokyny pracovníkov a pravidlá klubu. Rodič musí byť aktívny:
1. komunikácia s pracovníkom (napr. informácie o aktivitách alebo službách, ktoré zariadenie poskytuje, situácia dieťaťa – pokiaľ klient súhlasí)
2. komunikácia s dieťaťom (napr.: hľadanie bývania, v klube pre deti účasť na programe pre predškolákov, maľovanie, hranie sa a pod.)
3. Ďalšia spolupráca
Spolupracovať s rodičmi z uvedených dôvodov a na základe dobre nastavených pravidiel spolupráce chceme. Stále sa ale stretávame s otázkami, ako sú: ako nastaviť spoluprácu ešte lepšie, anonymita klienta, nepochopenie služby a našich možností zo strany rodičov, ale aj klientov, nedôvera zo strany rodičov, prenášanie zodpovednosti a výchovy na pracovníkov, limity druhu a povahy služby (NPDM) a kapacita služby a počet pracovníkov. Momentálne riešime nastavenie práce s rodičmi v teréne, kde rodičia a deti ešte službu a jej možnosti nie úplne poznajú. Hľadáme cesty, ako viac zapojiť aj otcov detí, s ktorými sa stretávame menej. Vidíme stále viac príležitostí v spolupráci s klientmi, ktorí prešli službou a postupne sa stávajú rodičmi. Nevylučujeme ani prípadnú zmenu, alebo rozšírenie služby o sociálne aktivizačnú službu pre rodiny.
Chcem upozorniť na nový blog.
Unity: úspešná kampaň Partyfriends
Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.
Autor: Judith Noijen, Holandsko
Vyjsť si len tak von s kamarátmi je pre dospievajúcich veľmi prirodzenou aktivitou. Obdobie dospievania je významná vývojová fáza, počas ktorej získavame zručnosti a skúsenosti v oblasti hľadania partnera, sexu, priateľstva, životného štýlu, komunikácie a identity. Dospievanie je zároveň dobou, v ktorej je pre vývoj mladých ľudí obzvlášť významný vplyv rovesníkov. Práve v tomto období života sa mladí ľudia často rozhodujú pre alkohol či užívanie drog. Alkohol a drogy môžu prispieť k zábave a vzrušeniu, ale prinášajú so sebou aj akútne zdravotné a bezpečnostné riziká.
V roku 1996 bol spustený program Unity ako projekt rovesníckeho (peer) vzdelávania v Amsterdame, ktorého cieľom bolo poskytovať informácie na miestach oddychu a zábavy o rizikách tzv. párty drog a ako im predchádzať. V súčasnosti sa vzdeláva v rámci tohto projektu viac ako stovka dobrovoľníkov, ktorí pochádzajú z prostredia tanečnej scény a ktorí budú pôsobiť ako rovesnícki pedagógovia (peer educators) svojich priateľov – návštevníkov párty v celom Holandsku. Program Unity víta a podporuje väčšina väčších či menších tanečných podujatí v Holandsku. Ako člen európskej siete NEWnet zdieľa dobrú prax v rámci celej Európy.
Od roku 2012 sa začína objavovať nová cieľová skupina, tzv. párty priatelia (partyfriends). V rámci programu Unity bola spustená kampaň s cieľom vytvoriť povedomie medzi skupinami priateľov o tom, ako si môžu preukazovať navzájom starostlivosť, a to aj v prípadoch, keď v súvislosti s užívaním látok vzniknú problémy. Ďalším cieľom je ovplyvňovanie spoločenských noriem a podpora zdravého správania v skupinách priateľov. Cieľom Unity je vytvoriť pozitívny pohľad na nočný život, a to zvyšovaním pohody účastníkov párty a zameriavaním sa na význam priateľstva a solidarity pri párty. Rovesnícki pedagógovia sú školení ako terénni pracovníci so zručnosťami v oblasti skupinovej dynamiky, ktoré využívajú na nadviazanie rozhovoru medzi skupinami priateľov, ktoré napríklad relaxujú v oddychovej zóne tanečného festivalu o alkohole, drogách a spoločenských normách.
Viaceré štúdie preukázali, že ľudia, ktorí začali užívať drogy, získavajú väčšinu informácií o ich účinkoch, ale aj škodlivých účinkoch od svojich rovesníkov. Mladí ľudia považujú svojich priateľov často za autoritu, ktorá má právo regulovať ich správanie pri užívaní látok.
Vďaka použitiu metódy rovesníckeho vzdelávania máme prístup k mladým ľuďom na takých miestach a lokalitách, ktoré sú bežne nedostupné pre iné služby. Poskytnutie informácií o znižovaní škodlivých následkov z dôveryhodného zdroja, teda od “párty priateľa” môže viesť k zníženiu rizík súvisiacich s nočným životom.
V tomto zmysle možno vnímať intervenčné programy ako Unity a kampaň Partyfriends ako zdroj cennej a potrebnej včasnej intervencie pre rekreačných užívateľov drog, ktorí nie sú v kontakte s tradičnými alebo mainstreamovými službami pre užívateľov drog.
Chcem upozorniť na nový blog.