#zpomalit

[dominikapise]

ra-dosti všedních dní

🌾 jet dvě hodiny v autě a celou cestu prokecat. Spolu 🌾 nepodívat se na mapu a lízt po skalách, co tam být neměli. V rozšmajdaných keckách 🌾 zkouknout všechny díly "Jamie vaří" za uplynulý týden najednou 🌾 probojovat se k ostružinám a uvařit z nich večer marmeládu 🌾 jíst rajčata, až vylezou ušima 🌾 chodit bosky a se zavřenýma očima 🌾 zjistit, že tu bonboniéru už někdo (Michal) otevřel a tak si můžu (ne)pozorovaně taky zobnout 🌾 uvědomit si, že všechny ty nápady můžu. Můžu je uskutečnit 🌾 mít doma bordel a mávnout nad ním rukou a radši odjet na výlet. Po třetí za sebou! ra-dosti všedních dní ☘

[dominikapise]

Víte, co je dobrodrůžo? Jít na houby v podvečer 🍄 když se pomalu (ale jistě) smráká, na obzoru je oranžovej kotouč, zatímco mezi stromy slušný šero, v lese, v kterým jste poprvé (takže i za světla je ta prostorová orientace dost na houby) 🌲 a se psem, co má talent přinýst domů kožich plnej breberek, který se i přes vyčesávání a koupání neustále zjevují 🐶 Jako takhle... je to sranda, houby vidíte prakticky všude (každej kamínek je houba, každej list zaručeně taky 🍁), pes se pravidelně ztrácel (i když Michal tvrdil, že ho vidí (většinou to byl pařez)) a sobě navzájem se sice taky snažíte držet v patách, ale, no... 🙈 ale stejně jděte radši přes den 😅

[dominikapise]

Dvě třetiny dne sedím u počítače, pracuju, píšu, zařizuju, tvořím, hledám, zkoumám, snažím se (někdy o nemožný). Maily, zprávy, telefony, formuláře, kalkulačka, improvizace i zúročený zkušenosti (čti: poučení z chyb) 💻 Mám na sobě šaty nebo něco, v čem se zkrátka chodí "ven", mám učesaný vlasy (nebo aspoň se snažím) a boty - jakýkoliv. Po ruce mám diář, mobil plný poznámek, desítky rozepsaných mailů. To do list dlouhej jak tejden, nekecám. Na rok dopředu "naplánováno" 📆 Většinou mě pak začnou bolet oči, hlava a nálada a to něco uvnitř mě, co křičí, když jsem v kanceláři, nebo dlouho u počítače nebo zavřená v místnosti. A pak přijde ta poslední část dne, obvykle to je večer, a já musím pryč. Ven. Na chaloupku. Zuju boty, popadnu košík, posbírám bylinky, zírám na trávu, koukám do mraků, nemluvím, pískám na psa, bosky chodím na procházky mezi pole, ležím na houpačce... Odpočívám. Žiju. Dýchám. 👣🌱 Čím víc pracuju, tím víc potom potřebuju takový ten základní klid. Jednoduchost. Posbírat švestky, nechat déšť bubnovat na kůži, uvařit marmeládu, poslouchat cvrčky. Tak... být si jen tak 🌿 . . .