Z Kandaháru do ráje
Každý suverénní stát kontroluje své návštěvníky, ještě před tím, než je k sobě pustí. To je základní pravidlo vnitřní bezpečnosti. Kancléřka Merkelová v roce 2015 učinila pravý opak. Nejdříve kývla na vpuštění vlny běženců dovnitř s tím, že tito lidé budou následně registrovaní. To druhé se ukázalo, tak jak se předpokládalo, jako těžké ne-li nemožné. Kolik lidí do Evropy přišlo, kam se poděli a kde se v současnosti nacházejí, toto všechno není ani více než 2 roky poté vůbec jasné a vlády o tom radši ani nechtějí mluvit.
Pokud se tu a tam přeci jenom nějaká oficiální čísla objeví, ukazují slabiny Merkelovského státu. V Hamburku bylo ted například lékařskými testy potvrzeno, že téměř polovina takzvaných nezletilých osob byla ve skutečnosti plnoletá. A na celoněmecké úrovni se ukazuje totéž. 43 procent z celkového množství 55890 nezletilých a nezaopatřených běženců byli v okamžiku registrace dospělými. Tito lidé lhali o svém věku a neměli u sebe žádné dokumenty. Už dlouho se totiž i v odlehlých údolích a vesničkách v Hindúkůši ví, že nezletilí běženci dostanou v Evropě zadarmo živobytí a vzdělání a nehrozí jim nikdy vyhoštění zpět do své původní domoviny a to ani v tom případě, že tam spáchali nějaký trestný čin. Snaha rodinných klanů v Afghánistánu či v Somálsku shromáždit peníze na cestu do rájů sociální pomoci Německa či Švédska, jejich vyslání tam a následné přistěhování zbytku rodiny, je proto velmi vysoká. Život pro člověka pobírající dávky sociální pomoci v Berlíně je v porovnání s životem v rámci střední vrstvy v Kandaháru nebo Mogadishu luxusní. A šance na sjednocení rodiny v tomto ráji je vysoká. Červenozelení politici a jim pochlebující média bojují za naprosto nekomplikované sestěhování rodin běženců za ně. Protože podle nich to prý usnadní integraci běženců.
Realita však ukazuje naprostý opak. Import muslimských a orientálních velkých rodin nepřinesl do Evropy kýženou diverzitu, nýbrž vznik patriarchálních, ve středověkých archaistických schématech existující paralelní společnosti. Ohrožen tak není pouze sociální stát, nýbrž i mír.
Volne prelozeno podle textu Eugena Sorga, ktery vysel v Basler Zeitung 28.11.217
0 nových zpráv
Odpovědět













