ztracená v čísle 13 jsem vstoupila do prostoru mezi branami střeženými čtyřmi oranžovými elektronickými lvy instinktivně přiložila čip k jednomu z nich otevřela se tlama vyřešených problémů a tak jsem se raději vrátila zpět do bludiště
almost home
I'd rather be in outer space 🛸
🪼
Misplaced Lens Cap

⁂
Cosimo Galluzzi

Product Placement

❣ Chile in a Photography ❣
will byers stan first human second
Claire Keane
occasionally subtle

izzy's playlists!

tannertan36

Origami Around
styofa doing anything
Lint Roller? I Barely Know Her
Mike Driver
Cosmic Funnies
One Nice Bug Per Day
TVSTRANGERTHINGS
seen from Italy

seen from Türkiye
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from T1

seen from Dominican Republic

seen from United States

seen from Sweden

seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States

seen from Saudi Arabia
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
@andreachadimova
ztracená v čísle 13 jsem vstoupila do prostoru mezi branami střeženými čtyřmi oranžovými elektronickými lvy instinktivně přiložila čip k jednomu z nich otevřela se tlama vyřešených problémů a tak jsem se raději vrátila zpět do bludiště
velebit blábol až k palné zbrani není to tady jen někde vzadu padaj lidi do mrznoucího streamování
v tvém bytě tajně a pomalu jím žluté rozinky
nesnáším je
a ještě ke všemu jsou nacucané mlékem
vím že teď určitě nepřijdeš
prstem se líně brouzdám v záhybech tvého nepořádku
míjíme se před domem
nikdy se ti nepřiznám
13.8.2025
hostitel v poutnickém domě nás svolává ke společnému rituálu než nám všem umyje nohy dlouze vypráví o svém rozvodu po němž ve svazku zůstal už jen on a Ježíš
ti nejlepší dodává a vyzývá nás abychom sdělili své pocity z pouti
nemám co říct
12.8.2025
dnes se poprvé zjevil starý velký Řím jeho barva je jedna klidná modrá do zítřka už ale takhle nepočká jdeme vstříc noční pouti vzduch je plný vysokého napětí jako bychom poslouchali za dveřmi sociálních sítí kde je atmosféra nabitá atmosférami
bubliny vlastních zvěstí praskají v uších potíme slavnostně sladký pot i klitoris se cítí
první byla osa druhá byla rovina třetí bylo tělo
já v něm malé jako velký nádech v dálce
a tak se madona naklonila slunce ji zapadlo za hlavou
the light music of my breath began to sound
7 adam 19 s posledními přáteli den jako starobrno slunce zapadá a vždy zapadne nad onkologickým ústavem
falešní policisté vstupují na dětské hřiště neobratně skáčou v touze napodobit rádiové vlny
posílám zásahovku přepínám 7 adam 19
31.7.2025
každý den na cestě je tak jiný
noc nám vždy připraví zrak abychom se tak nedivili
ale i ten musíme rozkoukat a naučit se rozpoznat víru od výrů, vírů a virů
dnes je to už po čtvrté co si na cestě stříhám nehty i měsíc je zas jak za nehet nastavený do čekání na neposkvrněné početí ráno i večer na něj štěkají mladí apeninští srnci budí nás před pátou balíme spacáky ještě za tmy ztenčujeme se mezi soukromými pozemky rezervacemi a výmladkovými lesy cesta je samý sval
před výstupem na další horu nechávám černý kořen shořet otvírám krajinu neznámých kombinací blíží se konjunkce strunatce s fascinací
všímám si jak jeden mravenec zdvihá a odnáší můj nehet z palce
už nevím od kdy se s tebou bavím čím dál víc připadám si jako deváťák nikodém na nekonečném výletě
cestou sem jsme popravili dva hobity kteří si objednali ananas na pizzu úroveň našeho humoru zde konečně dosáhla minima
jak teď asi vypadáme
radši se pomodlíme k mamince
maminko prosím tě vyper nám prádlo
křižovaním se přece jen chystáš do středu srdce
ale předtím musí vždy dojít ke střetu
nesmíš ucuknout z blízkosti kabarových zubů mocně a dlouze nasát mošus ustát dutinu vlastního rodokmenu
a nechat průvan objevit neznámou kvalitu afrodiziaka
přilož ucho ke kohoutku v koupelně já vyslechnu ten pod bezem v zahradě možná přistihneme Kretenského při představě jak vchází do sebe
smrt v otvoru je jasná ironie která chce být mužem
mezi těstem a tělem je spánek
noc na půli cesty vtáhnul mě prašivec pronikavý padla jsem do pasti rozcestí
krájí mě a skládá do spíže
ráno se zvedá pohledem do lepu na moly lapené můry anhedonie mají utržené nohy a z křídel jim labyrint vylízal prach
přikládáme ucho ke kohoutkům v doufání že zaslechneme hlasy svých představ ale doléhá k nám jenom šeptavé bublání: vodajejednavodajejednavodajejenjedna
při přechodu z kuchyně do ložnice se neobejdeme bez navigace chodby jsou dlouhé a temné jak trávicí soustava
za pátým zákrutem tápeme zase ten prašivý labyrint f@3Z#_x9$L&!}b%[~7*+|=q^A při každém zaváhání nám ruší signál usurpuje si spleť až nám nenechá ani čárku
nutí nás ustlat si v chodu ulehnout do jeho bezstarostného módu existence
na křižovatkách máme strach snažíme se ho uspat přemlouváním ať za nás rozhodne mapa
ale ta neříká co nás kde čeká a tak se ptáme babiček mrtvých kamarádů utonulých v žumpách výpravčích letců stíhaček
ale na průsečík je každá čára krátká kudy vede bůh tudy vede člověk kudy vede člověk tudy vede prach