Básně mé/My poems

Vojtěch Nečina

[chesanbasnik-blog]

Nepojmenovaná

V paniku propadám, když na krásu tvou pomyslím, že jinému ji chceš dát, žárlivost mě rdousí.

Netrap mě prosím a pravdu mi řekni, zda já jediný jsem mužem tvé mysli.

Řekni, že jsi mou, a navždy se ti odměním, řekni, že jiný zve tě milou a já s potupou odkráčím.

[chesanbasnik-blog]

Zbytečná

Kdyby mluvit uměl měsíc, poslal bych ti po něm vzkaz, avšak on to neumí a tak mi nezbývá, než na sklonku spánku, složit ti báseň, ve které ani neobsáhnu, jakého chovám k tobě citu.

[chesanbasnik-blog]

Přítomná

Je tam, i když tam není, je cítit, i přes ohořelé prsty, slyšet je i během bouře noční, nezmizí, nelze ji pohřbít, nelze před ní se schovat, v hlavě spřádá mi pavučiny, do úst vkládá slova, už nemohu sám sebou být. Proklínám ji, miluji ji.

[chesanbasnik-blog]

Stěny

Kdyby stěny mohli mluvit, mluvili by o mé zoufalosti, k mé hanbě by promlouvali, že žena, pomotala mi hlavu, jaká hrdost, jaká pýcha, na tu v poezii není místa, "arrivederci" říkám přetvářce, přiznám slabost svého srdce, které k ní tíhne až příliš a přece z hrudi vyskočit nemůže a tak tu zůstane se mnou, z každé strany sužováno stěnou.

[chesanbasnik-blog]

Nepojmenovaná (15)

Řekni, nač myslíš, anebo raději mlč, ne mluv, ne mlč! Obojí zraňuje, obojí rány hojí, copak pro rány boží mezi tím ničeho není? Mluviti stříbro, mlčeti zlato, avšak pro mé neštěstí ani zmínka o mědi…

[chesanbasnik-blog]

Solidarita

Koupil jsem si chleba, vidím, jak každý má hlad a tak bez váhání, rozdám i ten poslední krajíc. A vidíš snad, že by slza zdobila mou líc?

[chesanbasnik-blog]

Nočními ulicemi

Měsíc za mraky, syčení pouličních lamp, lesklá víka kanálů, chodník s těžkým údělem, odpadky jako krásné obrazy, tráva oděna v černá kvádra, toliko krásných zázraků je skryto v noci této. Brzy započne se opera, tak prosím se uklidněte, všichni honem na svá místa; vítr už zase provokuje, rebel je to, potížista! Už není čas se handrkovat, tři, dva, jedna… Jak malebná je tato cesta.

[chesanbasnik-blog]

Chvilka

Koupil jsem si bulky se slunečnicovými semínky a protože v útrobách školy jednoho chlad raní, a naopak venku slunce svítí hezky, rozhodl jsem se, že v parku rád pojím. Ani nevím, jestli byl tam nějaký, avšak našel jsem jej bez obtíží, dlážděný chodník, zelená lavička, strom urostlý, to bylo místo mé k sezení. Mám hlad, v břiše mi nepěkně skučí, a proto neváhám a bulky jíst začínám, kousnu poprvé, podruhé, potřetí a vidím, že holoubka u nohou mám. Vidím, jak sezobává slunečnicová semínka; jeví se mi tak obyčejně neobyčejným, jindy nepromítl by se na sítnici mého oka, avšak dnes, v den sluncem zalitý, vidím jeho popelavý háv sněhovými vločkami řídce protkaný, jak pyšní se jím jako páv i s perleťovými odlesky. Sem tem pohlédnem' si do očí, já do jeho měděných pohárků, on do mých zašedlých tůní; a hrome už je konec semínkům, Opustit musím našeho prosluněného vesmíru, a vrátit se do světa povinností, avšak jsem rád za tu chviličku, jež s tebou byla bez starostí.

[chesanbasnik-blog]

Polní umění

Pole zastesklo si po zimě, po nevinné bílé záplavě, kdy jak umělec si připadá, jemuž nové plátno dává příroda za veškeré jeho služby, za ty stery pluhy, co hyzdily jeho tvář; teď všude jen bílá zář. Už chystá si své štětce, zajíce, srny a vrabce, uzdu fantazie popouští nezalekne se velikých závějí, maluje, dokud může jen, dokud nenastane jarní den, kdy to krásné dílo roztaje a pole zas jen polem je.

[chesanbasnik-blog]

Rané

Podivuhodné je dnešní ráno. Cítím se být jinačím, ač včera usínal jsem stejným. Venku veliké oslavy se konají: ptáci rozličným hlasem zpívají, rosa ranní na listech tančí, slunce zpoza horizontu svítí a já mám pocit krásný, že jen pro mě je té slávy, že všem ostatním je skryta; kéž bylo by tak i zítra. Bylo to překrásné ráno!

[chesanbasnik-blog]

Postižení

Můžeme si za to sami, můžete za to vy! Budovatelé lepší budoucnosti – přítomnosti, v které žijem' my! Ruce svázat v řemeny demokracie, lid nakrmit svými ideály a máte vyhráno… Grazie! Dosáhli jste naší zkázy. A i přesto, že tak píši, že tato i myšlenky jiné v mojí mysli víří, jsem jak mládě bezmocné, nechopen táhnout do boje, neschopen setnout hlavu machinaci, neschopen odít se do zbroje, ač pravdy hlásat chci…

[chesanbasnik-blog]

Cennosti co jsem našel a udělal si malou výstavku!

[chesanbasnik-blog]

Pohřeb

„Jak jsi mohl jen?“ tato slova by jistě zazněla, vzduchem svištěla jak meluzína, kdyby mrtvá vydat mohla sten.

Ano přiznávám se tu směle, že to já ji zabil, já ji ze světa sprovodil, však neprolil jsem ni kapku krve.

Inu jak jsem tak učinil? Popřel jsem, že srdce její bije, popřel zcela její existence, do hrobu jsem ji sám uložil.

Bez odříkání modliteb, bez srdcervoucích projevů, bez uslzených pohledů, lopata políbila zem…

A byl konec.

[chesanbasnik-blog]

Nepojmenovaná IX

Lidskost, ach kde té je konec, když bližního zradíš pro žvanec, když šneka zašlápneš k pobavení, stejně tak žížalu tonoucí a myslíš si, jakou máš moc, když dívku biješ noc co noc, pak za vítěze se máš, proto korbel piva si dáš, i jeden je ti tuze málo a tak piješ, dokud není ráno, ráno, kdy budíš se bez svědomí a tvář svou hned halíš lží, tvrdíš, že vzácný je ti čas a přeci jím plýtváš zas a zas, ostrá slova volíš rychle, avšak ta jemná váznou v hrdle, tak si žiješ to své pachtění, jemuž honosně říkáš žití.

[chesanbasnik-blog]

K básni Otrhat

[chesanbasnik-blog]

Otrhat

Toužím naslouchat hlasu tvého těla, avšak cítit ticho tvého hlasu, zítřek ať jde k ďasu, chci, aby dnes jsi mě chtěla.

Klečet přede mnou nemusíš a slova nech si pro jiné, co chci je nad slunce jasné, objetí, polibky… zbytek vytušíš.

Nabídni mi svého krásného květu, jakoby zítra měl být v prachu a já přijmu jej bez váhání.

Pýchu nech strádat hlady a prosím pryč odhoď své šaty, abychom si užili to mámení.

[chesanbasnik-blog]

Po ránu

Slunce teplé budí mě z mých snů, kašel otravný mizí i rýma též, říkám tak sbohem zimním dnům a jaro vítám za svůj nový pléd.