Outer Space

[fenixaces]

Tsunami

Když mě potopíš, tak utonu,

mezi nádechy ztrácím tvar i obranu.

V jeho domě a posteli

řeknu, že už zůstanu.

Je jako noc, co nechce pustit moje ráno,

a hraje na mé tělo tak,

jak nikdy předtím nebylo hráno.

Jsem oddaná

a odevzdám se beze slova.

Vlastní mě,

když mě drží ve svých rukách znova.

Nosí zimní oči,

má jazyk na tři strany,

je to král všech upírů,

co přišel můj dosavadní život zabít.

Aristokracie z jiného světa

vysvlékne moji příčetnost.

Napiji se z jeho básnických slov,

nikdy nemám dost.

Potopí mě do sebe,

znovu mě do sebe potopí.

Čekala jsem tisíce let,

není cesty zpět.

[fenixaces]

Aukce

I

Ozdobit se chtěným šperkem, přesně tak jak umíš jenom ty. Navolená definice správné hodnoty. Ukaž jej bohatým žebrákům na aukci.

Vyvolávací cena pro to umělecké dílo, takto špinavé ruce neumyje žádné mýdlo. Nech je ochutnat, cizinecká platonická láska, pošpinit čistou mysl, je to lidský šperk je to sázka.

Přihazují na svůj budoucí život, neustálé získávání, vystavit cenu příliš vysokou k zaplacení. A třikrát, než padne kladívko, kreditka jezdí po stole, prodáno.

II

Nižitelé životů za úplatu, vylhávání lepších dovedností při rozletu. Nakrmit celé sousedství, vítej, přidej se k otroctví.

[fenixaces]

Kovové město

Budeme křičet tak nahlas, dokud nezmění hustotu naše černá kapalná srdce. Najdeš nás všechny ve zrychleném čase, tělo na těle tak přijď mezi nás, stačí zvednout ruce.

Naše neklidná mysl na strop promítá bdělej sen, venku je bouřka od východu k zapadu a i když život nezní jak bys chtěl, zůstaneme, ještě není čas jít ven. Jsou pozadu.

Na chvilku zapomenout všechno, co žijeme, nečelit ještě na pár hodin žádné skutečné obavě. Elektrizuj s námi dnes v noci, život není jen v hlavě, je i v srdci.

A nelituji ani vteřiny když hoduji z tohoto stolu, všichni se tu roztékáme horkem, a jestli mě nechají, udělám to bez rozmyslu znovu. Předstírat že už se nevrátím domů. Realita mě vytáhne ze snění a vrátí do role, rozdali všechna kouzla k plné svobodě.

[fenixaces]

Prchaví, jak se jim od věků v Prostoru říkalo, měli schopnosti, kterým se netěšil nikdo z nás. Obsazovali bez povšimnutí místa v těch nejstřeženějších myslích a z každého osobitého světa vysáli duši, dokud stvořitel nepadl k milosrdným rukám prázdného šílenství v tmě. Nebyla obrana, a pokud přecházeli, vzali si vše. Odpojení jen prodlužovalo téměř nevyhnutelnou řízenou destrukci částí, které mazali jednu po druhé. Každý svět panuje individuálním časem a možnosti vizuálních obrazů jsou vázány pouze na duše v myslích stvořitelů. Ani úplné zastavení, které jistě do rozkladu viditelně zasáhne, nedokáže přerušit zničení, které je, jak každý v Prostoru velice dobře ví, naprosto definitivní.

[fenixaces]

Svět ještě pořád válčí a nikdy nepřestal. Pod obrazovkou na zalepených očích maluje krví těch které nechystal. A my se otáčíme do rutiny tak jak se má, ve vlastní spokojené realitě v míru jak se zdá.

Ale já vidím a ty je vidíš taky. Od severu k západu se honí bouřkové mraky. Položí je vedle sebe pod pohrůžkou nepohodlí dokud neukážeme jak jsme na sociálních sítích všichni skvělí.

Chystá se bouře neklidných peněz, jak dlouho může všechna nenávist v srdcích hořet?

[weepingwidar]

Jacek Yerka (Polish, 1952) - Metropolis II (1989)

[fenixaces]

Značkování

Udrží mé hlučné myšlenky

a dokáže mě osvobodit

ale nemůže mě nikdy nikde přesvědčit

mu znovu věřit.

Odsouzeni k smrti,

rozsudek je právoplatný

jsme pořád jako ty

neustále si ubližující děti.

Vezme ostří

a vřeže do mě svoji značku,

ještě pokračujme

tenhle rituální lov.

Nasaď pouta

těžkých slov

jako opravdový kov.

Propletla jsem ruce

na druhou stranu,

přísahal že mi dá napít

aby uhasil mou žízeň

ale nemá žádnou vodu.

Vzala ostří

a vřezala do něj svoji značku

moje umělecké dílo,

bez odmlouvání

daroval vlastní tělo.

Krev už neteče,

jen paměť pálí pod kůží.

Značky zůstávají,

nikdo nevyhraje.

Ticho navždy je nemožné mezi námi.

[fenixaces]

Potkali jsme se jako bohové ve spojeném těle. Mysl je propojená a probodne královské srdce bez čekání směle. Budu vraždit znovu až mi rukou s drápy podá meč, brnění praská, oči hoří v plamenech, rozpadá se šestnáct věž.

[fenixaces]

Dají vše.

A všechny dívky, které přijdou po mně, shoří v tvé posteli jako laciné svíčky.

Všechny ty krásné dívky něco postrádají a tak jste si zbyli.

Dají všechno, přitom nic v poslední chvíli.

Budu tančit v objetí samoty, protože jsem dokonalá bez tebe,

kompletní, nejšťastnější v opojení

a naprosto bez sebe.

Vybereš tu, co se každý den točí na kameru,

deset příspěvků za hodinu.

Viděla jsem budoucnost

a ztratila chuť, sílu, bojovnost i víru.

Zamiloval bys mě kdybys mohl.

Je to jen o tom, kdo otočí štěstí na svou stranu.

[museiums]

artist: holly warburton

[fenixaces]

Snílci

Být tvůj oblíbený dezert ve výstavní skříni, až ukážeš prstem na sklo, budu to jedině já ze všech, i když tě nemůžu mít pro sebe, neuhranu tě v cíli. Dezert je plný jedu a my snílci.

A nelituji ani vteřiny, kdy jsem hodovala z tvého stolu, jeho dotykem se rozteču horkem, a kdyby mě nechal, udělala bych to bez rozmyslu znovu. Realita mě vytáhne ze snění a vrátí do role, vsadím vše na tebe a půjdu, ale to se nikdy nestane.

Obtoč mě jak had, dokud nedojde kyslík, ruku v ruce nemůžeme nikdy přežít. Ale můžeme jít dolů, kde pravá láska kape z prstů po vítězném lovu. Já nás zavraždím, když mě nenecháš jít. Ve tvém náručí se upálím na upřímnost bez masky, a s tím ve své křehké, nemocné hlavě nedokážu žít.

[we-love-rain]

[fenixaces]

Tolik se snaží neudělat žádnou chybu. Při první příležitosti až skočí poleká se vlastních citů. Nechte mě vysvětlit jak složité je přelstít vlastní vinu. Co uděláš až si lehne, je to chtíč v kostech voda na rtech, spálená země, oči v bělmu.

Nepříjde svolení k vykolejení vlaku, nedají ti ani kousek na nabití, ani kousek, aby ses zbavil-zbavila toho pocitu intenzivního tlaku. Šukat znovu a znovu setřást výčitku pro ještě větší paranoiu pro víc strachu.

Ví že bojuju sama v sobě o nadvládu a čím víc dá tím víc vezmu, tvářit se že ne přitom potopit a táhnout ke dnu. Než začne destrukce vyhazovat aorty z hrudníků, objevila jsem ten stejný pokoj neopětované lásky klišé všech básníků.

Tolik se snažím neudělat stejnou chybu. Při první příležitosti nenechat ho ovládnout mojí už tak těžce křehkou hlavu. Tolik se snažit nedělat všechny ty chyby. Řekni mi jak ti patřím dekádu když mě nutíš cejtit se jak kdybych milovala dva lidi.

[wastedends]

[fenixaces]

Vzal oprátku a pověsil mě na strom hlavou dolů a teď visíme pod zemí za kořeny spolu. Byla jsem procházející cizinec tak vzal mě sebou domů. Položil mě do své postele, na místo kde se hluboce milovali jenom spolu. Nikdy tam nebudu patřit znovu.

Houpej mě svými slovy než se udusíme hlínou v prázdném pokoji. Žili jsme plnohodnotně na druhé straně světa nesli jsme jeden druhého tady jsme zůstali pod zemí. Realita je tvrdá jen nakolik jsme chycení.

Vysvobození převlékne zmatení, neptej se na víc. Nikdy to nestačilo a teď jsme jen ztracení.

[fenixaces]

Otevřít pusu až se roztrhnou koutky, hadí úsměv tě obmotá za krk vtáhne dovnitř, zpátky. Přines své tělo a polož ho před mé hnízdo, vstříkne jed jako znehybnění, padne hloubš než nízko.

Skvléknu se z kůže, infračervenej pohled mi pomůže lhát. Lovit bez hladu, zaměřená na každý tvůj bohyb ve mně, chci si jen nekonečně hrát.

Nakrmím se na něm, bude si myslet že to je láska než bych se projevila. Pomalu rozloží v aktu přijímání jako celek jako kyselina.

[enchantedbook]

Artwork by Niall Grant