Tsunami
Když mě potopíš, tak utonu,
mezi nádechy ztrácím tvar i obranu.
V jeho domě a posteli
řeknu, že už zůstanu.
Je jako noc, co nechce pustit moje ráno,
a hraje na mé tělo tak,
jak nikdy předtím nebylo hráno.
Jsem oddaná
a odevzdám se beze slova.
Vlastní mě,
když mě drží ve svých rukách znova.
Nosí zimní oči,
má jazyk na tři strany,
je to král všech upírů,
co přišel můj dosavadní život zabít.
Aristokracie z jiného světa
vysvlékne moji příčetnost.
Napiji se z jeho básnických slov,
nikdy nemám dost.
Potopí mě do sebe,
znovu mě do sebe potopí.
Čekala jsem tisíce let,
není cesty zpět.













