POI S4E20 - první pocity
Na novou epizodu POI jsem se opravdu opět těšila. Mohlo za to možná to, že mi POI v poslední době přirostl nějak víc k srdci nebo já nevim co. Celkově jsem teda byla v dobré náladě a plná očekávání.
Byla jsem nesmírně ráda, že se do seriálu vrátila Taraji. O jejím návratu jsem vůbec v podstatě nevěděla až do včerejšího večera, kdy jsem si zapnula promo video a následně přečetla jeden rozhovor. Byla jsem tak celá očekávání, jak se tedy návrat Joss povede. Bylo mi naprosto jasné, že je už mrtvá a že se tam objeví ve formě flashbacků. Nečekala jsem však, že by v epizodě byla tak hodně a už vůbec ne, že to bude i jinak než jenom ve flashbackách. John měl halucinace. Umíral a skutečně to bylo srdceryvné vidět ho plakat, umírat, krvácet a zároveň se přiznávat Carter z něčeho co udělal před x lety. Bylo to opravdu cool epizoda, která však měla předvídatelný děj.
Opravdu jsem čekala, že se s tím tvůrci popasují trochu jinak, v podstatě dlouhých dvacet minut jsme viděli Johna a Carter v autě - ať už ve flashbacku nebo v současnosti při umírání. Celkem mě tedy tato jednotvárnost mrzela. Nakonec mě navíc mrzelo, že to co se dělo v podstatě nebylo kdovíjak zlomové. Skutečně jsem čekala přiznání, objevení jiných věcí nebo já nevim co. Jenže jsme dostali chabou epizodu, která kdovíjak nehýbe s dějem kupředu - jenže ani dozadu. Opravdu jsem čekala vytáhnutou špínu na Carter a nebo celkově na ten vztach Johna a Joss v té době, když spolu pracovali. Jenže to se nějak moc nekonalo. A fakt mě to mrzí.
Musím pochválit, že návrat Taraji byl naprosto přirozený a že se navrátila ta dynamika, která dřív v POI byla. Bylo to krásné vidět něco ve starých dobrých kolejích ještě takové jako z prvních dvou řad.
Zároveň se mi líbily scény Finche a Root, které byly opět jako obvykle. Chabé až vtipné výmluvy Root, Finchův strach a naprosto skvělá atmosféra. Celé to pokazil jen opravdu chabý a jednostranný scénář, bez špetky větší představivosti. Jedna věc je udělat super děj, druhá věc je ho natahovat jen to co jde, aby díl měl přes 40 minut jako klasicky. Bojím se, že to podobným směrem půjde pořád. Vím, že John přežije, nemám nejmenší strach, že by tomu nebylo. Naopak se bojím, že to podobně půjde dokola a dokola a já budu nucena přestat koukat na POI. Je to třetí epizoda v řadě, která mě prostě moc nepotěšila. Něco je opravdu špatně.
Líbil se mi fantastický návrat Fusca, který se mi vyjevil v takové linii, jakého si prostě Kevina Chapmana představuju. Navíc vtipná vsuvka s ním během flashbacku v autě, bylo moc fajn zpestření. Chtělo by to však energii tohoto herce využít prostě víc. On skutečně tomu dává dost, naopak si myslím, že Finch a Root jsou v této rovině už okoukaní. Neustále jsou v prostoru podzemky, kdy Root přijde v nějakých divných šatech-kostýmech, řekne uzemňující výmluvu a Finch pak kouká do počítače. Buď někoho sleduje a nebo hledá (zde tomu byl John, jindy tomu je jejich číslo).
Mám nyní potřebu vidět Taraji v POI znovu. Opravdu tu starou známou Carter, jenže je mi jasné, že to nepůjde.
Na jednu stranu neobvyklá epizoda, která se však obvykle táhla. Přesto se těším na příští díl. Dokonce jsem slyšela že bude POI obnoven pro pátou sérii. Kdo ví jak to dopadne.
