MĚSTSKÝ ČINŽÁK VRŠOVICE diplomová práce UMPRUM A1 ateliér Jana Šépky 2021 plná verze ke stažení

Andulka
art blog(derogatory)
styofa doing anything

JBB: An Artblog!
TVSTRANGERTHINGS
$LAYYYTER
Xuebing Du

shark vs the universe
"I'm Dorothy Gale from Kansas"
d e v o n

⁂

pixel skylines

Product Placement

Kiana Khansmith
trying on a metaphor
DEAR READER
🪼

blake kathryn

oozey mess
NASA
seen from United States
seen from Italy

seen from Austria

seen from Germany

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia
seen from Türkiye
seen from United States
seen from Singapore
seen from Philippines

seen from United States

seen from United States
seen from Pakistan

seen from Germany

seen from Colombia
seen from United States
seen from China
@janposlusny
MĚSTSKÝ ČINŽÁK VRŠOVICE diplomová práce UMPRUM A1 ateliér Jana Šépky 2021 plná verze ke stažení
MOJE BEDNĚNÍ, MŮJ HRAD UMPRUM A1 ateliér Jana Šépky 2020 Subtilní obvodové konstrukce z betonu jsou vykoupeny nutností pronájmu vnitřního i vnějšího bednícího systému a následným zateplením, či sendvičovým řešením. Hlavní složku celkové ceny těchto konstrukcí tak netvoří beton samotný, ale složité bednění a následné úpravy.
Využívám tradiční technologii betonářských konstrukcí a aplikuji ji tak, abych docílil využití všech stavebně mechanických vlastností použitých materiálů. Koncept počítá pouze s vnitřním ztraceným bedněním, které tvoří klasické bednící překližky. Běžné kamenivo v betonové směsi nahrazuji keramzitem. Díky tloušťce jednoho metru dochází ke splnění požadovaných tepelně technických vlastností, bez použítí dodatečného zateplení.
Vnitřní bednění definuje funkci interiéru a zustává jeho důležitou součástí po ukončení všech prací. Je tak prvkem technologickým, slouží ale i jako nábytek a zároveň tvoří pohledovou vrstvu. Celková geometrie stavby vychází ze svislého úhlu vnitřního tření při lití betonové směsi na připravené bednění. Vnitřní prostory interiéru využívají ve všech směrech maximum prostoru obalového komolého kužele.
Srdcem domu pro dva je centrální „obsluhovaná“ obytná místnost, jejíž stěny tvoří vstup do dalších „obsluhujících“ místností a úložných prostor. Režim vnitřního fungování je velice variabliní. Místnosti lze propojit otevřením všech dveří a užívat je současně. Je možné je však uzavřít a fungovat tak odděleně, přičemž každá místnost je samostatně osvětlena střešním oknem.
Soutěžní návrh v rámci výtvarné soutěže k výročí 30 let od sametové revoluce.
JIHLAVSKÉ MĚŘÍTKO
UMPRUM A1 ateliér Jana Šépky 2018
Jihlavané se pyšní třetím největším náměstím v zemi. Jsou na něj hrdí, zároveň ale už po staletí nevědí co s ním. Nejdřív na něm skladovali dřevo a stavěli kůlny. Odkládání věcí dospělo až tam, že na místě které nebylo k užitku vyrostl špalíček několika domů. Za čas přišli amatérští diletanti s dinamitem a touhou hrát si na boha. Vznikl tak problém, vznikl tak bezprizorní Prior. Stavba na kterou se dají svalit všechny dosavadní neúspěchy a slabiny současného náměstí a Jihlavy jako takové. Je ale Prior tím největším problémem na největším náměstí na Vysočině? Rozhodně není. Největší problém náměstí je jeho, bůh ví proč, tak obrovská velikost samotná. Jednotlivec se uprostřed cítí nepatřičně, občas se až stydí.
Potřebuje vůbec Jihlava náměstí takovýchto rozměrů? Ne nepotřebuje. Odpovídající velikost je zhruba třetina. Odvozuje-li se tento údaj od poměru velikosti náměstí a počtu obyvatel, či rozloze, podobně velkých měst v zemi, nemůžeme se mýlit. Tak to prostě je.
Inu, zmenšit a zahustit. Nová výstavba rozčleňuje původní velkou stopu náměstí do třech oddělených. Každé z nich má nově člověkem lehce uchopitelné měřítko.
V centru krajského historického města nejde postupovat jinak, než že se jednotlivých parcel chopí jednotliví investoři a za pomocí svého vybraného architekta vystaví městský dům. To vše samozřejmě pod dohledem města. Městský dům, který má možnost komerčního využití v parteru a kapacitu pro bydlení v patrech výše.
Strukturu tří nově vzniklých bloků doplňuje nová veřejná budova. Je to budova Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Nová budova dává možnost do Jihlavy přivést velké výstavy, které nyní není možné publikovat v dosavadních historických budovách. Rohový vchod do galerie se díky žádným dalším otvorům a profilaci ve fasádě stane jasným a zapamatovatelným. Vnější obálka stavby tvoří jeden metr silná vrstva tepelně izolačního betonu. Vnitřní nosný systém pak zajišťuje triviální železobetonový skelet s vodorovnými deskami a žebrovým stropem v posledním podlaží. Centrálním bodem dispozice domu se stává schodišťové jádro s výtahem.
NÁMĚSTÍ MĚSTA BENEŠOVA
soutěžní návrh, mimořádná odměna
veřejná architektonická soutěž spolupráce s The Hong Nhung 2018
MĚŠŤÁCKÝ SEN NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ
UMPRUM A1 ateliér Jana Šépky 2018
Vlastní domek za velkoměstem. Tak daleko, ale přitom tak blízko. Příroda nadosah, přitom pár minut autem do práce. Šikmá střecha, bazén, skleník, plaňkový plot a čistý vzduch. Pes, kočka, morče a krtci mezi záhony s mrkví, rajčaty a pažitkou. Děti půjdou do města na gymnásium, střední školu a vysokou. Nejsou to přeci žádní vidláci. Autobusem je to jen osmnáct minut k metru, to nic není.
Průměrný příběh průměrného měšťáka. Jeho touhy, představy o ideálu a sny. I on má ale šanci si vše splnit a žít svůj měšťácký sen v centru Prahy na Václavském náměstí.
Společenství sluníčkářů, kteří se spojí a díky společným prostředkům koupí od developera pozemek na místě, kde před lety rodiče zvonili klíčema. Vybudovat a provozovat zde tržiště s domácím medem, kozím mlíkem a voňavým koriandrem. O pár metrů výše, si budovat a žít svůj sen o bydlení. To se zkrátka musí povíst. To prostě půjde …
Přes den otevřený parter, který se volně prolíná z parkového náměstí až do probourané pasáže. V noci uzavřená struktura, která je bezpečná, tichá a čistá. Velkorozponový železobetonový skelet, sloužící jako police pro domy, a zahrady. Lehká ocelová konstrukce, komunikační věž, která boří bariéru, propojuje svět venkova a centra velkoměsta. Díky tomuto časovému teleportu ušetříte na dojíždění až devadesát devět procent svého času, který můžete věnovat česání jablek z vaší jabloně a opalování na terase.
Jednoduchá pravidla, která mi pomáhají vybudovat pro rodinu vhodné hnízdo. Pravidla, se ktarými se vypořádá architekt, kterého si najmu a budu se na něj moci spolehnout. Rozhodně jiného architekta než soused. Není přeci žádoucí mít stejný dům jako on.
Bydlím na Václaváku a jsem s tím “vpohodě”.
ROOM FOR LOVE
planet earth
120 Hours, workshop
cooperation with Sausan Haj Abdo
2018
We have entered the Information Age.
The value of time and space fades away.
Important parts of human communication have shifted to the digital.
Technological progress will drive us even further in the future.
To a world where every single interpersonal interaction will take place in the virtual space.
To a world where it will no longer be necessary to leave your room in your lifetime.
To a world, where your only chance to communicate in a physical reality is the transfer of the genetic information.
We designed a room to communicate the genetic information.
We designed a room for love.
Výstavní stojany
Soutěžní návrh stojanů pro výstavní prostory v Rudolfinu.
2018
GALERIE 20. STOLETÍ S DEPOZITÁŘEM A STÁLOU VÝSTAVOU CYKLU OBRAZŮ “SLOVANSKÁ EPOPEJ”
UMPRUM A1
ateliér Jana Šépky
2017
Již téměř 90 let je město Praha “hrdým” podmíněným vlastníkem cyklu dvaceti obrazů, v kterých Alfons Mucha, dle svých představ, shrnul dějiny slovanských národů. Podmíněné vlastnictví ukládá povinnost zbudovat trvalé výstavní prostory v Praze. V roce 2017 stále toto místo není.
Budova je situována na nynější falešné piazzetě hotelu Intercontinental. V současné době je veřejný prostor využíván sporadicky a funguje převážně jako vjezd do podzemních garáží pod úrovní chodníku. Figura budovy vychází z okolního uličního řádu a doplňujě blokovou mřížku. Zahušťuje centrum města.
Stálou expozici Slovanské epopeje doplňuje samostatná galerie s dvěma obsáhlými depozitáři. Každý z depozitářů je nosným prostorovým patrem, díky masivním ocelovým přihradovým průvlakům. Zatížení se dále roznáší do vodorovných a svislých tubusů železobetonové superkonstrukce. Svislé tubusy v rozích konstrukce jsou využívány jako komunikační a technická jádra budovy, prostupují celou budovou.
V parteru se dům v severní části dotýká země pouze ve dvou bodech. Toto konstrukční řešení zajistí možné využití stávajících podzemních garáží. Současný vjezd do garáží je zrušen, zůstává pouze vjezd pro návštěvníky hotelu. V přízemí se nachází kavárna, bookshop, pokladna, šatny a toalety pro návštěvníky budovy. První a třetí patro tvoří depozitář se zázemím zaměstnanců objektu. V druhém patře se nachází galerie, která díky velkorysosti konstrukce budovy umožňuje spoustu variant dočasného prostorového uspořádání. V posledním čtvrtém podlaží je pak umístěna stálá expozice cyklu Slovanské epopeje.
Obrazy Muchova cyklu jsou rozděleny do čtyř skupin námětů. Alegorické, náboženské, válečnické, kulturní. Každá ze skupin zaujímá samostatný oddělený prostor. V témže patře je také separátně situována výstava o historii vzniku samotného cyklu obrazů a také výstava zabývající se názory a kritikou Muchova díla. Díla jsou na stěnách rozmístěna tak, aby při zavěšení vznikl pro každý obraz v prostoru ideální bod, z kterého je vidět při určitém obraz bez pohybu hlavy, či očí. Tyto pozorovací úhly jednotlivých obrazů se vzájemně nestřetávají. Jednotlivé body ideálních pozorovacích úhlů z každého díla jsou vyznačeny na podlaze bronzovými dlaždicemi, na nichž jsou také uvedeny informace k obrazům.
Pohledová vrstva fasády je tvořena stěnou z liaporbetonu. Tepelně izolační luxfery v místech vyplňují vnější plastickou mřížku, propisují ji do interiéru a osvětlují prostor parteru, galerie a zázemí. Osvětlení stálé expozice Slovanské epopeje je řešeno pomocí vloženého technického patra, které nese prosklenou střechu. Toto patro je v podhledu zakryto plošným difuzorem a díky tomu je epopej zenitálně osvětlena.
Logo
Návrh loga pro marketingovou agenturu INFLUENCER s.r.o.
2017
CANTEEN AND LIBRARY BUILDING FOR THE LIANGMENG SCHOOL COMPLEX
Puan City, Guiyang, China
120 Hours, workshop
cooperation with Sausan Haj Abdo
2017
Dear diary,
I have so much things to tell you today about my day at school. In the morning, we had a language class at the library as any other Thursday. There’s one shelf with many books covering a whole wall and a lot of place for us to sit and play. The light comes in mainly through glass bricks in the ceiling. We were sitting in a circle on the floor on fat pillows, reading an old book and Miss Zhou made everyone some tea, as usually. But I couldn’t concentrate at all, I was thinking about Chao, a boy from an other class, whom I met the other day. So I was just laying there on the floor and looking down through holes in the floor to the canteen. I could smell the freshly cooked rice. Suddenly I spotted Chao having a snack with his class. I noticed his chopsticks had felt on the ground. It was fun to watch him crawl on the ground trying to find them. Thanks to the holes it felt as if we were together, even though we were on different floors. My dad said that the holes in the floor and in the walls were made for ventilation, although I think they provided something more than that.
During the lunch it was sunny, so everyone went to eat outside, but I didn’t want to. I found myself sitting alone in the canteen at a long table, staring into the open kitchen, still thinking about Chao. I barely even touched my meal.
When I went out, I saw Chao with his friends playing football in the court. They closed the double door in the canteen, so they could kick the ball against the wall. One day our teacher told us about how people from the village made this house and the bricks on their own. She said that, this way it was much cheaper and they got some reward. And because they wanted to have something from them in the building, they mixed in the clay and the mortar the coal ashes. That’s why the building is black. I don’t really understand that, but at least we can draw on the walls with a chalk.
Chao noticed that I was looking at him, and he asked me to go with him on the roof. That was the first time I was there. It was blue, same as the stairs and the wooden doors. That’s the same blue as my grandma’s special dress that I found in the closet last week. The view from the roof is so unique, I’ve never seen something like that from any window of the school campus. Then it started raining and the water run down the stairs to the court. We were holding our hands, the blue roof underneath us was like a water level with sky reflecting in it. It almost felt as if we were in heaven.
PS: Every morning I go to school I see the building from a distance, I imagine it’s a huge piece of coal, it reminds me of my father who have to mine the same coal everyday. It seems so fragile, yet firm as if it was standing there on the edge of the court from everlasting. I would say it is a house with secrets. It wants you to discover them by it by letting you look through small holes in the walls and floor. It wants you to know that behind every barrier, there is always something. You can only figure it out by crossing the boundaries.
佐伊
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - KREMATORIUM ČERNOŠICE
Černošice
FA ČVUT
ateliér Ondřeje císlera
2017
Technická část bakalářské práce, s tématem na již dříve vypracovanou studii “Města mrtvých”.
BACHELOR THESIS - CREMATORY
Černošice
Faculty of Architecture (CTU)
Prague, Czech republic
Ondřej Císler studio
2017
The technical part of the bachelor's thesis with the topic of a previously developed study “Necropolis”.
Logo
Návrh loga pro architektonickou kancelář CityUpgrade s.r.o.
2016